První zastávkou je městský hřbitov v Teplicích. Místo působí čistým a upraveným dojmem. Kohoutky s vodou jsou rozmístěné po čtyřech stech metrech. V uličkách stojí popelnice na odpad. Větší kontejnery jsou dva. Jeden stojí v severní části hřbitova, druhý ve východní části.
„Chodím sem už padesát let a líbí se mi tu,“ říká třiaosmdesátiletá Marie Šílová. Vyrušil jsem ji od upravování hrobu. „Co vám tady chybí a mohlo být lepší?“ ptám se. Paní odloží motyčku a zamyslí se. „Jezdím za synem do Karlových Varů a tam mají na hřbitově konve na zalévání. Tady by dlouho nevydržely. Lidi by je rychle rozkradli. Taky tu chybí záchody,“ shrnula Šílová. Pro vysvětlení jdu na správu hřbitova. Správcová, i když je na hřbitově celý den, odmítla cokoliv komentovat. „Jsme pouze nájemci. Majitelem hřbitova je město Teplice,“ říká správcová.
Podle teplické radnice si lidé na nic nestěžují. „Žádný požadavek na konve jsme nedostali. Klíče od toalet dostanou návštěvníci na požádání od správce hřbitova. Denně tam je do půl čtvrté,“ sdělila mi po telefonu Ivana Müllerová z odboru životního prostředí teplického magistrátu. Při odchodu se ještě dívám na informační tabuli u domu správce. Řád hřbitova a otevírací hodiny tam jsou. Ale zmínka o WC nikoli.
Keře místo květin
Hřbitov na Folknáři je jedním z největších v Děčíně. Na první pohled mě zarazilo malé parkoviště, kam se vejde zhruba čtrnáct aut. Pro návaly o svátku Dušiček stačit nejspíš nebude. „Pro návštěvníky, kteří přijedou na hřbitov autem, otevřeme náhradní parkoviště v areálu technických služeb. Ty jsou o ulici níž,“ vysvětlila Dana Machtová z děčínského magistrátu. Konve představují stejný problém jako v Teplicích. Podle úředníků by se kvůli zlodějům na místě dlouho neohřály.
Hřbitov připomíná spíš zámecký park. Nechybí vzrostlé túje, udržované cesty a trávník. U cest jsou nové lavičky. V budově správce hřbitova fungují toalety na fotobuňku. Pouze toaletní papír, papírové ubrousky a mýdlo chybějí.
„Naše rodina tu má hrob už přes třicet let a zatím si nemůžeme na nic stěžovat,“ svěřila se Alena Vacková, kterou jsem oslovil cestou ze hřbitova. Zklamání a vztek z krádeží květin z hrobu vyřešila prozíravě.
„U hrobu máme jen malý keř, který občas zastřihneme. Kytky už dávno nenosím, od doby, kdy jsem slyšela, že je prodavačky květin ráno na hřbitově seberou a pak odpoledne nabízejí před nemocnicí. Taky jsem zpočátku nechtěla věřit. Ale když jsem jednou ráno odsud viděla vycházet nějaké ženy s náručemi plnými kytek, došlo mi to,“ dodává dvaasedmdesátiletá Vacková.
Konve dlouho nevydržely
Ústřední ústecký hřbitov na Střekově se parkovou úpravou podobá děčínskému. Rozlohou je ale o něco větší a z části ho pokrývají i vzrostlé jehličnany. Pietní místo připomínají jen náhrobky se jmény. Ale i na ústecký hřbitov si návštěvníci musí nosit vlastní nádoby na vodu. „I když nám to provozní řád nenařizuje, v minulosti jsme se snažili návštěvníkům vyjít vstříc a konve jsme pořídili. Kvůli častým krádežím ale nemůžeme stále nové konve dokupovat,“ uvedla tisková mluvčí Městských služeb Ústí nad Labem Zuzana Cardová. Toalety jsou otevřené jen během pracovních hodin správce. „Zaměstnanci hřbitova už je zamykají při odchodu, tedy nejpozději v sedmnáct hodin. Když zůstávaly otevřené až do šesté večer, kdy se zavírá celý hřbitov, vandalové nám je ničili a dělali nepořádek,“ dodala Cardová.
Češi, národ zlodějů
Litoměřický hřbitov je sice ze všech tří testovaných nejmenší, ale zato může návštěvníkům nabídnout plné zázemí. Plastové konve jsou po několika kusech rozmístěné po celém areálu hřbitova, takže lidé nemusí chodit daleko. Na záchod si mohou návštěvníci zajít po celou dobu, kdy má hřbitov otevřeno, tedy až do osmi do večera. Nechybí ani toaletní papír nebo papírové ubrousky na ruce.
„Bydlím v Litoměřicích už padesát let, ale za tu dobu hřbitov nebyl tak udržovaný jako teď,“ podotkla pětasedmdesátiletá Anna Bílinová. Sice se jí několikrát ztratily z hrobu řezané květiny nebo váza, ale proti zlodějům se hřbitov podle ní nedá uhlídat.
