Kouč: Ať si kluci udělají žízeň | E15.cz

Kouč: Ať si kluci udělají žízeň

Iva Kučerová

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vyčnívá z davu. Nejen kvůli své výšce, ale i proto, co dokázal. Petra Karabce si na Slovácku musí považovat.

Hráčských zkušeností má na rozdávání, trenérské zatím sbírá. Když se čtyřicetiletý univerzál Petr Karabec rozhodl ukončit aktivní kariéru v dresu staroměstského béčka a dostal nabídku koučovat ve stejném klubu A tým, zaváhal pouze chvilku.

„Pracuji, dodělávám si střední školu, a tak jsem minutku váhal, jestli budu všechno stíhat,“ vysvětlil zlínský rodák, který začal s volejbalem ve Starém Městě. „Na Širůchu jsem nastartoval svoji volejbalovou kariéru a také ji tady ukončil. Teď chci předávat své zkušenosti a vidět, jak se moji svěřenci každým zápasem zlepšují,“ řekl nový trenér prvoligových volejbalistů.

Jak má podle vás vypadat ideální volejbalista? Při volejbale je důležitá obratnost a rychlost v rozhodování. Jsou hráči, kteří jsou pevní, svalově velmi vybavení, a naopak volejbalisté, kteří jdou dlouzí a hubení. Nejlepší je vyváženost, aby nebyli moc lehcí, ani moc robustní.

Máte osm centimetrů přes dva metry . Neměl jste se svou výškou problémy v normálním životě?

Když jsem hrál volejbal, těžil jsem z toho. Nyní je to přesně naopak, omezuje mě to například při výběru povolání. Pokud bych chtěl řídit nějaké služební auto, tak se do něj nevlezu. O výběru oblečení a dopravě ve veřejných prostředcích ani nemluvím.

Do jaké výšky jste dosáhl při výskoku?

Tři metry devětapadesát. Na blocích se to hodilo.

Proč vám ve volejbalovém prostředí neřeknou jinak než Bobane?

Přezdívku jsem zdědil po otci, jmenoval se Bohumil a také hrával volejbal. Teď už tak říkají i mému synovci.

Jak jste prožíval zápasy jako hráč a jak nyní na trenérské lavičce?

Jako hráč jsem hru prožíval hodně emotivně. Každá zbytečná porážka mě dlouho mrzela. Jednou jsem netrefil po zbytečně prohraném zápase autem domů. Tak jsem v duchu zuřil, že jsem třikrát minul odbočku. Na lavičce je to jiné, zatím se spíš rozkoukávám. Ale říká se, že trenér má hodně blízko k infarktu.

Když jste přijal trenérské angažmá, vytkl jste si nějaký cíl?

Poslední dva roky se klukům moc nedařilo, vypadli z první čtyřky. Můj cíl je vrátit je zpátky tam, kde je jejich místo, na přední pozice v první lize. A vychovat mladé hráče. Taky bych byl rád, abychom si sezonu užili. To znamená, aby se hráči odreagovali, dobře si zahráli, udělali si žízeň a odcházeli ze zápasů spokojení. Chtěl bych, abychom co nejvíc vyhrávali.

Jako hráč jste vystřídal hodně klubů, jen v Itálii sedm. Plánujete totéž jako trenér?

To rozhodně ne, cestování už mám dost a nikam se nepohrnu. Mám rád svůj klid a pohodu. Pokud volejbalem budu stále žít, tak jedině v dosahu rodného kraje.

Autor: Iva Kučerová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.