Říká se, že advent je obdobím klidu a silnějšího soucitu s trpícími. Zdeněk Kousal je dlouhodobý fundraiser jihlavské Charity, shání sponzory a dárce. Narodil se na Štědrý den. Ze zkušenosti ví, že advent je spíše časem shonu.
Jak se daří shánět peníze na charitu v tomto vánočním čase? Pořád jsem si říkal, že krize se zatím v našem oboru projevuje jen malým úbytkem peněz, asi desetiprocentním. V listopadu ale v dárcovství od firem nastal zvrat. Nastala rána, která potvrzuje, že to není legrace a že hospodářství opravdu je krizí ohroženo. Firmy říkají, že v budoucnu nás rády podpoří, ale teď to nejde. Někteří propouštějí, někteří si schovávají peníze na výplaty.
Může tím být Charita ohrožena? Dárcovství je doplněk k našim jiným dotacím a příjmům, od dárců získáváme asi pět procent, což jsou peníze, které používáme tam, kde přesně dopředu neodhadneme náklady. Může se stát, že třeba s autem bourá zdravotní sestra, peníze se použijí na náhradu. Dary od drobných dárců i jejich počet letos vzrostl, ale to nesouvisí s krizí, ale se způsobem, jak je získáváme. V době krize je důležité mít více menších dárců, pár stokorun nikoho nezabije. Kdo se spoléhá na malý počet velkých dárců, může mít teď vážné problémy.
Kolik ročně seženete? Necelý milion korun. Letos odhaduji třicetiprocentní úpadek. Důležitější než okamžité hotové peníze, je získat důvěru lidí a firem a udržet ji.
Kteří lidé jsou náchylnější pomáhat? Většina lidí se o organizaci jako my nezajímá, pokud sama nepotřebuje pomoc, kterou my poskytujeme. O sociální oblast se začne člověk zajímat, až když se v rodině se objeví problém. Například podpoře naší hospicové služby Bárka jsou nakloněni spíš starší lidé, kteří už znají problémy stáří. Naše centrum u Větrníku – Káčko – zase spíš podpoří lidi, kteří vědí, jaké to je, když někdo z rodiny skončí na drogách. Z pětasedmdesáti procent jsou mezi drobnými dárci ženy, i při oslovení na ulici jsou vstřícnější. Od kolegů vím, že mezi dárci pro Greenpeace je zase nejvíce mladých a vzdělaných lidí.
Fundraisera děláte přes deset let, co jste dozvěděl o povaze lidí? Zmíním náš jihlavský projekt K-Centrum U Větrníku, kam si chodí uživatelé drog měnit injekční stříkačky. Když jsme podnikatele před osmi lety oslovil s prosbou o pomoc pro Charitu, odpověděli: tam se staráte o ty feťáky, já tam vidím povalovat se injekční stříkačky. Já začal vysvětloval, že když feťák dostane žloutenku, stojí nás daňové poplatníky vyléčení až sedm set tisíc korun. Když bude na Káčko chodit, nechá si tam vyměnit jehlu, udělat si testy, uleví se tím jeho rodině, která to nese většinou strašně, a uleví se nám všem. V tom je posun, pohled lidí se změnil.
Je člověk v zásadě dobrý, nebo zlá stránka vítězí? Věřím, že jak říkal Václav Havel, že pravda a láska zvítězí. Popravdě ale není čas adventu obdobím, kdy jsou lidé náchylnější pomáhat, ve skutečnosti jsou spíš uštvaní, uhnaní. Dělají se uzávěrky, inventury, honí se hospodářský výsledek, nákupy, útok reklamy. Do toho se míchají adventní koncerty a povídání o pohodě. Ve skutečnosti pravda a láska působí plošně. Z mého pohledu je lepší konec září, když jsou lidi už doma z dovolené, jsou odpočatí a firmy už vědí, jak na tom ekonomicky jsou, takže jsou spíš nakloněny k dárcovství.
Kdy si v současném shonu najdete čas prožít advent? Snažím se blížící se Vánoce prožít nekomerčním způsobem – ne klikáním na televizi a leštěním nábytku, ale připomínkou narození Krista. Před lety jsem si tohle nechal trochu ukrást, že jsem Vánoce neměl rád. Pak jsem si řekl, že je to hloupost, že to je můj problém. Snažím se hlídat si vnitřní vyrovnanost, nenechat se vtáhnout do okolního blázince a už několik let úspěšně odolávám. Už si Vánoce už ukrást nenechávám. Říkám si, že to stojí za to: jsem jen smrtelný člověk, za čím bych se pořád honil? Lidi se jdou podívat na půlnoční mši, zdobí si domov, ale to je povrchní.
Co patří k vaší představě Vánoc? Od začátku adventu, kterým pro nás křesťany začíná církevní rok, by se každý měl trošku zamyslet, co udělal dobrého a špatného, a jak dál. Snažím se být s lidmi, které mám rád, večer si zapálit svíčku na adventním věnci a duchovně si to prožít. Každý by si chvilku pro sebe měl najít. Už se mi vyloženě hnusí to slovo: nestíhám. Když si to budeme říkat, tak ten čas nebude nikdy. My jsme si navykli na takový ten předvánoční blázinec.
Jde skloubit duchovní život se světským? Jestli věřím, že je Bůh stvořitelem všeho a my jsme jeho děti, tak je tohle normální život, bez panbíčkaření a magických úkonů. Počítat s Pánembohem, že na mě má dennodenně vliv.
Jak unikáte shonu nákupů? Já se duchovně hlásím k undergroundu a veškerý underground se vždycky těmto věcem vyhýbal. Ať je prosinec, nebo březen, jdu si raději nakoupit do menšího obchůdku, než bych směroval do supermarketu. Snažím se aktivně vyhledávat dobré věci – není pravda, jak někdo říká, že se v Jihlavě nic neděje, že tady není žádná kultura. Je! Ale je třeba si ji najít. Nevím, třeba někteří lidi chtějí být kulturou zahlceni, být baveni.
Kdyby Ježíš fyzicky žil v této době a procházel by se v supermarketech, co by asi říkal? My křesťané věříme, že tam chodí, je to ten Kristus v nás. Ale pokud je otázka položena takto, tak myslím, že kdyby tam Ježíš přišel, že by se nad tím, co někdy děláme, buď smíchy plácal do kolen, nebo by brečel. Ale spíš by se asi smál, co my lidi dokážeme.
