Kouzla jsou jen klam a šikovný podvod | E15.cz

Kouzla jsou jen klam a šikovný podvod

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Jana Antonína Myslivce z Tábora odmalička přitahovala kouzla. Zpříjemnila mu i vojnu. Do světa kouzel přivedl také svou vnučku.

Vcházím do kouzelnické místnosti, kam smí jen malá Tereza a její děda. Šestiletá kouzelnice mi předvádí oblíbené číslo s takovou samozřejmostí a zaujetím, že nepochybuji o jejím talentu. Jako nejmladší kouzelnice se dostala do České knihy rekordů. To jí bylo tři a půl roku. Jejímu dědovi se tak splnil sen. Předává v rodině kouzelnické řemeslo.

Tušil jste, že se jednou Tereze kouzlení zalíbí?

Zrovna, když se Terezka narodila, měl jsem akci v Železném Brodě. Byli tam ještě další kouzelníci, a když jsme její narození oslavovali, každý z nich předpovídal, že to bude čarodějnice jako hrom.

Kdy jste zjistil, že má skutečně vlohy?

Při hlídání Terezky jsem zkoušel pro její pobavení čarovat. Přišlo mi neuvěřitelné, jak se soustředila. Už tenkrát mi její zájem hodně napověděl. Zkoušel jsem učit kouzlit i svoje děti. Syn moc nechtěl a dcera jen trochu. Jenže po prvním vystoupení na veřejnosti mi řekla: Víš, tati, ty nejsi kouzelník, ale podvodník.

Nebyla ochotná přistoupit na vaši hru?

Přesně. Nedokázala přijmout, že kouzla jsou jen klam, ale Terezka ano. Ví, že kouzla jsou šikovný podvod. Pochopila tak hru mezi kouzelníkem a divákem.

Kolik dětí se u nás pokouší o to, co dělá vaše vnučka?

Děti, které v Čechách kouzlí, by se daly spočítat na prtech jedné ruky. Jiní kouzelníci v jejím věku umí několik kouzel, ona má patnáct čísel v programu. Rozhodně tady není nikdo, kdo by začínal tak brzy jako ona. Kouzlíme spolu třeba ve školkách i na rodinných oslavách. Vystupovali jsme i na turné po Slovensku a v Americe v okolí Bostonu. Teď máme nacvičené nové představení pro školky „Jak králíci chtěli čarovat“.

Jak jste se dostal ke kouzlení vy?

Když jsem byl malý, jezdil k nám strejda z Prahy a ukazoval mi triky z časopisu. Nechtěl mi prozradit, jak je dělá. Já nad nimi tak přemýšlel, že jsem mu při jeho další návštěvě tajemství odhalil. Později jsem se dostal ke staré ochmatané kouzelnické knížce se složitějšími kouzly. Postupně jsem se zdokonaloval. Vystupoval jsem v malé estrádě táborského divadla jako kouzelník. Čaroval jsem potom i na vojně.

Měl jste díky tomu vojnu snesitelnější?

Sloužil jsem dva roky ve Vojenském uměleckém souboru Víta Nejedlého v Písku. Byla to úžasná vojna. Nikdy jsem z ničeho nevystřelil. Říkali nám pokojoví vojáci. Ale sranda byla. Jednou jsme měli vystoupení, ke mně přišel generál a říkal: Hele, támhle stojí dévéťák a nemá tam co dělat. Tak jdi a seber mu píšťaly. Sebrat píšťaly je složité, protože chrastí. Zkusil jsem mu nejdřív vzít hodinky, potom peněženku, a když jsem viděl, že si pozor nedává, přišel i o píšťaly. Dal jsem je generálovi a on nás potom uvedl na jeviště a volal: Támhle ten soudruh major by mohl přijít sem k nám. Když se ho generál zeptal, kde má píšťaly, nestačil se divit.

Takže jste byli oblíbení?

To ano, ale jednou mně zamrazilo. Vzpomínám, jak jsem nechal manželce ruského generála zmizet a hned objevit jinde její prstýnek. Po představení generál přišel a chtěl ten pravý prstýnek zpět. Nedokázal jsem mu pořádně vysvětlit, že ho dostala. Ptal jsem se, jestli na prstýnku bylo něco vyrytého. Nápis souhlasil, ale on mě podezříval, že jsem ho za tu chvilku stačil vyrýt na jiný prstýnek.

Existují kouzla, která vás už nebaví?

Vyhýbám se velkým iluzím. Protože je prozradili v televizi zhruba před deseti lety. Jeden bohatý Američan si nakoupil kouzla a chtěl být slavný. Nevyšlo mu to, chyběla mu šťáva, herectví. Byl to jenom takový bedýnkář, jak mi říkáme, a chtěl, aby se lidi automaticky divili. Jeho turné skončilo fiaskem. Tak potom kouzla prozradil v televizi, a tím skončil. Povídá se, že ho zabila kouzelnická mafie.

Jak je na tom kouzelnické řemeslo dnes?

Asi od roku 1969 jsem členem Českého magického svazu. Tehdy nás bylo kolem tisíce, teď má svaz kolem tří set členů, z nichž je asi jedna třetina aktivní. Kouzlení je strašně náročné na sebekázeň a cvičení. Snažil jsem se dvakrát založit kouzelnický kroužek, ale dětem chybí trpělivost. Z deseti dětí se chtěly základní kouzlo naučit maximálně dvě. Když přijdu domů a Terezka chce čarovat, tak všeho nechám a věnuji se jí. To má zrovna chuť, ale když ji prosím, že musíme zkoušet před vystoupením, tak se jí z povinnosti vždycky nechce.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video