Strávníky ze základní školy nahradí v budově na takzvaném Kozím plácku srdcaři a cukrovkáři. I když se tak původně mělo stát už do konce tohoto roku, plán se zatím odsouvá. Může za to opatrnost bankéřů.
„Projekt je v tuto chvíli zmrazený. Kvůli krizi mi v posledním okamžiku změnili úvěrové podmínky a na ty jsem nemohl přistoupit,“ říká jindřichohradecký kardiolog Lubomír Berka. Ten sem chtěl z polikliniky přesunout svoji ordinaci, kde pracují čtyři lékaři a šest sester. Proto před dvěma lety od města budovu za pět a půl milionu korun koupil. Téměř rok je také hotový projekt architekta Milana Špuláka, který počítá i s bezbariérovým vstupem.
Pro pacienty s cévními potížemi se tak nic nemění a budou zatím stále chodit do ordinace v poliklinice. Lékař vyšel také vstříc lidem, kteří za ním začali po uzavření některých oddělení tamní nemocnice jezdit z Dačicka, a ordinuje jeden den ve městě nad Dyjí. „Část peněz, které jsem měl připravené na přestavbu, jsem použil na nové přístroje a vybavení detašovaného pracoviště v Dačicích. Tohoto krásného projektu se ale vzdát nechci,“ uvedl Berka.
Škola i lazaret
Pokud v historické části Hradce vznikne kardiocentrum, bude se historie opakovat. I v minulosti totiž sloužila budova nemocným. Úplně původně ale vznikla na truc jezuitům. V roce 1736 ji nechal vedle jezuitské koleje zbudovat jindřichohradecký probošt Jan Kristián Khun jako alternativu k jezuitskému školství. To si ale Tovaryšstvo Ježíšovo nenechalo líbit a postavilo proti škole a proboštství vysokou zeď v Liliové ulici, kvůli které vznikl dvůr, kde je dnes parkoviště.
Ve škole se ale učilo jen do roku 1765, poté se z budovy stal vojenský lazaret a kasárna. Za napoleonských válek se do budovy opět vrátili nemocní. Podle knihy historika Jana Muka Z historie některých hradeckých domů budova v roce 1832 vyhořela. Po opravách se v ní učilo několik tříd gymnazistů. Ty nahradili mezi lety 1865 až 1874 studenti průmyslové školy. Následujících jedenáct let sloužila budova jako měšťanská chlapecká škola.
Chlapce vystřídaly sbírky nově založeného muzea. Šestnáct let na přelomu devatenáctého a dvacátého století zřídilo město v budově na Zákosteleckém náměstí, jak se místo správně jmenuje, sirotčinec. Od roku 1913 se tu až do druhé světové války vystřídaly ještě obchodní a živnostenská škola, kterou v roce 1939 vypudila německá Schutzpolicie. Po válce patřila budova opět školákům. Naposledy sem chodily obědvat děti ze základní školy.
„Poslední větší úpravou byla v šedesátých letech minulého století výstavba schodiště. Po všech opravách je ale budova architektonicky bezcenná,“ vysvětlil městský architekt Zbyněk Hartmann. I proto památkáři novému projetu nestáli v cestě.
