Pokoj v malém kadaňském bytě Petra Novotného je plný angličáků. Od podlahy až ke stropu. Ve vitrínách jich jsou stovky. Vedle stojí pyramida z beden od zeleniny a v nich celá tisícovka pečlivě uložených autíček.
Hlavní část své pěti a půl tisícové sbírky má ale jinde. Lidé ji můžou obdivovat na kláštereckém zámku, kde je vystavená do konce dubna.
„Každý u mě najde angličáka, se kterým si jako dítě hrál,“ hrdě prohlašuje jedenapadesátiletý sběratel.
Neustále přitom kouká na hodinky. Hlídá čas. V celou mu začíná na internetu britská aukce. Ne o angličáka, toho už má. Ale o krabičku k němu, která mu chybí. Jen takový komplet má totiž pro sběratele cenu.
I pro Petra Novotného byly modely autíček nejoblíbenější hračkou v dětství. Zatímco většina kluků je při hře odírala a ničila jim kolečka, jeho více bavilo angličáky vystavit na poličku a dívat se na ně.
Se sběratelstvím tak začal už v pěti letech, kdy dostal první kousky. Rolls-royce z veteránské série a autojeřáb. Nepoškozené je schraňuje dodnes.
V polovině šedesátých let minulého století se v Československu daly angličáky koupit za osm korun. Natrefit v obchodě na tyhle originál modely firmy Matchbox byla ale spíše náhoda.
Hledá pokračovatele
Přátelé se Petru Novotnému smějí, že opravdová auta ničí a na ta miniaturní mu nesmí nikdo sáhnout.
Pocítil to i jeho syn, když byl malý. „Přestože měl plnou krabici autíček, manželka mu občas půjčila i nějaké to moje z vitríny. To jsem neviděl rád,“ přiznává sběratel.
Zároveň chápe, jak muselo být pro chlapce těžké a lákavé se na jeho angličáky jenom dívat.
Dnes je synovi sedmadvacet let a o otcovu sbírku nemá zájem. „Zatím marně čekám na pokračovatele, kterému bych ji odkázal. Snad se toho dočkám u vnoučete,“ doufá.
Kdyby žádný z potomků nechtěl v téhle zálibě pokračovat, odkáže prý jednou svou sbírku Národnímu technickému muzeu v Praze.
Spousta lidí si podle Novotného myslí, že má jeho sbírka velkou hodnotu. „Tu mají jen raritové kousky, všechno ostatní jsou hračky,“ tvrdí.
Mezi rarity řadí autíčka, která mají třeba jiný druh koleček nebo odlišnou barvu, než bylo obvyklé. „Mé první autíčko, jeřáb, je až druhá řada. Jeho předchůdce se vyráběl ve stříbrné barvě. Tohle je zelené s červeným ramenem, těch je na celém světě asi jen deset,“ ukazuje ojedinělost některých modelů.
Autíčka získává na internetových aukcích a na burzách. „Pokud možno se vyhýbám českému trhu. Češi chtějí hned na všem zbohatnout. To se mi nelíbí,“ svěřuje se Novotný, který pracuje jako číšník v Německu a Rakousku.
Říká o sobě, že je spíše lovec. „Nejde mi o to, nasbírat co nejvíce exponátů. Vždycky stojím o konkrétní model, který musím mít. Někdo takto loví ženy, já to soustředím do autíček,“ směje se.
Dělá mu radost na tržišti smlouvat, vyhandlovat dobrou cenu. Někdy mu kvůli tomu nějaké autíčko i uteče.
Například předloni. „Jeden prodejce na blešáku v Norimberku měl model mercedesu s velice zvláštní nálepkou. Chtěl za něj dvě eura, ale to se mi zdálo moc. Nechtěl slevit, tak jsem ho nekoupil. Přitom stačilo, kdyby mi angličáka zlevnil o dvacetník,“ vysvětluje.
Zmenšené modely dnešních aut se vyrábějí i nadále, ale sběratelé o nové kousky prý moc nestojí. „Vysvětluji si to tím, že současná auta už nemají tak zajímavé tvary jako dříve. Když je postavíte vedle sebe, liší se jen barvami,“ dodává s trochou nadsázky.
