Krásná řeka a šílený nápad. Tak vzniklo berounské veslování

František Ondráček
Mezi nejúspěšnější trenéry vrcholového sportu v Berouně patří zakladatel veslování na Berounce Jaroslav Sehnoutka.

Do loděnice na Štulovně přijel padesátiletý Jaroslav Sehnoutka na motocyklu BMW 1150 GS. Když se vysvlékl z motorkářského kompletu, navlékl si veslařský trikot, z držáku uvnitř loděnice sundal rychlostní kajak a ladnými záběry po klidné hladině řeky odpádloval směrem k hýskovské zdi. Po krátkém tréninku jsme si v loděnici povídali nejen o sportu, který na břehu Berounky „zasadil“ a úspěšně pěstuje.

Jak těžké je naučit se udržet balanc na vratké lodi?

Všechno je samosebou otázkou cviku. Zatímco na skifu by mělo tělo zůstat v kolmici a vyrovnávat by se mělo hlavně vyvažováním vesel při veslování, podobně jako to dělají provazochodci na laně, na kajaku musíte vyrovnávat rovnováhu tělem.

Byly začátky veslování v Berouně těžké?

Na počátku byl jen šílený nápad. Přestěhoval jsem se do překrásné přírody z Prahy, vozil se jen tak na kole a sportoval sám pro sebe. Často jsem vídal „lelkující“ děti, které by šlo ke sportu přimět. Krásný kus řeky nad jezem do Hýskova byl velkou výzvou. Mám rád všechen sport a veslování mně k srdci přirostlo nejvíc. Nejspíš proto, že ho snad i nejlíp ze svých dovedností ovládám. Veslování má taky obrovskou výhodu, že pokud máte zázemí a lodě, tak už po desítky let nic dalšího materiálového téměř nepotřebujete. Lodní sport je hodně ortodoxní a moc se nemění. Začít s ním sice lze již okolo deseti let, ale hlavní výhodou je, že nabídnete sportovní vyžití i těm, kteří buď jinde neuspěli, a nebo jsou pro některé sporty příliš „staří“. Můžou tedy začít i šestnáctiletí a ještě se závodně „chytit“. Což u řady jiných sportů není myslitelné. Nikde by je ani nepřijali.

Ale zpět k tomu začátku.

Mám obrovské životní štěstí, že jsem se potkal s fantastickými lidmi, kteří chtěli a dokázali pomoci. Dcera Zuzana, bývalá plavkyně, veslovala v pražských Bohemians, a nebyl tudíž problém s první závodnicí. Metodicky jsem se mohl opřít o přítele a parťáka z dob veslování v pražské Dukle, Jirku Štefana, kterému také učarovalo okolí Berouna a taky sem „přesídlil“. S místem na Štulovně pomohl Jirka Semrád starší, kanoistický a cyklistický nadšenec. TJ Lokomotiva nás vzala pod křídla a za město podala pomocnou ruku Anna Matoušková s Jiřím Besserem. V prvním roce jsme měli už dvacet dětí! Samozřejmě je tu pomoc od sponzorů a všech, bez kterých by to nemohlo fungovat. Snažili jsme se je vyjmenovat na našem webu www.vesloberoun.cz.

Kolik práce dalo postavit tuto loděnici?

Každý, i sebetěžší, začátek jako složitý nevnímáte. Přehluší to nadšení a vidina cíle. Dnešní dvacetiletí „začátečníci“ vzpomínají s úsměvem na dřevěnou boudu, úzkou bahnitou cestičku, po které vláčeli těžké a staré lodě. Velkou změnou bylo pořízení obytného přívěsu, který vydržel jako jediná šatna devět let! V roce 2005 jsme začali sami brigádnickým způsobem realizovat projekt nové loděnice. Místo tréninku kolečko a lopata a zapojil se celý náš klub. Včetně řady rodičů. Po několika neúspěšných pokusech o získání různých grantů na výstavbu se zásadním způsobem zapojila mateřská TJ, a tak se v roce 2009 mohla otevřít nová loděnice. Nyní je ve výstavbě druhý hangár, který bude pro kanoistické lodě. Snad už v roce 2011 bude zásadnímu budování konec a zbyde čas jen na sport.

Při posledním republikovém šampionátu juniorů a dospělých začátkem července v Račicích jste byli hodně úspěšní… Tereza Šírerová měla už stříbro z dorosteneckého mistrovství republiky a vynikajícím způsobem závodila i tentokrát. Ve společenství veslařů z Lysé nad Labem a Bohemians se umístila na párové čtyřce na bronzovém stupínku. Jana Součková a Eliška Kreisslová přidaly páté místo na osmiveslici. Stejného umístění pak dosáhl Jan Oberman na lodi společně s reprezentanty Bohemians. Zlatem se na osmiveslici „ozdobily“ naše seniorky do 23 let, z minulých ročníků několikanásobné mistryně ČR, Barbora Stejskalová a Adéla Štembergová.

Kde pramení tyto úspěchy?

V klubu sázíme hlavně na práci s mládeží. Naše základna čítá sedmdesát členů, z toho dvaatřicet se pravidelně zúčastňuje mistrovských soutěží. Máme také vzácného rádce v osobě pan Karla Hradila, účastníka OH 1956 v Melbourne, kde skončil čtvrtý na C1. Pomáhá nám také jeho paní Andulka Hradilová. Vyrostlo u nás zatím dvacet mistrů republiky i juniorský mistr světa Tomáš Patera.

A jaká je současnost?

Máme perspektivní žákovské družstvo, o které se stará parta prima trenérů Anna Hradilová, Klára Bulková, Karel Hošek, Jan Piskáček, Jan Urban a Vláďa Havel. Při práci s dětmi ale bojujeme s nedostatkem volného času. Všichni se svým svěřencům věnují po práci. Proto hledáme poloprofesionálního trenéra. Nejlépe bývalého závodníka, aby šel mládeži příkladem, a ne jen vedl tréninky z motorového člunu.