Poděbradské lázně sice zahájily svou první sezonu v roce 1908, ale už jen málokdo ví, že zdejší lázeňská tradice má mnohem hlubší kořeny.
Pravěk současných poděbradských lázní je spojený se zdejší nejznámější pověstí o nespravedlivě popravených kutnohorských havířích.
„Jejich prolitá krev se po mnoha desítkách let v roce 1624 měla zázračně objevit ve studánce nedaleko popraviště,“ říká historička Jana Hrabětová.
„Lidé opravdu věřili, že doruda zbarvená krvavá voda má zázračné účinky,“ dodává Hrabětová.
Z dnešního pohledu je zřejmé, že šlo o vodu s vysokým obsahem železa.
Prozíraví měšťané rozhodli už v roce 1722 postavit na levém labském břehu u zvoničky dřevěnou boudu s kádí a kamny na ohřev vody.
První místní lázně zaměřené na ženské nemoci a chudokrevnost byly na světě. Vodu pro pacienty však posluha stále dopravovala jen primitivně ve štoudvích.
Teprve v roce 1881, s novou lázeňskou budovu se šesti kabinami, lázně vylepšily technologii o parní kotel a čerpadlo na léčivou vodu.
S rozvojem uhličitých lázní na druhém břehu Labe však nejstarší lázně stále víc upadaly. Koncem třicátých let 20. století jejich historie končí, dělníci je zbourali.
