Meteoroložka Svatava Křivancová vyznává ideály organizace Sokol, jejíž zakladatelé usilovali o harmonii těla a ducha. „Chovej se tak, jak chceš, aby se jiní chovali k tobě,“ cituje další moudrost, která je blízká jejímu srdci.
1. Rodina
Je to základní radost spojená i se starostí, ale zůstává stále, i když už ostatní radosti odcházejí. Teď je to pro mě manžel, děti, dvě zdravá krásná vnoučata. Ale také sourozenci se svými rodinami, a hlavně moje maminka, které je už téměř devadesát let, a přesto je zcela soběstačná. Žije v baťovském domku ve Zlíně s nejhezčí zahrádkou v ulici. Stále vyšívá a háčkuje, je pro mne inspirací svou laskavostí a životními postoji. Jezdím k ní tak jednou za měsíc až dva. Cesta vlakem mi trvá většinou tak osm až devět hodin, ale nikdy jsem to nepovažovala za ztracený čas. Ostatně čas strávený ve vlaku je jen můj a možná nejvíc věcí, které jsem si chtěla přečíst či se naučit, jsem stihla na cestách ke své mamince.
2. Meteorologie
Dnes už jen na částečný úvazek na regionálním prognózním pracovišti, ale po většinu svého profesního života jsem se věnovala správě meteorologických stanic v jižních Čechách. Mezi dobrovolnými pozorovateli, kteří za symbolickou odměnu pravidelně třikrát denně odečítají příslušné údaje, jsem měla možnost seznámit se s řadou úžasných lidí.
3. Sokol
Začalo to tím, že jsem své děti vodila do tělocvičny. Bavilo mě to tam, a protože pro dobrovolnou cvičitelskou práci nikdy nebylo, a zvláště v dnešní době není dost lidí, udělala jsem si první cvičitelský kurz. V roce 1990 ve Čtyřech Dvorech obnovili sokolskou tělocvičnou jednotu. Dnes jsem její starostkou a cvičitelkou v oddílech předškolních, mladších a starších školních dětí a také žen. Velkou radost mám z toho, že v době, která si příliš necení jakékoliv pravidelné dobrovolné práce, se tam dětem věnují moje mladé kolegyně včetně mé dcery. Cvičitelská práce člověka nutí na sobě stále pracovat, dává nové podněty a přináší poznání nových lidí. Výhodou Sokola je, že má propracovaný program pro všechny věkové kategorie. Dnes pomáhám organizovat některé ze seminářů či oblastních srazů cvičitelů.
4. Pohybové skladby
K Sokolu patří slety a různá setkání. Společná cvičení jsou českým fenoménem, který umíme a můžeme na něj být hrdí. Máme pro ně autory, cvičitele, systém nácviku. Přínosem skladby není jen pohyb, ale i společně strávený čas, odpovědnost k celku i mezigenerační tolerance. Z vlastní zkušenosti vím, jak velký úspěch mají sokolské hromadné skladby v zahraničí. Loni jsem si to ověřila na sletu amerického sokolstva v Dallasu, předtím v Detroitu.
5. Zahrádka
Jsem zemědělec, sběrač. Na rozdíl od mého muže – lovce, rybáře. Zahrádku nemám příliš velkou a krásnou, ale mnohodruhovou. Rodina si mě dobírá, že si vše můžu koupit v supermarketu – ale pro mne je to ten nejbližší kontakt s přírodou. A po celý rok máme společné téma telefonických hovorů s mou maminkou.
6. Turistika, kolo
Mám radost, když můžu jakékoliv návštěvě ukázat turistické zajímavosti jižních Čech. Myslím, že je docela znám, ale zdaleka ne všechny. Proto využívám každé příležitosti k byť i malému výletu. A párkrát do roka si dopřeji ten „luxus“, že si vyjedu sama cyklobusem na výlet na kole. To si pak jedu, kam mě oči vedou, bez nějakého pevného plánu, závislá jsem jen na večerním odjezdu cyklobusu z nějaké zastávky po cestě. A turistické výlety po rodném Valašsku, to je také krása.
7. Vaření, pečení
Velké potěšení mi dělá, když peču s tříletou vnučkou čtyřpatrový dort nebo moravské koláčky na svatbu. Ty jsem letos pekla i v americké Arizoně na svatbu synovce. Z jejich surovin to ale nebylo ono, protože například náš hustý tvaroh tam není vůbec k dostání. S pietou doma uchovávám diplom za „skvělé ovocné knedlíky s přelivem“ z vaření na letním dětském táboře.
Svatava Křivancová:
Narodila se 4. února 1948 ve Zlíně
Vystudovala v Brně přírodovědeckou fakultu
Roku 1971 nastoupila do Českého hydrometeorologického ústavu. Pracovala v Praze, Brně a Budějovicích, kam přišla kvůli práci svého muže v Akademii věd
Je vdaná, má tři děti a dvě vnoučata
