Krylovy Teplice: sošky, divadlo a písně s akordem záchodových mís | E15.cz

Krylovy Teplice: sošky, divadlo a písně s akordem záchodových mís

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Téměř půl století uplynulo od doby, kdy do Teplic přišel Karel Kryl.

Deska na rohu Benešova náměstí v Teplicích připomíná Karla Kryla. Pamětníci vědí, že v rohovém domě dřív byla hospoda. Jen málokdo ale pamatuje, že tam Karel Kryl hrál a recitoval. „Své začátky v Teplicích považoval za nejšťastnější část života,“ tvrdí Krylův životopisec Vojtěch Klimt.
Do Teplic přišel Karel Kryl po maturitě na keramické škole v Bechyni. V červenci 1962 nastoupil do keramičky Spojker, dnes Ideal Standard, která vyrábí umyvadla a záchodové mísy. „Rodičům se to nelíbilo. Přesvědčovali ho, že by se měl místo nádeničiny věnovat umění,“ říká Krylův bratr Jan.
Karel Kryl ale nezahálel. Odpolední si krátil tím, že modeloval plastiky. „Dělal panáky ze šamotu, nejhorší hmoty pro sochaření. Když vyjel vozík z pece, stálo tam dvanáct bílých lesknoucích se záchodů a jeden šamotový klaun,“ vzpomíná kreslíř Josef Kobra Kučera, který v Teplicích s Krylem jezdil na vandry, hrál divadlo a nějaký čas i bydlel.

Básně a častušky

Teplický restaurátor František Kolouch se s Krylem sblížil na keramické škole. „Byli jsme totiž ve třídě nejmenší,“ zlehčuje to. Když nastoupili do Teplic, bydleli spolu v pronajaté komůrce na dnes již zbourané Fučíkově ulici v Trnovanech. „Kája tvrdil, že bydlí v Duchcově. Já pak zjistil, že přespává ve fabrice. Tak jsem ho vzal k sobě,“ vypráví Kolouch.
Kryl hrál po večerech na banjo nebo na kytaru, střídali se v předčítání knih. Po výplatě si koupili láhev Stoličné, zašli na koňský biftek a kvasnicové pivo. Před výplatou měli zásobu sádla a hrnec bramboračky ze zeleniny vytažené ze záhonu pana domácího. „Kája byl velký básník a citlivý kluk. Vtělený Francois Villon. Ale taky bordelář a šmudla, kterého jsem musel honit do koupelny,“ líčí Kolouch.
Spolu začínali v divadle Párnás, následovala spousta dalších. Program se skládal z pásma recitací, pantomimy a písní. „Po zkoušce jsme chodili do hospody Na Vyšehradě. Tam Karel vytáhnul kytaru a zpíval častušky. Uměl výborně rusky,“ vzpomíná divadelní technik Václav Špaček.
Večírky se mnohdy protáhly. „Jednou Kája přišel druhý den úplně zdrchanej. Říkal: Já šel domů pod trolejema, jenže jsem si spletl linku, a celou noc jsem prochodil po Teplicích,“ směje se Špaček.

Sedm komínů

Keramička časem otevřela ubytovnu. Kryl získal místnost v podkroví. „Ten kumbálek měl vyhlídku, za niž bych nesměnil všechny jiné přebývárny, včetně těch komfortnějších z let ucelené dospělosti,“ zavzpomínal později. Z okna viděl sedm komínů, kvůli smogu ale málokdy všechny. Měřil podle nich úroveň znečištění ovzduší.
„Normální průměrná viditelnost při standardních exhalacích činila čtyři komíny. Karla jsme se ptali: Tak kolik dnes ráno? a Karel: Tři, ale ten třetí jen trochu,“ vzpomíná na Krylova teplická vystoupení pozdější disident František „Čuňas“ Stárek.
Kde Kryl bydlel, ví málokdo. Novinka to byla i pro Jaroslava Pešara, který ubytovnu koupil od keramičky jako ruinu a dal ji do pořádku. „Tak to mám radost! Byl jsem s Krylem v emigraci dvakrát na pivu,“ tvrdí.
Okolí ubytovny s blízkým nádražím v Proboštově Kryl zachytil v písni Pieta. „V rohu náměstí, kousek od nádraží, pod černým baldachýnem komínem vytvořeným, němá bolestí stála nad drenáží Madona s mrtvým synem umučeným.“

Kořeny slavných skladeb

Známých písniček napsal Kryl v Teplicích víc. Dopátrat se co ho inspirovalo, je však těžké. „Vymýšlel různé legendy a často je i měnil,“ říká autor jeho biografie Vojtěch Klimt. Například o písni Bratříčku, zavírej vrátka, Kryl tvrdil, že ji napsal bezprostředně po sovětské invazi. Ve skutečnosti nejspíš vznikala už v Teplicích.
„Základ měl dlouho rozpracovaný. Nevěřím na nic okultního, ale Karel byl vizionář. Polotovar pak jen dopracoval,“ vypráví Krylův divadelní kolega Josef Kobra Kučera.
Ani Krylovi přátelé se často neshodnou, jak některé písně vznikly. „Vezl jsem Karla na starém skútru do rozbořeného kostela, aby si odtamtud odvezl sochu anděla. Je o tom píseň,“ líčí Kobra Kučera vznik písně Anděl. Další Krylův přítel z Teplic Bedřich Taussig předkládá jinou verzi. „Karla jsem občas vozil na vlastivědné výlety. Anděla napsal po naší návštěvě rozstříleného kostela v dnes už neexistujících Habarticích za Komáří Vížkou. Toho anděla tam fakt našel,“ tvrdí Taussig, který dnes žije v Mnichově.
Spolužák František Kolouch tomu oponuje: „Byli jsme s Kájou ve zničeném kostele ve Velkém Chvojně a já tam našel dvě ulámané hlavy andělů. Nakonzervoval jsem je a Kája je pak měl na pokoji. Chodil mi přehrávat, co složil, a od ženy vždycky dostal najíst. Tehdy složil Anděla a říkal ženě: Věruš, to máš ode mě jako dárek.“ František Stárek tvrdí, že se Kryl v Teplicích inspiroval i pro píseň Důchodce. Předobrazem měl být místní bezdomovec. Jmenoval se Vlk, ale podle boule na spánku ho mnozí znali jen jako Bouličku. Na Silvestra 1978 nakonec zmrznul v parku na lavičce. „Tehdy se chodilo do Kix klubu na teplickém náměstí. Tam jsem Kryla viděl poprvé hrát a tam taky proběhla světová premiéra této skladby. Když dozněl potlesk, řekl někdo z asi třiceti diváků: No to je o Bouličkovi! Karel postřeh odsouhlasil,“ tvrdí Stárek. Výčet písní by mohl pokračovat. Salome vznikla ve vlaku z Teplic do Litvínova a Kryla k ní údajně inspirovala i hlava Jana Křtitele v teplickém znaku. Píseň Srdce a kříž napsal jako vzkaz dívce z Ústí nad Labem. Ještě v září roku 1968 inspirovala Kryla zasedací místnost ústeckého hotelu Bohemia k verši „v studené parádě kožených křesel“ v písni Podivná ruleta. V Ústí také díky Miroslavu Kováříkovi z litvínovského Docela malého divadla vznikly první rozhlasové nahrávky Krylových písní.

Naposledy v Teplicích

V keramičce dal Kryl výpověď v prosinci 1966. Divadlo experimentu v Olomouci mu nabízelo lepší budoucnost. „Moc se mu odsud nechtělo. Zapili jsme to Na Vyhlídce, složili se mu na vlak, a on tam byl druhý večer zas! Takhle odjížděl asi tři dny. Říkali jsme mu Neblbni, je to příležitost!“ říká divadelník Václav Špaček.
Naposledy navštívil Kryl Teplice měsíc před smrtí. S dávným kamarádem Františkem Kolouchem se sešli v hospodě U Kozla. „Bylo to poprvé od jeho odchodu, kdy jsme si mohli popovídat jen sami dva. Brzy nás ale lidi objevili a za dvě hodiny se tam nedalo hnout. Číšníci nosili frťany po tácech. Každý si chtěl s Kájou připít,“ uzavírá Kolouch.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video