Krysaři vyhání potkany z města

Jsou mazaní, odolní a nebezpeční. Přes stoky a potrubí se dostávají potkani do nejrůznějších koutů Opavy. Ohrožují domy a škodí ve skladech či sklepech. Rok co rok vyráží likvidovat jejich vpád specialisté na hubení hlodavců. Profesionální krysaři musí být zkušení praktici, kteří nedovolí škůdcům opanovat městské podzemí. Právě teď jejich souboj vrcholí. Deratizátoři kontrolují, jak účinná byla první vlna nástrah.

„Říká se, že kde je vidět ve dne jeden potkan, je jich ještě nejméně dvacet. Je to takové nepsané pravidlo,“ říká zkušený deratizátor František Skřivánek (na snímku) na trávníku mezi paneláky na Haškově ulici, kde díry maskuje hustá tráva. O padesát metrů vedle je upravené, uhrabané místo, které narušuje osamělá nora. A právě tam položil před týdnem nástrahy a všechny díry zahrabal. „Tady bude těch potkanů víc. Sice se nažrali, ale ještě nestihli uhynout a snaží se dostat na povrch,“ vysvětluje.
Narazit na mrtvého potkana někde na trávníku je však vzácné. „Zůstanou v kanálech nebo na jiném podobném místě. Nástraha zvýši prostupnost cév, a oni vnitřně vykrvácí. Během toho hledají bezpečné útočiště,“ konstatuje. Z toho důvodu se nedá říci, kolik potkanů během jedné akce zahyne.

Jedy v pytlících

Ve středověku vyháněli krysaři hlodavce flétnou a flétnu má i Skřivánkova firma ve znaku. Moderní krysaři používají malé sáčky s jedovatými granulemi. „Sáček je perforovaný a chrání granule. Kdybychom dali nástrahu volně, vysypala by se a promíchala se s hlínou. Granule by nasály vlhkost a přestaly by být pro potkany atraktivní. Hlodavec potřebuje hlodat, a když se granule rozsypou, není co hlodat. Dáváme dvě tři nástrahy na jednu díru,“ vysvětluje princip návnad Skřivánek. Jeden sáček má pětasedmdesát gramů. „Zatím jsme rozmístili asi čtvrt tuny. Konečný výsledek ale budeme znát, až celá akce skončí,“ říká.
Dospělý potkan musí sežrat půlku sáčku, aby jed spolehlivě zapůsobil. Takže riziko, že by se mohli otrávit děti nebo psi je minimální. „I tak ale místa s návnadami označujeme samolepkami, aby si lidé dali pozor,“ podotýká deratizátor.
V Opavě už hubí hlodavce pátým rokem. Oblíbená potkaní místa zná Skřivánek důkladně. Jsou to Olomoucká pod Dukelskými kasárnami, Ratibořská, Haškova. „Dalo by se říct, že se vracíme na stejná místa. Pokud se objeví nějaká nová, lidé je hlásí na magistrát. Ale pokud město nepředělá poškozenou kanalizaci nebo teplovod, tak se potkani do vyčištěných míst vrací. Jednu generaci vyhubíme, ale ta jen uvolní místo pro novou,“ říká Skřivánek. U potkanů navíc neplatí, že by mrtvá těla odradila ostatní. „Když umírají, tak se rozlezou do okolí. Navíc mezi nimi funguje kanibalismus,“ vysvětluje Skřivánek.

Potkani pod kontrolou

A jak je na tom vlastně město s potkany? „Jejich počet je vzhledem k velikosti města díky pravidelné deratizaci únosný,“ říká Ilona Drešlová z odboru životního prostředí. Pochvaluje si, že lidé sami hlásí, když se někde potkani objeví. „Lidé to sledují a nejsou neteční,“ dodává. Opavě hodně pomohla podzimní deratizace, takže potkaní populace nestihla nabrat sílu k expanzi. „Na jarní deratizaci jsme měli oproti loňsku čtrnáct nových žádostí. Kolik míst se podařilo vyčistit úplně, zjistíme, až celá akce skončí,“ uzavírá Drešlová.