Kuchaře nezlomila ani rakovina

Freestylový motokrosař Petr Kuchař překonal rakovinu lymfatických uzlin.

Zatímco rok 2011 strávil v nemocnici a na motorku se nedostal, letos chce být zase pár metrů nad zemí. Freestylový motokrosař Petr Kuchař se doslova nemůže dočkat.

Jen stěží pro něj může být letošní rok horší než minulý. V něm jej na každém kroku pronásledovalo jedno slovo: rakovina. Čtyřicetiletý hustopečský závodník však zabojoval a nemoc, která napadla lymfatické uzliny, překonal. Podobně jako celou řadu zranění, při kterých si polámal většinu kostí v těle.

„Vždycky může být hůř. Vždyť to dopadlo dobře a na motorku jsem se vrátil. Přesto věřím, že mě čekají převážně příjemné zážitky,“ usmívá se průkopník v trikovém „létání“ na motorce v České republice.

Nedávno jste byl na exhibičním motokárovém závodě v Brně, při kterém se potkává česká elita před startem nové motoristické sezony. Jak jste dopadl?

Tahle akce je příjemné zpestření zimního spánku. Je fajn se potkat s jezdci jak automobilového, tak motocyklového sportu a ještě s nimi změřit síly za volantem motokáry. Po dlouhé době jsem se ocitl na bedně. To nebyla až tak moje zásluha, ale rychlých jezdců v našem týmu.

Dá se říci, že jste ve formě, jako před nemocí?

Jsem v pohodě. Nedá se říct, že ve formě, ale je to dobrý. Tělesná schránka se z léčby nějaký čas dostává a přeci jen už mi je čtyřicet, tak nemůžu očekávat vrcholové výkony. Funguju normálně, jen musím víc relaxovat.

Pojďme zpátky na začátek. Jak jste se dozvěděl, že máte rakovinu?

Už před tím jsem měl půl roku nateklé uzliny, ale lékaři si mysleli, že je to něco jiného. V prosinci 2010 jsem absolvoval další vyšetření, která teprve ukázala, že se jedná o lymfom. Doktoři už vědí, jak to člověku oznámit, takže jsem s tím neměl větší problém. Byl jsem rád, že už se ví, co mi je.

Za svůj život jste si polámal většinu kostí, ale rakovina je trochu jiný kalibr…

Zlomeniny jsou oproti ní malichernosti. Člověk si myslí, že to má se sádrou na ruce těžký, když musí měsíc čekat, než se zase sveze. Ale je to fakt prkotina. Tohle vám úplně přeskládá hodnoty a zjistíte, že „důležité“ věci vlastně vůbec důležité nejsou.

Komu jste o své nemoci řekl jako prvnímu?

Samozřejmě manželce Martině. Potom postupně tátovi, klukům z týmu, sponzorům.

Říká se, že podpora nejbližších hraje v léčbě zásadní roli. Bylo to tak i u vás?

Jasně, zázemí a pohoda doma je hodně důležitá věc. Za to díky hlavně Martině.

Celý život s někým soutěžíte. Zkrátka jste zvyklý na překážky. Má v tomhle sportovec jako vy výhodu i při boji s rakovinou?

Rozhodně. Jsme zvyklí pořád s něčím bojovat, tak nebyl takový problém se s tím poprat. Ale nechci machrovat. Byl jsem z toho stejně vykulený, podlomený a shnilý jako ostatní. Co vám ale zbývá? Rvát se s tím.

Co je těžší, fyzický nápor, nebo ten psychický?

Určitě psychický. Někdy z toho, jak je vám mizerně, někdy z toho, kolik chema vás ještě čeká, někdy z toho, co všechno vám utíká a nemůžete s tím nic dělat že jste v tom stavu jen na obtíž. To všechno člověku, který celý život sportuje, snaží se být soběstačný a užitečný, zrovna nedělá dobře.

Jste člověk, který strávil dvě třetiny života na motorce. Dělalo vám problémy si tuhle rutinu a povolený doping odepřít?

Nebylo to úplně v pohodě, ale byl jsem s tím více méně smířený a v hlavě měl myšlenky, že život je i o jiných věcech.

Neměl jste vlastně chuť se na závodění vykašlat?

Vykašlat v žádném případě. Ani ne tak kvůli fanouškům, jako spíš kvůli sobě. Stále to potřebuji k životu. Když ucítím, že už to fanoušky moc nebaví, budu si skákat doma pro sebe.

Měl jste motorku od lékařů zakázanou?

Ne. Člověk by měl dělat to, co ho baví a co mu stav dovolí. Je jedno, jestli chytá ryby, nebo skáče s padákem. Když to baví, tak to pomáhá. Během léčby jsem se občas projel jen na harleyi, to je relax. Ale na Kawě až asi dva měsíce po chemu. Nevěděl jsem, co to se mnou udělá, ale už první svezení mi strašně pomohlo. Vyčištěná hlava, příjemně bolavý tělo, nádhera. Hned jsem věděl, že musím pokračovat, protože to na mě má blahodárný vliv.

Na motorku jste se vrátil na konci minulého roku. Po zkušebním testu při veletrhu v Brně jste se ukázal na Gladiator Games 2011. Byl pro vás návrat speciální v tom, že jste vlastně stál u zrodu téhle show?

Hrozně jsem si vážil toho, že u té akce můžu takhle aktivně být. Byl jsem u prvního ročníku před dvanácti lety, teď i u posledního. Moc to pro mě znamenalo. Cítil jsem i nostalgii, ale hlavně jsem si zalítal nad své očekávání.

Kde vás můžou fanoušci v nejbližší době vidět v akci?

Nejbližší bude exhibice FMX při veletrhu Motosalon 2012 v březnu na brněnském Výstavišti.

PETR KUCHAŘ

• „Kuchta“ se narodil 31. prosince 1971.
• Bydlí v Hustopečích u Brna.
• Je průkopníkem freestyle motokrosu v Česku.
• Proslavil se prvním backflipem mezi Evropany.
• Je čtyřnásobný mistr republiky v superkrosu.
• S manželkou Martinou má osmiletá dvojčata Petra a Natálku. Z prvního manželství má sedmnáctiletou Nikolu.