Kudy a čím do Budějovic?

Tak kam letos na dovču?

Dohadují se tři tátové od rodin nad pivem v jedné z pražských hospůdek. Dejme tomu. Na kalendáři svítí červnové datum roku 2028. Pomalým posouváním prstu po mapě v tabletu se dostanou až do Českých Budějovic. Jo, to je ono, shodnou se. První rodinka volí na cestu pohodlné letadlo, druhá pak klidnou lodní vyjížďku proti proudu a nakonec padne volba na klasické auto. Tedy ne klasické, v roce 2028 už na elektromobil.

A závod, ve kterém není o vítězi sebemenších pochyb, začíná. První famílie si ještě ráno dopřává snídani, po desáté dopolední nasedá na palubu menšího letounu, který si to zamíří na jih. Po jedenácté hodině už stevardi na českobudějovickém letišti nakládají kufříky do elektrobusu, který rodinku odváží do obrovského centra s hotely, obchody, bazény či kiny přímo naproti letišti. Hned na břehu Vltavy.

Nechybí tady i přístav pro lodě. Když už přece jen nějaký ten pátek je Vltava splavněna. Druhá rodinka sice dorazila až k večeru, ale zážitky z lodi se jen tak nezapomínají. A hlavně, když se na vás nikdo nemačká, u lodního baru se nedělají žádné fronty a na toaletu si dojdete, kdy chcete. Dvě rodinky jsou už pohromadě, oba otcové tak čekají v hotelové restauraci na třetího z party. Zase u pivka.

O pár hodin později se k nim přidá evidentně ztrápený třetí táta. Kde jsi? „No já myslel, že už sem vede dálnice! Koupím známku a jedu, po pár kilácích mě to vyplivlo u Benešova, a pak jen trápení po ucpaných cestách, obcích. Pak zase kus dálnice a od Tábora znovu. Pak jsme popojížděli krokem přes Planou, u Veselí pro změnu objížďka kvůli stavbě dálnice. A tady v Budějkách je to samý semafor. Nechápu, hlavně, že tady je letiště a plavba lodí, ale dálnice ne.“