Česká energetická společenství nabírají na síle. Už je jich téměř 100, ale potýkají se s omezeními
- Start sdílení elektřiny přinesl do Česka první funkční energetická společenství, která tvoří odběratelé i výrobci energie z obnovitelných zdrojů.
- Výhodná jsou zejména pro obce. Například ENERKOM Opavsko nasdílel desetitisíce kilowatthodin, chystaný projekt v Táboře cílí na roční výrobu až 1500 MWh.
- Přestože komunita oceňuje státní podporu, hlavní problém spočívá v neflexibilní legislativě, která nutí společenství rozdělovat energii podle pevných podílů a v tarifech neadekvátně zpoplatňuje lokální přenos.
První energetická společenství, jež sdružují obce, příspěvkové organizace, soukromé firmy i domácnosti a umožňují sdílení přebytků elektřiny z obnovitelných zdrojů mezi svými členy, začala vznikat už před pár lety. Čekalo se ale na legislativu. Přelomovým se stal rok 2024: od ledna loňského roku byl možný oficiální vznik společenství coby právnických osob, počínaje srpnem pak odstartovalo samotné sdílení elektřiny.
Princip je zdánlivě jednoduchý. Na sdílení elektřiny se podílejí odběratelé, kterým přináší levnější energie, protože uspoří v silové složce elektřiny, i výrobci, jimž zase zajišťuje odbyt a jistotu, že přebytky nebudou muset nevýhodně poslat do sítě. O úplné soběstačnosti zúčastněných obcí sice zatím nemůže být řeč, komunitní projekty ale sklízejí první úspěchy. Současně se však projevují nedostatky systému, na kterých bude třeba pracovat.
Dotace podpoří rozvoj obnovitelných zdrojů
Vladimír Vácha z Elektroenergetického datového centra (EDC) upozorňuje, že jakkoli zatím převažují zájemci o sdílení elektřiny z řad aktivních zákazníků nebo bytových domů a sdružení, postupně začíná růst zájem i o energetická společenství. Energetický regulační úřad (ERÚ) jich začátkem listopadu evidoval pětaosmdesát – a průběžně přicházejí další žádosti.
Protože energetická společenství hrají důležitou roli v rozvoji obnovitelných zdrojů a transformaci české energetiky, na jejich vznik přispívá i stát. Přede dvěma lety odstartoval dotační program Zakládání energetických společenství a prostředky se rozdělily mezi pětapadesát projektů. Podle Jana Hamrníka z Energetického regulačního úřadu (ERÚ) by ovšem energetická společenství měla být schopna vznikat i bez dotací, samozřejmě když se jim dostane náležité právní a odborné podpory. Podle ERÚ by měly dotace směrovat spíše do podpory výstavby obnovitelných zdrojů, případně akumulace, kterou mohou provozovat a vlastnit přímo společenství.
Právě to se zřejmě podaří v rámci nového dotačního programu Komunerg, který se otvírá v prosinci a poběží dva roky. „Podporu bude možné využít nejen na instalaci společných fotovoltaických nebo větrných elektráren, ale také bateriových úložišť nebo kogeneračních jednotek na biomasu či bioplyn. Program dále podpoří investice do chytrých měřicích a řídicích systémů nebo dobíjecí infrastruktury pro elektromobily,“ říká Veronika Krejčí z ministerstva životního prostředí. A dodává, že připravená je alokace ve výši jedné miliardy korun, stejný objem prostředků pak má ministerstvo v záloze pro případ výrazně vyššího zájmu.
Krejčí zmiňuje, že při přípravě programu ministerstvo spolupracovalo se zástupci Unie komunitní energetiky nebo Národního centra podpory energetických komunit a zohlednila se i zpětná vazba už podpořených společenství. Jedním z nových nástrojů tak budou zvýhodněné úvěry, které lze s dotacemi kombinovat. Poskytovat je bude přímo Státní fond životního prostředí.
Společenství vznikají po celém Česku
Jedním z průkopníků sdílení je podle hlavního koordinátora Unie komunitní energetiky (UKEN) Davida Blažka ENERKOM Opavsko. Do konce letošního srpna si prvních dvacet členů společenství nasdílelo přes deset tisíc kilowatthodin elektřiny. Projekt nyní sdružuje víc než sedmdesát subjektů včetně opavského dopravního podniku, který využívá sdílenou elektřinu pro svůj provoz. Silnou základnu má také společenství ENERKOM Slovácko, kde z padesáti solárních výroben o celkovém výkonu 530 kilowattpeaků proudí elektřina do víc než stovky odběrných míst.
Mezi pětapadesát energetických společenství podpořených předchozí dotační výzvou patří i ENERKOM Zbůch na severním Plzeňsku, který má za sebou pilotní projekt. Elektřinu tady vyrábějí nejen fotovoltaické elektrárny, ale také bioplynová stanice. Ta představuje stabilní zdroj i ve chvílích, kdy nesvítí slunce. Energie následně putuje do mateřské školy, domova pro seniory, místních firem nebo přímo do domácností. „Jedním z našich cílů je bojovat proti energetické chudobě. Proto jsme si ve Zbůchu vytipovali domácnosti, které jsou touto problematikou ohroženy, a do sdílení je plánujeme zapojit,“ vysvětluje Andrea Kubernátová, předsedkyně ENERKOM Plzeňsko, pod jehož záštitou projekt ve Zbůchu vznikl.
Dotační výzva podpoří také energetické společenství v Táboře, které připravuje městská společnost Bytes Tábor. Projekt sdruží čtyřiasedmdesát odběrných míst včetně sportovních zařízení, škol, školek, knihoven, kulturních domů a dalších městských budov. Podle Daniela Urbánka, energetika společnosti, sice zakladatele nejdřív lákalo i zapojení bytových domů, které by zvýšilo efektivitu sdílení o víkendech a svátcích, kdy spotřeba úřadů a škol klesá, nicméně riziko velké organizační náročnosti a také důraz na splnění potřebných termínů prozatím převážily. Cílem projektu je dosáhnout roční výroby kolem patnácti set megawatthodin.
Obce narážejí na neflexibilní pravidla
Energetická společenství sice pomalu vznikají, stále se ale jedná o poměrně nový model, což aktérům do jisté míry komplikuje práci. Nová legislativa podle Daniela Urbánka mnohdy čerpá až ze zavedené praxe. „Mnoho věcí se za pochodu vyjasňuje, procesy ještě nejsou plně ustálené a obcím i komunitám chybějí opěrné body,“ potvrzuje Andrea Kubernátová. Vladimír Vácha vysvětluje, že se vznikem podobných subjektů neměl až do loňského roku nikdo v Česku velké zkušenosti. „Je pochopitelné, že nejprve muselo vzniknout pár subjektů, které ostatním takříkajíc prošlapou cestu.“
Jednou z bariér, které brzdí rozvoj energetických společenství, je současné nastavení tarifů. David Blažek vysvětluje, že energetická společenství často sdílejí elektřinu na kratší vzdálenosti a jen na úrovni nízkého napětí, vyšší napěťové hladiny vůbec nevyužívají. „Při aktuální tarifní struktuře ovšem platí poplatky i za vyšší přenosové hladiny. Nová struktura by proto měla zohlednit lokální charakter sdílení a nastavit férovější podmínky pro komunitní energetiku,“ upřesňuje.
Jan Hamrník ještě upozorňuje, že společenství může působit ve správních obvodech tří sousedních obcí s rozšířenou působností, může tedy zasahovat do dvou distribučních území. Navíc úleva pro určitou skupinu odběratelů podle něj znamená vyšší zatížení ostatních odběratelů, mezi něž se celková částka musí rozdělit.
Dalším omezením jsou podle Blažka neflexibilní pravidla sdílení elektřiny. Ta nutí společenství s víc než padesáti členy, aby vyrobenou energii rozdělila mezi odběratele podle pevně stanovených podílů – bez ohledu na to, jestli ji v danou chvíli dokážou spotřebovat. Přebytečnou energii pak nelze distribuovat dál a společenství často přicházejí až o padesát procent vyrobené elektřiny. Jako vhodné řešení vidí Blažek zavedení dynamické metody sdílení, která platí na Slovensku a umožňuje rozdělovat elektřinu podle skutečné spotřeby členů.
Dynamické sdílení, které souvisí nejen s rozdělením elektřiny, ale také s poplatky, podporuje i Andrea Kubernátová. „Zajímavý je rakouský model distribuce, kde se poplatky určují podle vzdálenosti od zdroje: čím blíže výrobě jste, tím méně platíte,“ říká s tím, že takový systém motivuje k lokální energetice a zohledňuje reálné náklady. K provozním nákladům poznamenává, že společenství nemůže fungovat jako klasický výdělečný model postavený na prodeji elektřiny. Přínos má být komunitní a obecně prospěšný. U režijních nákladů by jí tak dávala smysl větší podpora ze strany státu.
S tím, že hlavním účelem společenství nemůže být vytváření zisku, souhlasí také Jan Hamrník. Dodává ale, že vzniká prostor pro diskuzi, zda v budoucnu nejít cestou mírného rozvolnění pravidel, které by k zapojení motivovalo i větší podniky.
Klíčovým milníkem v rozvoji komunitní energetiky bude 1. červenec 2026, kdy má být spuštěna plná verze informačního systému Elektroenergetického datového centra. Tento termín znamená konec dočasných územních omezení pro energetická společenství, která budou moci sdružovat účastníky na celém území České republiky bez ohledu na hranice obcí s rozšířenou působností.
Komunitní energetika tak představuje jeden z nejdůležitějších trendů současné energetické transformace. České legislativní prostředí poskytuje solidní základ pro rozvoj různých modelů sdílení elektřiny, přičemž postupné odstraňování omezení a rozšiřování možností slibuje dynamický rozvoj v následujících letech. Tato legislativní změna demokratizuje přístup k energetickým zdrojům a umožňuje široké škále subjektů aktivně se podílet na decentralizaci české energetiky.
Jak funguje sdílení elektřiny?
Od 1. ledna 2024 platí v Česku novela energetického zákona č. 458/2000 Sb., známá jako lex OZE II, která umožňuje komunitní sdílení elektřiny po celé České republice. Legislativa zavádí dva základní modely: aktivní zákazník pro menší skupiny až jedenácti odběrných míst a energetické společenství pro rozsáhlejší komunitní projekty s až jedním tisícem účastníků. Každý z těchto modelů má specifické vlastnosti a administrativní požadavky, reflektující různé potřeby účastníků trhu.
Novela otevřela možnost sdílení prakticky všem subjektům na českém trhu. Oproti některým jiným evropským zemím, kde jsou komunitní energetické projekty omezeny jen na určité typy účastníků, český právní rámec umožňuje zapojení jak fyzických, tak právnických osob bez ohledu na jejich velikost či právní formu.
Pro fyzické osoby jsou podmínky účasti relativně jednoduché. Základním požadavkem je existence smlouvy o připojení k distribuční soustavě nebo souhlas jejího držitele pro dané odběrné místo. Technicky musí každá osoba zajistit instalaci průběhového elektroměru typu B, který umožňuje patnáctiminutové vyúčtování. Pokud tento elektroměr nemá, žádat o něj sám nemusí. Žádost automaticky podává Elektroenergetické datové centrum (EDC) při registraci skupiny sdílení elektřiny. Do tří měsíců by měl distributor zařízení nainstalovat, a to zdarma. Administrativně je nutná registrace u, která je u modelu Aktivní zákazník jedinou registrační povinností.
Právnické osoby se pak mohou zapojit do všech modelů sdílení. Pro model Aktivního zákazníka probíhá registrace výhradně u Elektroenergetického datového centra a nevyžaduje složitý schvalovací proces. Složitější postup nastává při zakládání energetického společenství, které musí být založeno jako právnická osoba s dvoustupňovou registrací – nejprve u Energetického regulačního úřadu pro získání statutu energetického společenství a následně u EDC pro účely sdílení elektřiny.
Klíčovým požadavkem pro energetická společenství je povinnost vrácení minimálně třetiny čistého zisku zpět do komunity, což má zabránit jejich zneužívání pro čistě komerční účely.
Energetické společenství v současné době funguje v omezeném režimu s maximálně jedním tisícem odběrných míst a územním omezením na tři sousedící obce s rozšířenou působností nebo území Prahy.
