Céline dští síru na francouzský lid | E15.cz

Céline dští síru na francouzský lid

Skandální autor. Céline kvůli svým názorům a otevřenému antisemitismu patří k problematickým spisovatelům francouzského písemnictví
Skandální autor. Céline kvůli svým názorům a otevřenému antisemitismu patří k problematickým spisovatelům francouzského písemnictví
• 
ZDROJ: profimedia.cz

Jan Bělíček

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Především díky péči a zájmu překladatelky Anny Kareninové v českém prostředí již téměř zdomácněl lékař a spisovatel Louis Ferdinand Céline. Do češtiny byla vynikajícím způsobem přeložena skoro všechna jeho významná díla, a na řadu tak přišly dvoudílné Féerie pro jindy. V nakladatelství Atlantis na sklonku roku vypravili jejich první část.

Céline, vlastním jménem Destouches, rozhodně patří mezi velmi kontroverzní autory. Jeho fascinace fašizujícími společensko-politickými proudy a otevřený antisemitismus paradoxně působí na čtenářstvo jako magnet. V českém prostoru bychom mohli najít jeho příbuzného v postavě katolického kněze a literáta Jakuba Demla.

Féerie pro jindy, jež psal během věznění a vynuceného pobytu v Dánsku, pak v mnoha ohledech připomíná sveřepý Demlův pamflet Zapomenuté světlo. Céline opuštěný, zneuctěný a nenáviděný svým národem, pro nějž se hrdinně bil v první světové válce a k jehož vnitřnímu rozkladu napomáhal během té druhé, zlostně vykresluje peripetie vlastního života a podlý, pokrytecký francouzský lid. Podobně jako Deml je i on brán pro své literární nadání na milost, případně je zvykem striktně odlišovat dílo a osobní život.

Na těchto snahách je pozoruhodné především to, jak je u obou spisovatelů naprosto nemožné oddělit dílo, emocionální afekty a skutečný životní úděl. Bez znalosti osudů a minulosti těchto osobností nelze jejich knihy číst. Jak Deml, tak Céline sehráli v období třetí říše opovrženíhodné role, které prostě není možné přejít mávnutím ruky.

Féerie pro jindy je v tomto ohledu text zřejmě nejextrémnější. Zcela rezignuje na fikční příběh a základem i hlavním zájmem vyprávění se stává realita a její subjektivní vnímání. Tento způsob vyprávění se naplno projeví v jeho pozdní trilogii (Od zámku k zámku, Sever, Skočná). Jediným úkrokem stranou je v tomto ohledu využívání krycích jmen pro významné kulturní představitele Francie, s nimiž se ve své knize Céline vypořádává. Rozjímající, rozlícený autor zde hrne proud jazyka, jediným „příběhem“ jsou spletitosti jeho vlastního údělu.

Groteskní, vulgární výjevy se zde mísí s agresivními a nechutnými výpady na kdekoho. Odpuzující proud špinavé řeči bez přestání útočí na čtenářskou pozornost. Litanický rytmus prózy, její kadence ohýbající i samotný jazyk, přesto vzbuzuje nepřekonatelnou fascinaci. Zvíře Céline, do nějž se ostatně pasuje i samotný autor, je nezměrným cynikem, jehož černému, nabroušenému humoru není nic svaté.

Jím zpodobněný svět je plný podlosti, nemocí, nepočestnosti všeho druhu. Vychází z předpokladu, v němž je člověk pouhou nádobou hříchu, která využije jakékoli příležitosti k množení poklesků.

Louis Ferdinand Céline: Féerie pro jindy I

Nakladatelství: Atlantis, 2011
Překlad: Anna Kareninová
Hodnocení: 70 %

Autor je spolupracovníkem redakce

Autor: Jan Bělíček

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.