Céline, vlastním jménem Destouches, rozhodně patří mezi velmi kontroverzní autory. Jeho fascinace fašizujícími společensko-politickými proudy a otevřený antisemitismus paradoxně působí na čtenářstvo jako magnet. V českém prostoru bychom mohli najít jeho příbuzného v postavě katolického kněze a literáta Jakuba Demla.
Féerie pro jindy, jež psal během věznění a vynuceného pobytu v Dánsku, pak v mnoha ohledech připomíná sveřepý Demlův pamflet Zapomenuté světlo. Céline opuštěný, zneuctěný a nenáviděný svým národem, pro nějž se hrdinně bil v první světové válce a k jehož vnitřnímu rozkladu napomáhal během té druhé, zlostně vykresluje peripetie vlastního života a podlý, pokrytecký francouzský lid. Podobně jako Deml je i on brán pro své literární nadání na milost, případně je zvykem striktně odlišovat dílo a osobní život.
Na těchto snahách je pozoruhodné především to, jak je u obou spisovatelů naprosto nemožné oddělit dílo, emocionální afekty a skutečný životní úděl. Bez znalosti osudů a minulosti těchto osobností nelze jejich knihy číst. Jak Deml, tak Céline sehráli v období třetí říše opovrženíhodné role, které prostě není možné přejít mávnutím ruky.
Féerie pro jindy je v tomto ohledu text zřejmě nejextrémnější. Zcela rezignuje na fikční příběh a základem i hlavním zájmem vyprávění se stává realita a její subjektivní vnímání. Tento způsob vyprávění se naplno projeví v jeho pozdní trilogii (Od zámku k zámku, Sever, Skočná). Jediným úkrokem stranou je v tomto ohledu využívání krycích jmen pro významné kulturní představitele Francie, s nimiž se ve své knize Céline vypořádává. Rozjímající, rozlícený autor zde hrne proud jazyka, jediným „příběhem“ jsou spletitosti jeho vlastního údělu.
Groteskní, vulgární výjevy se zde mísí s agresivními a nechutnými výpady na kdekoho. Odpuzující proud špinavé řeči bez přestání útočí na čtenářskou pozornost. Litanický rytmus prózy, její kadence ohýbající i samotný jazyk, přesto vzbuzuje nepřekonatelnou fascinaci. Zvíře Céline, do nějž se ostatně pasuje i samotný autor, je nezměrným cynikem, jehož černému, nabroušenému humoru není nic svaté.
Jím zpodobněný svět je plný podlosti, nemocí, nepočestnosti všeho druhu. Vychází z předpokladu, v němž je člověk pouhou nádobou hříchu, která využije jakékoli příležitosti k množení poklesků.
Louis Ferdinand Céline: Féerie pro jindy I
Nakladatelství: Atlantis, 2011
Překlad: Anna Kareninová
Hodnocení: 70 %
Autor je spolupracovníkem redakce
