Originální chilský filmař Pablo Larraín se vrací do kin s filmem Neruda, jenž si opět hraje s žánrem biografie a část osudu slavného básníka předkládá jako honičku mezi umělcem a nechápavou policií.
Nejznámější chilský filmař dneška Pablo Larraín netočí konvenční filmy. Ani když se v nich inspiruje osudy skutečných postav, jejichž jména dá do titulku. Jackie tedy nebyl životopis Jacqueline Kennedyové, ale spíš drama o udržení kennedyovského odkazu. Ani od předchozího Larraínova chilského snímku Neruda, který se do českých kin dostává až nyní, nečekejte biografii národní ikony Pabla Nerudy.
Básník tu sice vystupuje a film sleduje, jak tento komunista a bonviván na konci čtyřicátých let dvacátého století prchal před státním pronásledováním. Už druhá ústřední postava agilního policisty, který si dá za úkol Nerudu dopadnout a ještě se k tomu stát hlavním hrdinou jeho příběhu, nikdy neexistovala.
Policistu, jehož i jeho nadřízení označují za z půli idiota a z poloviny kreténa, hraje mexická hvězda Gael García Bernal, takže jeho snaha přivlastnit si Nerudův film pro sebe nevyznívá úplně nazmar. Až na to, že inspektor Oscar Peluchonneau je podaný i jako (tragi)komická figurka s knírkem, která si až pozdě uvědomuje svou roli. Neruda mu tak uniká do čím dál víc absurdního vyprávění, v němž se magický realismus potkává s brakovým thrillerem.
Sám básník se ve filmu evidentně a zároveň neokázale inspirovaném jeho poezií objevuje jako nepříliš sympatický salonní levičák, jenž po hřmotném projevu o právech dělníků prchá na večírek se šampaňským a dívkami. Možná je tak nakonec pravou hrdinkou tohoto filmu Nerudova loajální, praktická manželka, malířka Delia del Carrilová.
Střet bohémského umělce s upjatou státní mocí Larraín každopádně vtipně inscenuje jako barvitou honičku kočky se psem, v níž si ani retro plné pěkných tlumených barev nehraje na skutečnost – některé scény používají viditelné zadní projekce. Tempo snímku dodává pohyblivá kamera, eleganci kostýmy a výprava, humor kontrast mezi Nerudovými eskapádami a Oscarovými promluvami, které děj rámují.
Nad režisérovou drzou originalitou odklonit se od reality lze projevit úžas. Jeho hravý počin navíc zůstává zčásti dost bohatým pro vlastní hledání odkazů na básníkův odkaz i dílo. Obvyklou snahu životopisů zachytit do dvou hodin celý lidský osud a pochopit celého člověka Larraín jistě považuje za zbytečnou i absurdní. Lepší je pokusit se chytit mýtus.
Autorka je spolupracovnicí redakce
Neruda
(tragikomedie, Chile/Argentina/ Francie/Španělsko/USA, 108 minut)
Režie: Pablo Larraín
Hrají: Gael García Bernal, Luis Gnecco, Mercedes Moránová
Hodnocení: 80 %
