Film o dvou milencích Na konci světa se představil v Česku. Tolerance vůči homosexuálům je už větší, říká herec

Alec Secareanu

Alec Secareanu Zdroj: profimedia.cz

Alec Secareanu
Alec Secareanu
3
Fotogalerie

Role farmáře, který v romanci Na konci světa změní svět citově uzavřeného Angličana, dvaatřicetiletému rodáku z Bukurešti letos změnila kariéru. Film úspěšný na mnoha festivalech včetně Sundance, Berlinale a Edinburghu rumunskému herci Alecu Secareanovi získal mezinárodní pozornost. Snímek prostřednictvím nové sekce uvádí i Letní filmová škola v Uherském Hradišti.

Jak byste popsal svou postavu Gheorgheho, který přichází jako pomocná síla na ovčí farmu v Yorkshiru?

Gheorghe je velmi pragmatický muž, který má velkorysé srdce a zdravý přístup k farmaření a zvířatům.

A také k mladému farmáři Johnnymu, do kterého se po počátečním odstupu zamiluje. Museli jste se s jeho představitelem Joshem O’Connorem nějak sblížit?

Na začátku jsme se moc neznali, každý jsme se připravovali na jiné farmě, potkali jsme se jen na zkouškách. Asi po týdnu natáčení, které probíhalo chronologicky, jsme se k sobě sestěhovali a skamarádili se. Vývoj našeho vztahu záměrně tak nějak kopíroval vývoj vztahu našich postav.

Až na to, že Johnny a Gheorghe se stanou i milenci. To obnášelo i intimní scény...?

Už ze scénáře jsme věděli, že ve filmu budou nějaké explicitnější scény. Ale když jsme potkali režiséra a scenáristu Francise Leeho, pochopili jsme, že ví, co těmi záběry chce říct. Nic ve filmu není zobrazeno zbytečně, nejde o žádné exhibování. Ty scény jsme nacvičovali, vyžadovaly určitou choreografii.

Jak na gay romanci reagovala vaše rodina?

Má rodina mě podporuje a s gay tématem problém nemá. Je pravda, že Rumunsko v minulosti gay komunitu zrovna moc netolerovalo. Doufám proto, že tento film může homosexuálům v mé zemi pomoct, aby byli lépe přijímáni. Rumunská společnost je dost tradiční, ale v posledních letech se otevírá i vůči gay komunitě.

Gheorghe ve filmu Na konci světa víc než kvůli své sexuální orientaci čelí nedůvěře proto, že pochází z Rumunska. Zažil jste podobnou xenofobii v Británii i vy?

Jednou, v Yorkshiru. Bylo to dost divné. Chtěli jsme si koupit nějaké drinky, prodavač chtěl vidět mou občanku, když zjistil, odkud jsem, zblednul, začal vyšiloval a nedovolil mi koupit si pití. Tak jsem si nechal zavolat manažera a ten to vyřešil.

Yorkshire je jinak známý jako kraj krásné přírody, proslavené romány sester Brontëových jako Na Větrné hůrce. Líbilo se vám tam?

Moc jsem nevěděl, co od Yorkshiru čekat. Přijel jsem tam na začátku jara, čekal jsem počasí jako v Rumunsku, tepleji a kvetoucí kytky.

Jenže tak to tam vůbec nevypadalo. První týdny bylo počasí šílené, až jsem z toho začal být trochu deprimovaný. Snažil jsem se tuhle zkušenost aspoň využít pro vystavění své postavy. Gheorghe je člověk, který rozumí přírodě.

Hodně rozumí i práci na farmě. Bylo těžké se přesvědčivě naučit všechny potřebné farmářské dovednosti?

Farmařina byla těžká dost. Každý den jsme museli zhruba šest až osm hodin pracovat na ovčím statku, abychom poznali, o jak obtížný život se jedná. Jako farmář si nemůžete dovolit být nemocný nebo odjet na dovolenou. Každý den se musíte starat o farmu a zvířata.

Na jak dlouho jste se díky filmu Na konci světa proměnil ve farmáře?

Natáčeli jsme sedm týdnů. Původně mělo jít o šest, ale došlo k nějakým změnám. Předtím jsme dva týdny zkoušeli a učili se farmařit. Celá práce na filmu byla hodně intenzivní.

Francis Lee ale věděl, jak nám vytvořit prostředí, kde se budeme cítit bezpečně, abychom se mohli otevřít všem citům svých postav. Ta pravdivost je podle mě vidět i na plátně.

A přispívá k tomu, že Na konci světa patří k nejlépe hodnoceným festivalovým filmům roku, ze Sundance si odvezl cenu za režii, z Edinburghu cenu za nejlepší britský snímek. Co máte v plánu dál?

Díky filmu jsem získal agenta v Londýně a plánuju víc snímků v angličtině. Uvidíme, jak se to vyvine, ale jsem optimistický. V Rumunsku není filmový průmysl zas tak velký, takže bych rád pracoval v Evropě nebo ve Spojených státech amerických.

Autorka je spolupracovnicí redakce