Název antologie Velká kniha příběhů pro XXI. století editorů Neila Gaimana a Ala Sarrantonia možná vzbuzuje až přílišná očekávání. Jako každý marketingový tah i volba křiklavého jména publikace na jedné straně může přimět ke koupi větší počet lidí, na straně druhé ale také vyvolat frustraci čtenářů po jejím zkonzumování. Očekávání nicméně budí i jména samotných editorů souboru.
Na světě zřejmě neexistuje známější postava urban fantasy, než je Neil Gaiman, jehož Nikdykde nebo scénáře k proslulému komiksu Sandman se staly světovými trháky.
Své síly spojil s Alem Sarrantoniem, spisovatelem převážně hororových příběhů. V soupisu autorů, kteří do souboru přispěli svými texty, můžeme nalézt velká jména současné anglosaské prozaické tvorby, jakými jsou Chuck Palahniuk nebo Joyce Carol Oatsová.
Myšlenka stojící v pozadí celé knihy je zajisté sympatická. Klasická fantasy a scifi literatura často sama sebe chytá do pasti vlastní tradice a pouze rozvíjí již jednou vytyčená schémata. Povídky publikované ve Velké knize příběhů pro XXI. století pak mají za úkol tuto past překonat a demonstrovat, jakou roli hraje fantazie a imaginace v naší žhavé současnosti.
Obsah však zřejmě necharakterizuje nic lépe než ilustrace na přebalu českého vydání od Daniela Špačka. Na ní můžeme vidět postavu v dobře padnoucím obleku, jež má místo hlavy roj chimérických tváří a groteskních šklebů. V některých příbězích se skutečně v roli hlavních postav ocitají především dnešní představitelé střední třídy a jejich tajemné, zamlčované stránky osobnosti. V jiných zase můžeme číst snahu dát současnému urbánnímu prostoru mytologické zakotvení – to jest přetvořit odkouzlený svět městských aglomerací v říši pohádek a fantazie.
Přesto je snaha aktualizovat tajemno v kulisách běžné západní společnosti v něčem únavná a nadbytečná. Není totiž nic smutnějšího, když i do tak svobodné a v lecčems únikové sféry, jakou je fantaskní literatura, naplno pronikají zákony reality. Ty sice mají být pod proudem imaginace postupně droleny a rozrušovány, v posledku však vyznívají především jako značně chudé a omezené fantasmagorie „bílých límečků“.
Nabízí se tedy možnost trochu cynicky obrátit název povídkového souboru proti jemu samotnému. Pokud mají takto vypadat příběhy 21. století, nic pěkného od něj nejspíš nemůžeme očekávat.
Neil Gaiman, Al Sarrantonio (eds.): Velká kniha příběhů pro XXI. století
Nakladatelství: Albatros Media – Plus, 2012
Překlad: Vít Bezdíček, Jitka Cardová, Mirka Kopicová, Richard Podaný, Ivan Ryčovský, Hana Zahradníková
Hodnocení: 40 %
Autor je spolupracovníkem redakce
