Nejen trvání tvůrčích přestávek, ale i osobitost a neustálé rozvíjení hudební řeči pojí zpěvačku s tvorbou krajana Petera Gabriela, s nímž v osmdesátých letech natočila duet Don’t Give Up. Podobně jako jeho, i umělecký jazyk Kate Bush s přibývajícími lety rozkvétá, stává se abstraktnějším a oba autoři otáčí pozornost pod povrch písní.
Novinka překračuje hranici šedesáti minut, přesto ji tvoří pouze sedm písní, jež spojuje téma zimy. Průvodní motiv sněhové vločky – pomalu padající, symbolizující klid, čistotu i pomíjivost, spíše než té přicházející s bouří – je spouštěcím momentem laviny asociací, obrazů a metafor.
V titulní skladbě herec a hvězda světa mluveného slova Stephen Fry recituje výrazy, které jsou literárními opisy snad pro vše, co se zimou a bílou záplavou může být spojováno. Znamenitá parafráze dávno vyvráceného, zato stále kouzlo nepozbývajícího mýtu o padesáti rozdílných výrazech pro sníh v jazyce Eskymáků. Ani mezi závějemi bílého zlata se však neztrácí šarm a nadsázka, které zpěvaččinu hudbu odjakživa provázejí. Příkladem budiž příběh o sněhulákovi jako nepravděpodobném milenci, který se po vášnivé noci „vypaří“. Osobitá ale není jen poetika plná nezvyklých příměrů, střípků mytologií existujících i vlastních, ale především hudba.
V jádru jsou kompozice velmi jednoduché, tvoří je vesměs několik opakujících se motivů, jež jsou rozvíjeny spíše dovnitř. Předlouhé kompozice ubíhají v zajetí drobných variací témat, v klikatění vokálních linek, ve hře s odmlkou, s opatrnými bicími, mnohovrstevnými ozvěnami zvuku a decentními tahy smyčců.
Není to album pro každého, hranici mezi konvenčním a neobyčejným však zpěvačka nechala za sebou již dávno. Jsou to snad jen melodie a určitá přístupnost, která ji řadí k (inteligentnímu) popu, stejně tak má novinka mnoho společného s komorní vážnou hudbou, jazzem, minimalismem. A je bezesporu jedním z nejpůsobivějších alb o zimě.
Kate Bush: 50 Words for Snow
Vydavatel: Fish People, 2011
Hodnocení: 90 %
Autor je spolupracovníkem redakce
