První polovina krátké sbírky povídek patří miniaturám (Událostem), jejichž rozsah málokdy překračuje dvě stránky. Drobné texty jsou naplněny baladickými anekdotami, v nichž hraje ústřední roli jedna postava – většinou typizovaná svou profesí či společenským postavením. Z nadhledu lze rozpoznat, že hlavním hybatelem děje není ani tak literární postava, jako spíše společnost.
V zostřené a koncentrované poloze tak můžeme sledovat Bernhardova celoživotní témata: sociální útlak individuálních tužeb a přání, pokrytectví běžných lidí a stigmatizace těch osob, které nějakým způsobem vystupují z průměru.
Pozoruhodné je především hojné prolínání snových sdělení a jejich vliv na jednání lidí v reálném životě. Bernhard se tak explicitně hlásí k odkazu psychoanalýzy a jejímu protikladu principů reality a slasti. Ve snech postavy zpracovávají své nevědomé touhy, jež za bílého dne nejsou díky společnosti schopny uskutečnit. Mikropříběhy pak zarážejí především velmi jasnými pointami, které leckdy lavírují až na hraně kýče.
Druhá polovina souboru je věnována několika delším textům, v nichž už čteme téměř patentované bernhardovské litanie. Oproti odosobněnému vševědoucímu vypravěči Událostí je promluva pronášena ústy postavy v první osobě.
Překotné tempo řeči ještě zvýrazňuje časté upomínání na samotný akt vyprávění slovy „říkám“. Subjektivní perspektiva litanických monologů útočí tentokrát především na nudné a upjaté dospívání v středostavovských rodinách. V pozadí tohoto ataku probublávají marné erupce anarchistického vzdoru selhávajícího především na neurotičnosti a vnitřním neklidu promlouvajícího. Události a jiné prózy tedy nepřinášejí žádnou objevnou či neznámou polohu rakouského spisovatele, ale poctivou porci pro něj charakteristického odporu k většinové společnosti a temného elitářství.
Thomas Bernhard: Události a jiné prózy
Nakladatelství: Prostor, 2012
Překlad: Radovan Charvát
Hodnocení: 70 %
Autor je spolupracovníkem redakce
