Německá herečka Sandra Hüllerová: Nabízet se Hollywoodu? Trapné

Sandra Huller

Sandra Huller Zdroj: profimedia.cz

Do letoška byla nejznámější filmovou rolí Němky Sandry Hüllerové epileptička z dramatu Requiem, která jí před deseti lety vynesla Stříbrného medvěda na Berlinale. Od květnového festivalu v Cannes si ji filmoví fanoušci pamatují jako upjatou konzultantku nadnárodní firmy, jejíž život se snaží změnit její otec, v úspěšné tragikomedii Toni Erdmann.

E15: Proč jste chtěla hrát workoholičku?

Já ji hrát nechtěla. Chtěla jsem pracovat s režisérkou Maren Adeovou, i kdyby se chystala zfilmovat telefonní seznam. Ines byla komplikovaná role, nebyla jsem si jistá, jestli jsem na ni připravená. K tomu mám malé dítě a věděla jsem, že se bude natáčet hlavně v zahraničí. Ale Maren je génius, nemohla jsem ji odmítnout. I když jsem pochybovala, jak takový film zvládneme. Nakonec mě Ines začala zajímat. Chtěla jsem zjistit, jak to dělá, jestli je opravdu tak tvrdá, jak vypadá. A zjistila jsem, že ano.

E15: Obsazování hlavních postav, otce a dcery, prý probíhalo poměrně dlouho.

Ano, protože Maren zkoušela různé kombinace lidí. Vždy jsme strávili skoro celý den v bytě s kamerou a přehrávali pár scén. Ne z filmu, Maren pro nás vymyslela pár nových situací.

E15: Byly pro vás některé scény těžší? Třeba ta nudistická oslava?

Pro postavu Ines bylo nezbytné, aby se tam objevila nahá. Kdybych ovšem pomyslela na to, co se s těmi záběry stane pak na internetu, nemohla bych je natočit. Přijde mi strašné, že existují weby zaměřené na nahé celebrity ve filmu. Lidi, kteří je spravují, nemají žádný respekt, naprosto nechápou smysl naší práce. Kdybych někoho z nich potkala, vymlátila bych z něj duši. Jak vidíte, dost mě to rozčiluje. Ale na natáčení pro mě byly těžší pracovní scény. Muselo z nich být jasné, že je Ines dobrá konzultantka, jinak by celá ta struktura nefungovala. Jinak by měl její otec pravdu a z Ines by se stala nešťastná podvodnice.

E15: Vy si na rozdíl od postavy otce nemyslíte, že je Ines nešťastná?

Určitě ne na začátku filmu. Je soustředěná. V práci je dobrá. Zahlédneme ji v bouřlivém období, kdy se jí věci vymykají kontrole, ale to neznamená, že to tak bylo a bude vždy. V tom okamžiku, kdy jí práce přerůstá přes hlavu, přijede její otec a vše zhorší. Otázka otce, zda je šťastná, mi připadá trochu drzá. Syna by se takhle nezeptal. Co to znamená, štěstí? Mít rodinu?

E15: Jak vypadá postavení žen v německém filmovém byznysu?

Já u filmu moc lidí neznám, pracuju hlavně na divadle. Obecně se v Německu dost věcí posunulo, ale pořád to je boj. Stále není obvyklé mít děti a pracovat, i já si to musím často obhajovat. Speciální pracovní podmínky pro matky nejsou běžné. Mužů se přitom neptají, jak zvládají s dětmi pracovat.

E15: Byly podmínky pro rodiče na tomto natáčení vstřícnější, když film režírovala žena, která má sama dítě?

Samozřejmě je jednodušší otázku rodinných závazků probírat s lidmi, kteří jsou rodiči, a to zahrnuje taky otce. Maren své dítě měla i na natáčení v Rumunsku. To moje hlídala doma moje matka.

E15: Je pravda, že na vás režisérka při natáčení někdy dost tlačila, aby vás dostala, kam chtěla?

Ne, k žádnému násilí nedošlo. Celé natáčení bylo pro všechny vyčerpávající, protože trvalo velmi dlouho, v Německu obvykle točíme měsíc, ne tři. Natáčeli jsme navíc v zahraničí a ve světě byznysu, který jsme neznali. Já jsem k tomu zvyklá hrát velmi emocionální postavy, Ines je ovšem někdo, koho emoce moc nezajímají. Jak uvěřitelně vytvořit někoho, aniž bych ukázala jeho pocity? To bylo pro mě nové.

E15: Maren Adeová ráda točí velmi dlouhé záběry. Jak vám tenhle styl vyhovuje?

Nakonec se to vyplatí, jak je na filmu vidět, ale je to hodně únavné. Zároveň však i zajímavé. Dostanete se tak do bodu, kdy už se vyčerpáním nekontrolujete. Kdy v sobě objevíte něco, co ani nevíte, že ve vás je.

E15: Sešla jste se se skutečnou konzultantkou, která radí nadnárodním firmám?

Ano. Přijela se podívat na naše zkoušky v Berlíně, dost se u nich nudila, připadali jsme jí prý pomalí. Pak jsem ji pozorovala na jejím pracovišti v Rumunsku, šla jsem na pár jejích prezentací. Líbila se mi její aura. Nepůsobila jako nějaký mimozemšťan. Byla to normální, krásná žena, vřelá, ale nesentimentální, dobrá v tom, co dělá.

E15: Myslíte si, že má Toni Erdmann nějaké politické poselství?

Ani ne. Nikdy jsme o tom nemluvili. Snažili jsme se prostě ukázat své protagonisty a natočit film, který netvrdí, že je svět jednoduchý. Firemní konzultanti budou existovat, dokud bude existovat kapitalismus. Pokud se nám to nelíbí, musíme změnit systém.

E15: Řešíte i vy mezigenerační konflikt jako Ines?

Ne, já mám s rodiči velmi vřelý vztah, i politické názory máme stejné. Maren tu mezigenerační mezeru vytvořila schválně velkou, proto je otec levicový hipie a dcera kariéristka. Často zmiňovala, že poválečná generace měla jiný přístup k zaměstnání a úspěchu než jejich děti. Ale motivace Ines nikdy pořádně nepoznáte. Možná se jí nelíbí, že její otec všechno vzdal. Možná proto se rozhodla, že ze sebe něco udělá. Nemůžu její rozhodnutí soudit.

E15: Toni Erdmann získal v Cannes novinářskou cenu FIPRESCI a má šance se za Německo probojovat na Oscary. Pocítila jste už dopad jeho úspěchu?

Zatím vůbec. Jsem zvědavá, jestli se to změní. Ale nemám romantické představy. Na světě existuje tolik hereček.

E15: Chcete se teď víc soustředit na film?

Budu dělat to, co doteď. Tedy brát role, jaké chci. Všechny projekty si vybírám z lásky, ne kvůli kariéře.

E15: Zajímal by vás americký film?

Mám dítě, které jde příští rok do školy, takže jsem vázaná na Německo. Kdyby přišla nějaká skvělá nabídka, zkusila bych to zvládnout, s pomocí své matky. Ale nesním o Hollywoodu. Nehodlám tam odjet a ptát se, jestli mě někdo chce. To mi připadá trapné.

Autorka je spolupracovnicí redakce