Zároveň se ale vypráví také jiná verze tohoto příběhu, jež estetické teorie upozaďuje a spíše se soustředí na osobní vztahy, drogy, které tito slavní tvůrci užívali, zničená manželství a přátelství a opětovné stavění filmových studií, která i díky Novému Hollywoodu získala větší moc, než kdy v dosavadní historii měla. Právě takový příběh zachycuje slavná kniha Petera Biskinda Bezstarostní jezdci, zuřící býci, která poprvé vychází v češtině.
Poctivá práce
Příjemně bulvární text se detailně věnuje období od roku 1967 do prvních let osmé dekády minulého století a zachycuje všechny významné tvůrce a vznik jejich největších hitů i absolutních proher. Biskind osobně hovořil snad s úplně každým člověkem, jenž měl s hnutím Nového Hollywoodu co do činění, nebo poctivě vyrešeršoval jejich repliky z jiných materiálů. Díky tomu jsou Bezstarostní jezdci, zuřící býci plní vzrušených a vzrušujících vzpomínek na dobu, kdy v Hollywoodu panovala největší svoboda.
Biskind správně nejprve vykresluje tradiční studiový systém, v němž jsou šéfové studií klíčovými postavami. Kontrast sedmdesátých let a autorských filmů je pak ohromující. Díky neuvěřitelnému úspěchu Bezstarostné jízdy či Bonnie a Clyde si šéfové studií uvědomili, že nechápou nové publikum. Režiséři je ale chápali velmi dobře, což dokázaly kasovní trháky jako Kmotr, Čelisti a později Hvězdné války. Právě na nich se pak vyzkoušely produkční, distribuční a marketingové triky platící dodnes.
Deset let tvrdě zaplacené svobody
Vše ale trvalo pouhých deset let, na jejichž konci byla spousta lidských trosek a studiový systém opět na vzestupu. Přispěl k tomu i krach megalomanských projektů jako Coppolovy Apokalypsy, Friedkinovy Mzdy strachu a především Nebeské brány Michaela Cimina. Jak v té době údajně prohlásil hollywoodský nestor Howard Hawkes: „Studiový systém fungoval, protože jsme si nemohli dělat, co jsme chtěli.“
Právě brutální podmínky při natáčení těchto (i dalších) snímků Nového Hollywoodu pak Biskind popisuje především. Český čtenář by si měl připomenout neustálé zdůrazňování českých tvůrců i herců, že „při natáčení panovala dobrá nálada“. Pak ale mají ty filmy nějak vypadat!
Závěr knihy obstarává dokonalá ukázka toho, že právě Nový Hollywood vytvořil současný Hollywood. Glosuje to právě Coppola: „Tak jsme tady, dvacet let po Nebeské bráně. Režiséři už nemají skoro žádnou moc, manažeři vydělávají neslýchané peníze a rozpočty se vymykají kontrole jako nikdy předtím. A deset let už nevznikla žádná klasika.“
