„Byl to první velký český herec, který nám dal takovou důvěru, že s námi spolupracoval. V době, kdy on byl slavný a Kašpar byl mladý spolek plný dluhů a idejí, k nám vstoupil a začal u nás hrát velké role. Do poslední chvíle, pokud hrál, s ním byla velká legrace. Byl nedílnou součástí pánské šatny,“ dodal Špalek.
Za dva dny tomu bude právě rok, co Navrátil představil v Praze knihu o svém životě a svým postojem k nepřízni osudu dojal čtenáře i své herecké kolegy. Vzpomínat prý začal prakticky ve stejné době, kdy mu lékaři oznámili zprávu o jeho nemoci. Díky vzpomínání se mohl věnovat příjemnějším věcem, zjistil, že jeho život byl dlouhý a krásný, byť tu a tam hořký. „Člověk má být vděčný za vše, co život přináší. Bohužel, čas tomu dává hranice, ale jestli je to do sedmasedmdesáti, není nač si stěžovat,“ uvedl tehdy Navrátil.
S rakovinou tlustého střeva dlouho bojoval a podstoupil množství cyklů chemoterapie. Ve druhé polovině října odešel ze sanatoria, kde se léčil, a rozhodl se věnovat své poslední chvíle rodině. Ještě předloni Bořivoj Navrátil ztvárnil ve filmu Školní výlet postavu ředitele lázní; tuto roli označil za jednu z posledních.
„Až dodatečně mi došlo, že jsem tak trochu tahal čerta za fousy,“ připustil loni herec po projekci televizního snímku Nespavost. Muž, kterého hrál, totiž v příběhu zemřel kvůli podobným problémům, které postihly i jeho. Vynikající výkon v hořké komedii podle scénáře Aleny Berkové podala i Hana Maciuchová, s níž se před kamerou setkal mnohokrát, nejčastěji v seriálu Ulice. „Osiřeli jsme, protože nás opustil laskavý a kultivovaný kolega a skvělý profesionál. Byl vyzbrojen životními zkušenostmi, zvládal své role i boj s nemocí s nadhledem a humorem. Byl statečný, moudrý a talentovaný i ve stáří,“ řekla Maciuchová.
Bořivoj Navrátil hrál na prknech mnoha významných českých divadel
Bořivoj Navrátil se narodil 26. září 1933 v Kroměříži. Hrál v mnoha divadlech, například na scénách Národního divadla, Činoherního klubu či Horáckého divadla. V Národním divadle se objevil poprvé ve druhé polovině 50. let v Revizorovi a účinkoval tu ve více než stovce inscenací. Divadlu se začal věnovat jako ochotník, poté vystudoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Profesionálně začal hrát v Českém Těšíně. Od 90. let vystupoval s Divadelním spolkem Kašpar, v pražské Arše se objevil i v Radokově inscenaci hry Václava Havla Odcházení. Na filmovém plátně ztvárnil mnohokrát kvůli svému serióznímu vzhledu lékaře - například ve snímcích Už zase skáču přes kaluže, Pozor vizita, Sestřičky nebo v ruském filmu Tolstoj.
Vzhledem k charakteristické vyholené hlavě si několikrát zahrál i kriminálníky, kupříkladu v jednom z dílů seriálu Třicet případů majora Zemana. Pleš ho zdobila od poloviny 60. let, kdy se vyholil kvůli roli vynálezce v Macháčkově inscenaci Ze života hmyzu; tomuto „účesu“ zůstal věrný. Ve filmové trilogii o pravěkých lidech Osada Havranů, Na veliké řece a Volání rodu ztvárnil postavu kupce Gera. Divákům utkvěl v paměti také rolí ze seriálu Návštěvníci, byl podivínským knoflíkářem ve stejnojmenném filmu Petra Zelenky.
Sestřih nejlepších scén ze Zelenkova filmu Knoflíkáři včetně netapomenutelné „knoflíkové“ povídky nazvané Poslední slušná generace, ve které Bořívoj Navrátil exceloval.
V posledních letech se Navrátil v televizi objevil například jako šéfredaktor v televizním seriálu Redakce nebo jako správce krytého bazénu v seriálu Ulice. Od poloviny 50. let se uplatnil i v rozhlase, dabingu či uměleckém přednesu melodramů na koncertním pódiu. Učil také herectví na Pražské konzervatoři a na DAMU.
