Recenze: Filmová debata o barbarství v historii
Poté co rumunská armáda zmasakrovala v říjnu 1941 v Oděse desítky tisíc Židů, rumunský maršál Antonescu prohlásil: „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři.“ Ve stejnojmenném filmu režiséra Radu Judea, jenž loni zvítězil na karlovarském filmovém festivalu, právě o těchto válečných událostech připravuje divadelní představení na náměstí mladá režisérka Mariana. Dějiny se tu stávají prostorem k současným debatám o národních mýtech a současných politických postojích.
Kromě konfrontace domácí veřejnosti se zapomínanou vinou „Barbaři“ přemýšlejí, jak se vůbec dá informovat o historii. Na českou distribuci nekonvenční filmový tvar v podstatě supluje debatu o několika různě závažných tématech, snažící se diváky vybudit k vlastní reflexi.
Režisér se nepříjemným ohlédnutím na nechvalné kapitoly z historie Rumunska věnuje pravidelně. Od své průlomové road-movie Aferim! oceněné za režii na Berlinale natočil film o umírajícím básníkovi ve fašizující se zemi Zjizvená srdce. Je i autorem dokumentu Mrtvý národ, v němž pomocí zápisků židovského doktora odkazoval k rumunským zkušenostem s holokaustem.
I v novince do velké historie divák vstupuje přes osobní příběh a nahlížíme do soukromí režisérky Mariany, reprezentované jejím románkem s ženatým pilotem. I přes tyto nakonec zbytečné, krátké scény však tvrdohlavá umělkyně funguje hlavně jako nositelka určitých názorů, které říká bez servítků a snahy být sympatická.
Během příprav představení veškeré historické dokumenty, ať už archivní videa, fotografie, nebo texty, lze vidět a slyšet zprostředkovaně. Příkladem jsou úryvky čtené z knihy nebo zobrazené na monitoru počítače, který stále zůstává v záběru, mnohdy i se svými diváky.
Válečný masakr je neustále obklopen současností. Intelektuálové ho probírají s černým humorem vedle debat o milostných vztazích. Zástupce města ho relativizuje porovnáváním s jinými tragédiemi a politička pak performanci uvádí jako poctu rumunským hrdinům, kteří se přece na konci války přidali na tu „správnou“ stranu. A snímek se ptá: Co všechno může a má umělec ukázat a koho tím dokáže pohnout nebo změnit?
Sám Jude Marianu a její diskuze snímá v dlouhých, pseudodokumentárních záběrech. Sám ale upozorňuje, že sledujeme fikci. Snímek končí i začíná tím, že herečka Ioana Iacobová vystoupí z role Mariany. V úvodu dokonce divákům popřeje, ať se jim film líbí. Nemusí mít strach.
Autorka je spolupracovnicí redakce
