Projekt Manželské etudy byl dosud spojen se jménem Heleny Třeštíkové, která různé manželské páry a jejich vztahové a životní peripetie začala sledovat už v osmdesátých letech a natočila o nich několik televizních i filmových děl. V tom posledním s názvem Strnadovi k již zveřejněnému materiálu dodala část ze současnosti. Film však už ukazoval, že i tento koncept se může unavit a dramatické osudy nechat chladnými, pokud se před kamerou víc naznačuje, než vysvětluje.
Nyní, respektive v roce 2011, kdy začala natáčet, Manželské etudy převzala dcera Heleny Třeštíkové Hana. Ta byla dosud známá jako producentka, případně politička ze strany Praha sobě. A ve svém režijním debutu shrnula manželství Mirky a Kuby od dob poměrně bezstarostného života mladých rodičů v Praze přes koupi domu na vesnici, finanční problémy, únavu z druhého dítěte i nevěru.
I její snímek občas frustruje tím, že se režisérka sice ptá, ale zůstává v pozici trpělivé taktní kamarádky, a pokud protagonisté o něčem nechtějí mluvit, nenutí je. Publikum si tak pár věcí musí domýšlet, i když by chtělo vědět víc konkrétních podrobností. Vybraný pár je naštěstí poměrně sdílný a na jeho příběhu, do něhož vůbec nevstupuje vnější „velký“ společensko-politický svět, film dobře vystihuje několik obecných vztahových problémů.
Především to, jak během let lidé zrají jiným tempem a jak je schopna vztah zatížit únava z „reálného dospělého života“, tedy starosti o děti a peníze a tlak zodpovědnosti. Snímek zaujme i jako příspěvek do genderové debaty o přetrvávajících rolích a očekávání mužů a žen. Jakub tu působí jako méně dospělý, méně trpělivý a více naivní než jeho partnerka, přitom právě ona víc trpí jejich rozchodem.
Většinu dokumentu tvoří scény, v nichž se Mirka a Kuba svěřují a stěžují si na kameru samostatně, a tím upřímněji. Společné momenty z domova výrazně dotvářejí atmosféru v rodině. Třeštíková a její tým umějí pozorovat a dokážou hodně vyjádřit také zachycením páru v pohybu, při různých každodenních aktivitách. Jejich Manželské etudy pro novou generaci fungují jako poučná antipohádka z reality.
Autorka je spolupracovnicí redakce
