Léto, podmanivě atmosférické černobílé ohlédnutí za zpěvákem Viktorem Cojem a začátkem osmdesátých let v SSSR, svůdně zachycuje energii prázdnin, mládí a hudby
Viktor Coj se stal hudební hvězdou osmdesátých let, která dokázala krátce před svou tragickou smrtí při autonehodě vyprodat moskevský stadion. Nový snímek Léto o době jeho začátků nicméně není jen jeho životopisem, i když bezpochyby přivede k jeho písním inspirovaným Bowiem či T-Rex nové fanoušky.
Kirill Serebrennikov premiéru své novinky v soutěži festivalu v Cannes nedoprovodil kvůli pochybnému obvinění ze zpronevěry peněz. Přesto snímek, který dokončil už v domácím vězení, není jen politickým manifestem připomínajícím šeď, letargii a absurditu tehdy skomírajícího režimu. Léto zůstává věrné svému názvu a evokuje letní sny, poflakování, zábavu a optimismus navzdory realitě, přítomné i budoucí.
Sám režisér si s realitou hraje a přivádí do černobílého filmu fiktivní postavu, jež má za úkol pouze upozorňovat diváky na scény, které se nestaly. Což jsou většinou divoké halucinace ve formě videoklipů nových verzí západních hitů doprovázených barevnými animacemi, které už tak ze zbytku vystupují svou punkovou energií.
S přímou komunikací s divákem a připomínkou postavení mladého hudebního undergroundu v sovětské každodennosti mohl režisér zacházet méně nahodile a s větší variabilitou a menším opakováním. To ostatní, nostalgickou poctu několika ikonám, pocitovou politickou kritiku totality, chytlavou kytarovou hudbu upravenou pro dnešní uši, atmosféru bezstarostnosti mládí a léta i pravidla doby, kdy se nahrávky pašovaly a pokoutně prodávaly, spojil do podmanivého akordu.
Bez velkého děje, jako sled zážitků z uměleckého života v neuměleckém státě, v rytmu punku a se svůdnou odpoutanou kamerou libující si v dlouhých plynulých záběrech se odvíjí první etapa cesty Viktora Coje vzhůru, lemovaná novým vztahem s jeho idolem „Majkem“ Naumenkem a jeho ženou Natašou, kteří se každý do nového talentu zamilují po svém. Tak jako jeho „zimní“, smutnější filmový protějšek Dovlatov promítaný na Berlinale i v Karlových Varech o kolotoči frustrací leningradského básníka, také Léto postupně nasakuje melancholií.
Cojova kariéra se dočkala nástupu Gorbačova a zazářila víc než Dovlatovova. Data připomínající jeho předčasný konec, jenž z jiných důvodů postihl také Naumenka, uzavírají film podzimním splínem z nenaplněných ideálů a času uniklého mezi strunami. Zůstává černobílá vzpomínka na léto a jeho krásné přísliby.
Režie: Kirill Serebrennikov Scénář: Kirill Serebrennikov, lili Idovová, Michail Idov Hrají: Yoo Tae, Irina Staršenbaumová, roman Bilyk, Filipp Avdějev Hodnocení: 80 % |
