Po světové premiéře na úvod letošního karlovarského festivalu se nový anglicky mluvený snímek o atentátu na Heydricha dostal na Den české státnosti i do kin. Drama Anthropoid natočil Brit Sean Ellis – patnáct let poté, co o jedné z významných událostí druhé světové války slyšel s úžasem poprvé.
E15: V Česku se o atentátu učí na školách. Jak jste se o operaci Anthropoid dozvěděl vy?
V roce 2001 jsem viděl v televizi dokument SS-3: Atentát na Heydricha od Jana Kaplana. To je Čech, ale žije v Londýně. Během natáčení jsem se s ním v Praze i setkal. Anthropoidem je celkem posedlý.
E15: Měl jste přístup k materiálům o Anthropoidu? Je jich hodně?
Ano, je. České Ministerstvo obrany nám bylo dost nápomocné, zpřístupnilo nám svůj archiv. Viděli jsme oblečení, které měli parašutisti na sobě v době smrti. Četli jsme i zprávy gestapa. Dostali jsme se ke spoustě věcí a lidí. A skoro každý z nich měl připravenou nějakou svou historku o Anthropoidu. Většinou to jsou ale blbosti. Konspirační teorie.
E15: Jaká byla nejbláznivější?
To, že atentát ve skutečnosti naplánoval Goebbels, který vysílal souřadnice té zatáčky V Holešovičkách českému odboji. Odboj tam zašel a došlo mu, že tudy jezdí Heydrich. To zní naprosto směšně, přesto mi ten člověk tvrdil, že to je pravda.
E15: Vy teď musíte být na Anthropoid odborník. Proč vlastně Kubišovi s Gabčíkem trvalo pět měsíců, než provedli atentát?
Myslím, že prostě dlouho vymýšleli, jak to udělat. K tomu byli zapojeni do několika dalších misí, třeba bombardování továrny Škoda, zapalovali signály pro navádění britských letadel. Taky vykolejili vlak, pomocí výbušniny, aby viděli, jestli by Heydricha mohli zabít takhle. A pak dělali i normální věci. Chodili na dostihy, na tancovačky. Spali s holkami.
E15: Tohle všechno jste ve filmu vynechal, i většinu toho sexu. Na rozdíl od českého televizního filmu Silver A, který za to byl kritizován. Znáte ho?
Neznám. Víme, že Jan měl minimálně jeden a Josef dva poměry. My ale chtěli být politicky korektní a taky jsme se soustředili na jejich hrdinství. Nechtěli jsme publikum mást. Tak jsme se rozhodli každému nechat jen jednu přítelkyni. Jinak by to bylo moc komplikované.
E15: Hrdinové by neměli mít takovéto slabosti?
S Čurdou to bylo těžké. Jako filmař nemám vůbec potuchy, proč ostatní udal. Protože byl bezpáteřní? Protože byl slabý, hamižný, vystrašený? Nevíme to.
Režisér Sean Ellis:
Všichni máme špatné stránky, které světu neukazujeme. Protože jsem parašutisty reprezentoval ve filmu, chtěl jsem je trochu chránit. Ani si nemyslím, že to je tak důležité. Mohlo by to být vytrženo z kontextu. Lidi si neuvědomují, jaké bylo žít v roce 1942 v protektorátu a čekat, že asi nepřežijete. Byli to kluci, dávali holkám velké sliby, o nichž věděli, že je nesplní. Pár manželských slibů, které jim ulehčily situaci. Ve stylu žijme rychle, zemřeme mladí.
E15: Jak jste přistupoval ke Karlu Čurdovi, který své kolegy parašutisty zradil?
S Čurdou to bylo těžké. Jako filmař nemám vůbec potuchy, proč ostatní udal. Protože byl bezpáteřní? Protože byl slabý, hamižný, vystrašený? Nevíme to. Mohl si klidně říct, že chce těch deset milionů korun odměny a amnestii. Lidi udělali o dost víc pro míň. Neexistuje ani žádná dokumentace o jeho rodině. Někdo říká, že měl ženu, jiný, že žil se svou matkou. Tak jsme ho trochu upozadili a já se jen bál, jestli nečeské publikum pochopí, proč udělal, co udělal. Ale většinu lidí mimo Česko teď zajímá, co se s ním pak stalo. Na to se mě ptalo hodně lidí. Původně jsme to napsali do závěrečných titulků. Ale už tam pak bylo tolik informací, že jsme něco museli odstranit. Vyndali jsme tedy to, že Čurda byl po válce oběšen, a to, že Marie čekala Janovo dítě, když ji v Mauthausenu popravili.
E15: Stejně jako Atentát nebo Operace Daybreak i váš film končí dlouhou přestřelkou v kostele. Ta vaše je ovšem dost brutální.
Taková totiž byla. Konec filmu je náročnější sledovat, ale tak by to i mělo být. Podívejte se na fotografii mrtvých parašutistů před kostelem. To je brutální. V Muzeu hrdinů Heydrichiády je těch fotek několik. Na jedné je vidět větrací otvor, který jsme ve zdi našli – podle něj jsme mohli herce položit přesně tam, kde parašutisti leželi před čtyřiasedmdesáti lety.
E15: Muzeum hrdinů Heydrichiády sídlí právě v pražském kostele Cyrila a Metoděje, kde Kubiš, Gabčík a pět dalších českých vojáků zemřeli. Co jste při tamní návštěvě cítil?
Velkou pokoru. Doufám, že po tomhle filmu se tam půjde podívat víc lidí.
Autorka je spolupracovnicí redakce
