Tak v první řadě kapela za ten rok a kousek znatelně dospěla, instrumentálně, skladatelsky, aranžérsky. Materiál na Soundtracku je v dobrém smyslu aktuální, moderní, byť zvláštně archaickým způsobem. A není to jen tím, že na desce dostala nebývalý prostor elektronická rytmika. Zrní se především otevřeli dalším inspiracím, které dokážou umně zpracovat a přetavit ve vlastní výraz. Takže vlivy?
Aranže, melodie, celková hudebnost… to všechno je kladneské Zrní (skladba Rychta)
„Melodie, zvuk, komiks, počítač, poldovka. Zvuky strojů, aut, měst, nový lidský pocity a situace, nový technický možnosti. Baví nás Radiohead, Efterklang, Arcade Fire ale i DVA, Koubek nebo Dvořák,“ říká o sobě kapela. V excelentním balení se tu tak mísí aktuální alternativní trendy s tou nejlepší tradicí českého písničkářství nebo melancholických mladých kluků s kytarami (Folk3mail, Bratři Orffové).
Větší žánrový „tavicí kotlík“ jde v ruku v ruce i s textovým otevřením. „Jsem přesvědčenej, že upřímnost je potřebná. Je dobré si přiznat, že jsi malej nahatej kluk, a nedělat ze sebe něco jinýho,“ uvádí zpěvák Zrní Jan Unger. I přes určitou naivitu a patos (i ty jsou však součástí kouzla Zrní) tu kladenská pětka předkládá zdánlivě banální věty, ve kterých je však ukryto vše podstatné: „Kdokoli se mě zeptá, věřím-li na lásku, tak řeknu ne, vím jenom, že jsme my dva, spolu se držíme a držet se budeme,“ zpívá se v jedné skladbě.
Dej si pozor na les,
ať tě nespolkne hýkal
… a rudý vřes
To všechno by ale nestačilo. Soundtrack ke konci světa k tomu všemu nabízí plnou náruč hitů, které nezní hloupě a hned tak se neoposlouchají. Rychta, Dva nebo Hýkal jsou skladby, které by mohly k Zrní otevřít cestu i širšímu publiku. U nás i v zahraničí, kterému bych takový český export ze srdce přál. Upřímnost, sympatická skromnost, kreativita a ryzí českost – takové atributy kapely jsou snad dostatečnou zárukou, že případný příval davů tuto vzácnou květinku z Kladna nezadusí.
Zrní: Soundtrack ke konci světa Vydavatel: Zrní / Applause Booking, 2012 Hodnocení: 80 %
