Za sedm a půl let od alba Dear Heather se změnilo pramálo. Novinka podtrhuje, že mezi hořkostí a zahořklostí není rozdíl jen v počtu slabik, zvláště je-li první doprovázeno nenapodobitelnou poetikou, šarmem a neurážejícím (sebe)ironickým šklebem.
Úvodní Going Home věru není o návratu domů, k počátkům, pokud nepřijmete, že počátek s koncem často splývají. Album je plné tiché radosti ze splacených účtů i smíření s konečností a pomíjivostí. Vypovídá o stavu, kdy člověk konečně může odhodit „kostým, který nosí“. Jako by Cohena poznamenala léta v ústraní buddhistického kláštera, jako by nic přirozenějšího než „nulový stav“, nebytí, k němuž se zpěvák „vrací“, ani nebylo.
Niterní, nesdělitelná radost, provázející toto smíření připomíná rozlučkovou sérii American velikána americké hudby Johnyho Cashe. Operuje s podobnými leitmotivy a paralely – i přes rozdílnost kořenů – lze najít i v hudební rovině. Na závěrečných albech interpreti více recitují, než zpívají, aniž by přitom skladby pozbývaly cokoli ze spádu a napětí. A paradoxně jsou tyto nahrávky možná muzikálnější než předchozí tvorba.
Cohenův projev byl ostatně strohý odjakživa. Na novince přednáší verše, prosté a očištěné od patosu, které by si pro jejich jednoduchost a údernost přál napsat každý, do hudby, která je stejně strohá, pod povrchem však velmi barvitá. Šansony doprovází nádherné gospelové sbory. A například podklad v podobě klávesového sóla v Darkness by zřejmě na většině ostatních alb působil rušivě, nebýt to právě Cohen a jeho výjimečná muzikálnost. Jeho svět se totiž řídí vlastními zákonitostmi a čas – vnitřní i vnější, skladeb i vydávání – v něm plyne svým tempem.
Leonard Cohen: Old Ideas
Vydavatel: Columbia Records, 2012
Hodnocení: 90 %
Autor je spolupracovníkem redakce
