Strom života: obdivuhodná zpověď Terrence Malicka

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: Film Europe

Loni v Marienbadu, Fontána a nyní Strom života. Co mají tyto filmy společného? Že na ně nelze napsat recenzi či kritiku, která by ihned po napsání nepřestala mít jakoukoli relevanci. Nejnovější opus jednoho z nejpodivnějších a zároveň opravdu důležitých amerických filmařů Terrence Malicka Strom života totiž naplňuje slavný postulát Ludwiga Wittgensteina: „O věcech, o nichž nelze mluvit, se musí mlčet.“

Ano, o extrémně mnohovrstevnatém Stromu života nemá smysl mluvit, je třeba ten snímek vidět, prožít a pak se s ním nějak vyrovnávat (a klidně jej zavrhnout). Ale každá další projekce, každé nové zhlédnutí předcházející myšlenky a prožitky diváka proměňují, vše dostává nový rozměr, myšlenky se mění, zanikají a vznikají nové.

Malick vypráví příběh obyčejné americké rodiny v padesátých letech, v níž despotický otec tyranizuje potomky. Ve jménu dobra a výchovy je nutí plnit hloupé úkoly, učí je bojovat, chce v nich probudit naprostou samostatnost, což v nejstarším synovi vyvolá odpor a agresivitu směřovanou do okolí. Jedna z linií snímku ukazuje, že se s tím syn snaží vyrovnat i v pokročilé dospělosti.

Slavný režisér se však nespokojuje s pouhým příběhem a rozšiřuje jej o metafyzický rozměr. O klíčové otázky bytí, víry, vzniku života, světa, smrti a lze v něm zahlédnout i stopy zániku světa. A činí tak v neskutečné a nevídané šíři, opulenci, jež obsahuje citáty z bible, přírodních náboženství, z fyziky, astronomie, biologie… Strom života je asi vůbec první umělecké dílo, v němž pobíhají dinosauři a zároveň stoprocentně vychází z teorie božího stvoření, navíc je to nabaleno na příběh z padesátých let!

Podobný mix jsme ještě neviděli a totéž platí pro Strom života jako takový. Na jednu stranu jde o typický film Terrence Malicka se všemi atributy. Nezvyklé, ale překrásné kompozice záběrů, bizarní montáž, kde spolu jednotlivé střípky extrémně rozbité mozaiky souvisejí jen velmi vágně (a někdy asi dokonce vůbec), spousta vnitřních monologů šeptajících postav a spíše vzácné dialogy, vše prostupují živly, především voda. Ale zatímco v Tenké červené linii a Novém světě to funguje dokonale strhujícím dojmem, zde divák často tápe.

Není však Malick v pozici, kdy může na diváka kašlat? Jednoznačně ano, a právě proto má Strom života svou platnost. Je ryze osobní výpovědí (možná až zpovědí) realizovanou čistě filmovým jazykem, jež není ani trochu triviální, naopak je extrémně komplikovaná. Možná Malick vždy nezvolil nejlepší prostředky (ti dinosauři a závěr v nebi jsou vskutku na hranici příčetnosti a kýče). Ale celek v žádném případě nelze zavrhnout. Je třeba jej neustále zkoumat, promýšlet, neustále přijímat a zavrhovat.

Strom života

(experimentální, USA, 138 minut)
Režie: Terrence Malick
Hrají: Brad Pitt, Sean Penn, Jessica Chastainová
V českých kinech od 21. července
Předpremiéra v rámci MFF KV
Hodnocení: 90 %