The Devil’s Walk nepřepisuje dějiny

Vyrovnané provedení. Hranice mezi kytarovou a elektronickou hudbou se staly nezřetelnými

•

ZDROJ: e15

Kromě vytříbenosti charakterizuje novinku projektu Apparat i určité zprůměrování. Zní sice přístupněji, ale za cenu ztráty osobitosti. Sascha Ring na novince provázal zasněnou krásu retra se zvukovými nuancemi laptop elektroniky a popovými melodiemi. Předvádí tedy kombinaci, o níž lze jen stěží prohlásit, že zde ještě nebyla.

K novince The Devil’s Walk urazil berlínský hudebník a producent řádný kus cesty. Jeho jméno je spojováno především s tamní elektronickotaneční scénou, proslavil se jako DJ a producent, dodnes se podílí na chodu legendárního vydavatelství Shitkatapult, a s beaty má mnoho společného i jeho druhý projekt Moderat. S přibývajícími nahrávkami se však zvuk jeho „domovského“ modulu Apparat obrušoval a stával živějším.

Desku od desky jsou rytmy spíše tušené, nehmatatelné a celek se noří hlouběji do komorních nálad. Novinka je dovršením tendencí, které již prostupovaly dřívější hudebníkovou tvorbou. Premiéra na velké značce přináší inteligentní elektronický pop třetího tisíciletí.

The Devil’s Walk není deskou inovativní. Naopak ukazuje, do jaké míry současná elektronika pouze recykluje již známé tvůrčí postupy, třebaže je jí často přičítána úloha progresivní či revoluční. Vrstvené základy jsou další z variací na avantgardistické hry s tónovými řadami, rozostřené zvukové stěny jsou známé z desek shoegaze průkopníků devadesátých let. Hranice mezi kytarovou a elektronickou hudbou se staly nezřetelnými, první opouštěli písňovou formu vstříc abstraktnějším tvarům, druzí se k podobnému výrazu dopracovali ve snaze vtisknout kolážovitým skladbám výraznější kontury.

Novinka berlínského projektu nepřepisuje dějiny, je však mimořádně soudržným a náladově pečlivě prokresleným albem, které interpretovy inspirace Radiohead a Sigur Rós ani nepopírá. Absenci výraznějšího autorského rukopisu pak kompenzuje vyrovnané provedení.
Autor je spolupracovníkem