„Ta knížka je takovou studnicí emocí a atmosfér, přímo atakuje čtenáře, aby si vše představoval v hereckém provedení. Proto si myslím, že ji chtějí všichni adaptovat,“ říká režisér inscenace Pavel Ondruch.
* E15: Viděl jste i jiné verze Větrné hůrky?
Ano, hlavně filmy. V divadle jsem to nikdy neviděl. U nás se Větrná hůrka hrála asi třikrát, v Praze nikdy. Filmů je nespočet, natočil to i Bunuel, existuje i podivná japonská variace. Ta knížka je tak všeobjímající, že si v ní každý najde, co potřebuje.
* E15: Je každá adaptace jiná?
Dá se to rozdělit na americkou linii a všechny ostatní. Americká jde po přímočařejším výkladu, soustředí se na romantický vztah Kateřiny a Heathcliffa a román čte sentimentálníma očima. Ostatní adaptace se snaží akcentovat i podivnost prostředí, brutální expresivitu, špínu. Americké filmy tu špínu čistí, ke škodě věci.
* E15: Vaše verze se nejvíc liší tím, že v ní chybí druhá generace postav. To byla inscenační nutnost, nebo umělecký záměr?
Obojí. Jednak má Divadlo Na Prádle nějaké prostorové a produkční danosti, jednak jsem se chtěl soustředit na šest klíčových hrdinů. Nechtěl jsem upozadit pro mě neskutečně inspirativní a bohaté postavy Lintonů, základní kontrastní protipóly.
* E15: Preferujete obecně klasický repertoár?
Určitě. Mám v oblibě řadu současných dramatiků. Dnes ale píše hry spousta lidí a překládá se strašně moc braku, vyznat se v té nabídce je nadlidský úkol. Navíc často ani ty dobré věci nedokážou pojmout tolik jako klasický text. A téměř nikde se nepracuje s jazykem, věty se staví, jako kdyby šlo o civilní řeč, což je mi protivné. S plytkou jazykovou složkou se nedá hrát.
* E15: Preferujete i tradiční pojetí her?
Ano, ale nebráním se modernější adaptaci, když se k tomu během přípravy přirozeně dospěje. Jsem proti těm násilným, prvoplánovým aktualizacím. Já se snažím text číst s čistým štítem a pak postupným dialogem s autorem dospět k nějakému útvaru.
* E15: Vaše ětrná hůrka zůstala ve své době, ale obsahuje nezvykle dost komických scén.
Komedii jsem z toho udělat nechtěl, ale komické momenty jsem záměrně vyhledával, už jen z toho důvodu, že jde o představení určené i pro školní publikum.
* E15: O čem Větrná hůrka pro vás tedy je?
Hlavní téma je věčný souboj mezi světem přírody či vášnivosti a kulturnosti, humanismu. Člověk se neustále snaží zachovat si svou pudovou podstatu, ale zároveň nebýt hovado, což se ukazuje jako obtížné. Zároveň tam je téma neštěstí a co všechno člověk snese, což exponuji na začátku, kdy se mluví o borovicích, že se naklání, naklání, a přece se nezlomí.
* E15: Vy nemáte problém identifikovat se s hlavními hrdiny?
Já ne, ale naprosto chápu, že s tím někdo problém má. Už v románu jsou ty postavy tak podivně expresivně, perverzně vyšinuté. Ale to mi na Větrné hůrce přijde jedinečné. I to je jedno z témat – jak posedlost křiví lidi.
Autorka je spolupracovnicí redakce
