E15: Vaše hudba není úplně záležitostí prvního poslechu, pro celou řadu posluchačů musí být někým objevena. Jak vám zafungovaly v drtivé většině kladné kritiky? Zvýšila se návštěvnost na koncertech?
Hodně nám pomohla Radůza, která nás doporučila kritikům, dalším posluchačům. Tím se to dostalo na vyšší úroveň. Určitě pomohly i kladné kritiky stejně jako producent Ondřej Ježek. Lidí na koncerty chodí čím dál více, v pražské Akropoli jsme měli sedm set lidí, narůstá to skokově. Trochu sebevědomě doufám, že i naše písně jsou čím dál lepší.
E15: Cítíte nějakou sounáležitost s českými folkotronikovými kapelami typu Bratři Orffové nebo Folk3mail? Při poslechu vašeho vysoko posazeného vokálu určitě hodně lidí napadnou právě Bratři Orffové.
Nevnímám to takhle. Nebyl tady vědomý vliv, kupříkladu Folk3mail jsem doposud neslyšel. Co se týká toho vokálu, je dáno spíše fyziognomicky. Oba s Ivanem Gajdošem jsme trochu subtilnější.
E15: Hrdinu počítačové hry jste vydávali u Radůza Records, Soundtrack pak víceméně vlastními silami. Proč ta změna?
Upřímně řečeno, vydání Hrdiny stálo Radůzu dost financí. Ona je srdcař, a když jsme jí představili tento projekt, tak se jí to líbilo se vším všudy. Včetně nestandardního a komplikovaného obalu. Kvůli Hrdinovi jsme jí dost zavázaní. Dodneška jí splácíme částí peněz z prodeje desek. Měla opci na další desku, ale už do toho nešla.
E15: Kolik jste prodali alb?
Hrdiny se prodalo okolo patnácti set kusů, podobně jako Soundtracku. Což v dnešních podmínkách nejsou úplně špatná čísla. Spíše je otázka, zda to vůbec má smysl dělat. Náklady na vydání desky se pohybovaly pod 200 tisíc korun. Tuto částku dlužíme a ještě dlouho dlužit budeme. A z těch prodejů se to bude splácet hodně pomalu.
E15: Distribuce Soundtracku si vzal na svá bedra Supraphon. Došlo k nějaké dohodě ohledně další spolupráce?
Nějaké věci jsou v jednání, ale v této chvíli je předčasné o tom mluvit. Z jejich dosavadního přístupu mám hodně dobrý pocit.
E15: Neuvažujete o vydání svých starších nahrávek, které jsou pro posluchače nedostupné, jako například album Voní z roku 2009?
Určitě. Všechno ale záleží na penězích. Přece jenom je to investice v řádu desetitisíců a my cítíme, že v tuto chvíli je třeba investovat jinde, například do technického vybavení.
E15: Prezentujete se jako kapela z Kladna. Má pro vás toto geografické určení původu nějaký speciální význam?
V jednu chvíli jsme si uvědomili, že je dobré se s něčím identifikovat, dát najevo, že jsi s něčím propojený. Hodně nás ovlivnila poetika Kladna, která je svérázná a atypická. Poldovka a haldy jsou magická místa. Jako ekologa mne fascinuje i místní ekosystém, roste zde řada druhů rostlin, které jinde nerostou. Samotné Kladno má zase úplně jinou atmosféru, je to naplánované město s paneláky a širokými ulicemi, určené původně pro ubytování dělníků z Poldovky. Přes den tam nepotkáš skoro nikoho, protože všichni pracují v Praze.
E15: Zrní vznikli na gymnáziu, od roku 2001 hrajete bez personální změny. Jak se postupem času měnil váš přístup k hudbě, k hudební kreativitě?
Když jsme začínali, tak jsme chtěli být slavní jako Beatles, balit holky. Po čase se to ale dostalo někam hlouběji, chtěli jsme více vyjádřit vlastní postoj k životu. Hudebně jsme začali více experimentovat, hledat nové formy a hrát si s hudebním výrazem. Což jsme zase před několika lety omezili, někdy v době desky Voní, zjednodušujeme ten výsledný tvar. Písně nyní často vznikají jako společné improvizace. Tím omezujeme situace, kdy by se jednomu z nás výsledek nelíbil. Všichni musíme cítit, že energie skladby je skvělá, že nás baví.
E15: V počátcích jste hodně hráli jako pouliční muzikanti. Co vám to dalo?
Spojilo nás to. Všichni jsme se seznámili přes hraní v Celetné ulici. Do té doby jsme nebyli kamarádi. A postupně z tohoto hraní vznikli Zrní.
E15: Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Kromě přípravy nového materiálu a hojného koncertování jsme dostali nabídku na předskakování opravdu velké kapely. Takže uvidíme.
