Kvůli žigulíku spali před Mototechnou | E15.cz

Kvůli žigulíku spali před Mototechnou

Share on Facebook Messenger
Ve frontě na auto se vystřídala celá rodina. Banány a pomeranče se prodávaly pouze po kilech. Luxusnější potraviny se nakupovaly v prodejnách Eso.

Žigulík. Nejlépe bílý, mohl být i krémový. Sen o koupi auta si Jaroslav Tolar splnil v roce 1987. Ulice Klatov brázdil za volantem novotou zářícího vozu, ale modrého. „Na auto jsem šetřil pět let. Ukládal jsem si z výplaty, i všechny peníze, které jsme dostávali od rodičů k Vánocům,“ vzpomíná Tolar.

Žigulík tehdy vyšel na téměř osmdesát tisíc korun. Sehnat jej ale bylo mnohem těžší, než si na něj našetřit. „Byli jsme zapsáni v pořadníku na auto v Mototechně. Ta bývala na místě dnešního Penny marketu. Jenže jsme chtěli bílé nebo krémové. Jednoho odpoledne zavolal známý z Mototechny a řekl: Hele, přivezli nám čtrnáct žigulíků. Ale jsou jenom tmavě modré,“ popisuje muž. Tolarovi neváhali, oželeli bílou barvu a vydali se k Mototechně. Během fronty, která se stála až do druhého dne dopoledne, se vystřídali nejen oba manželé, ale i jejich rodiče. Fronty se za totality stály téměř na všechno. Šestatřicetiletý Josef Berka si ještě dnes vybavuje, jak chodil se svou o sedm let starší sestrou stát fronty před Vánocemi na banány a pomeranče.

„Nejdřív jsem stál já, pak šla ségra a pak i máma. Někdy jsme stáli všichni tři najednou a dělali, že se navzájem neznáme,“ usmívá se Berka. Mnohem jednodušší to měli ti, kteří měli v obchodech známé. „Já měl známého v řeznictví. Takže jsem si vždycky večer šel s taškou pro maso k zadnímu vchodu prodejny,“ dodává Berka. Za totality neexistovaly supermarkety. Klasickými obchody byly Jednoty, kdo si chtěl pochutnat na koňaku nebo se pochlubit před známými dušenou šunkou v konzervě, musel se vypravit do prodejny Eso. Ta se nacházela v Plánické ulici.

„A pro dárkové balíčky jsme chodili do Speciálu v ulici Kpt. Jaroše. Tam krásně voněla čerstvě semletá káva,“ nostalgicky vzpomíná Dana Janovská. Každodenní oděvní doplněk – klasické džíny – byl za totality výsadou těch, kteří sehnali bony a vydali se za nákupy do Tuzexu. „Za peníze z první brigády mi naši sehnali bony. Jela jsem si do Tuzexu v Domažlicích koupit svoje první džíny – mrkváče. Byla jsem na ně mezi holkama ve třídě pořádně pyšná a taky jsem na ně byla opatrná,“ popisuje shánění moderního oblečení Janovská. „Když to dneska vyprávím před dcerou, směje se tomu. Pro ni jsou totiž rifle a další moderní věci samozřejmostí,“ dodává Janovská.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.