Lákaly na slogany a dárky. Staré obchoďáky přežily století

Jít nakoupit ke Kneislům, Hajičkům nebo k Sadovským, bylo ještě před padesáti lety běžné. Přestože se za socialismu obchody oficiálně přejmenovaly na Vltavany nebo Domy látek a nábytku, naši rodiče a prarodiče dál používali původní názvy. Navíc přežily do dnešních dnů. Třeba dům Broukárna, původně firmy B+B, v pondělí 2. května otevřel po rekonstrukci jeho nový majitel Zdeněk Kult. Pravděpodobně nejstarším místním obchodním domem je objekt zvaný původně Bazar v Krajinské ulici. Otevřená pasáž zasahuje zadním průčelím do České. Dnes je ve vysoké budově jen restaurace a kanceláře. Informace o její historii si mohou lidé přečíst ve skříňce na fasádě. Obchodníci tam prodávali od poloviny devatenáctého století. Podle historiků to byl vůbec první dům tohoto typu na trase mezi Lincem, Vídní a Prahou.
Jaké jsou a kde stojí další staré obchodní domy, které stále lidé míjí nebo v nich ještě nakupují?

Broukárna

Chráněná technická památka ve funkcionalistickém slohu. Vznikla v roce 1935 na místě menšího obchodního domu Glogau v Divadelní, dnes Stejskalově ulici. Podle projektu architekta Karla Chocholy. Vybourali kvůli němu podloubí. Prodejní pulty stály ve čtyřech patrech. Nabízely oděvy, látky, sportovní potřeby, obuv, galanterii. V posledním podlaží byly hračky. Jezdil v něm výtah s obsluhou.
Z jeho otevření je filmový dokument historika Karla Čáslavského. „Chodili jsme do něho nakupovat za socialismu dederonové košile. Tehdy to byl Vltavan,“ vzpomíná Pavel Mörtl z Budějovic.
Prvorepubliková Broukárna měla dokonce příručku pro prodavače, která nabádala, jak se mají chovat a oblékat. Reklamní slogany pro ni vymýšleli i básníci a spisovatelé. Jeden z nejznámějších zněl: Ví to otec, ví to matka, že je u nás Brouk + Babka.

U Smetanů

Roku 1924 založil podnikatel Bohumil Smetana dům Li-do někdy psaný Lido. Stojí na rohu ulic Karla IV. a Kněžské. Specializoval se na lepší oděvy a látky. V sedmdesátých letech minulého století v něm nabízel oblečení Tuzex.
Zajímavé je, že v jeho přízemí, kde je dnes drogerie, měla sídlo až do roku 1935 firma Brouk + Babka. Z prvních let se dochoval módní katalog pro jaro a léto 1928. V předmluvě se zákazníci například dočetli, že muži chatrně oděnému se nedostává potřebného sebevědomí. „Stává se nesmělým a bojácným, netroufá si všude, a jeho životní úspěch je neustále ohrožen,“ stálo v katalogu na sezonu.

U Hajíčků

Železářství v ulici U Černé věže patřilo rodině Hajíčků. Letos slaví sto let. Budovu vyhřívalo ústřední topení. Měla osobní i nákladní výtah. Rodina Hajíčků vlastnila ve městě několik domů, Leopold Hajiček mladší dokonce před rokem 1948 v obchodě prodával. Začátkem padesátých let emigroval a pracoval v Rádiu Svobodná Evropa. Vrátil se po roce 1990.
Budova má interiér, jehož první patro tvoří pavlač se zábradlím, na které byla také prodejní místa. Dnes je obchod jen v přízemí. Nabízí levný textil a drobné zboží.

Baťa

Prvorepublikový patrový dům ve funkcionalistickém slohu funguje dodnes jako obchod s obuví v Kanovnické ulici. Kvůli jeho stavbě zmizel jiný dům s podloubím. Podle architekta Václava Štěpána je to příklad obchodního domu, který nezměnil sortiment. „A to je dobře. Tyto prodejní domy z první republiky vznikly totiž podle projektů, které vycházely z jejich funkce,“ míní Štěpán. Současní odborníci tvrdí, že je chyba, aby takové obchody změnily nabídku. To se často stává. Ze železářství je třeba papírnictví.

U Sadovských

Je dnes už méně známým obchodním domem v Kanovnické ulici. Funguje jen jako prodejna lahůdek a kavárna v prvním patře. Postavil ho Bedřich Sadovský naproti katedrále. Jako obchod pro sukna, hedvábí, koberce a linoleum. Měl úzké točité schodiště a malý výtah. K původnímu účelu sloužil ještě před dvaceti lety.

Te-Ta

Obchoďák na rohu Krajinské a Hroznovy ulice se sortimentem všeho druhu. Pamětníci o něm s nadsázkou říkali, že se tu dostane vše od špendlíku po lokomotivu. Za socialismu v něm byla prodejna nábytku, dnes tam je levný textil.

Trikota

Podobně jako Bazar už pro prodej neslouží. Vznikl v roce 1926 v ulici U Černé věže jako firemní prodejna pleteného zboží vyráběného ve vlastní továrně. Dnes je na zchátralém domě nabídka pro zájemce k pronájmu.

Bazar

Bazar v Krajinské ulici založil v roce 1850 Jakub Zátka na místě vyhořelého objektu. Dnes je zapsaný jako technická památka. Říkalo se mu také Průchodní dům, protože spojoval Krajinskou a Českou ulici. V uličce byly malé krámky, které jejich nový majitel Václav Cvach znovu obnovil. „Na pasáž s obchůdky si teprve lidé začínají zvykat,“ míní Cvach.
Pro patrioty města je ale většina starých obchodních domů jen vzpomínkou. „Ještě se jim říká podle původních názvů, ale velký výběr zboží v nich není,“ říká šedesátiletá Jitka Masopustová, která raději nakupuje v supermarketech.
Architekt Štěpán se domnívá, že pohled na prvorepublikové obchodní domy je nostalgický jen při prvním dojmu. Mají duch, který moderním nákupním střediskům chybí. „Dokázaly obchodovat ve své době s celou Evropou a prodej v nich byl kulturní. V Londýně takové domy běžně fungují,“ míní.
O způsobech obchodníků v době těsně před první republikou píše František Rada v knížce Když se psalo c. k. „Obchodníci si zákazníky předcházeli, při větších nákupech dávali nádavkem kornout cukroví pro děti, voňavá mýdla nebo několik kapesníků,“ líčí Rada.
Co pořád funguje jako magnet, jsou staré názvy. „Někteří investoři se dnes snaží, aby nová jména obchodních domů zněla světově,“ říká budějovický historik Jan Schinko. Podle něj se to příliš nedaří.
U Hajičků a Broukárna jsou stále dobrými adresami. I pro firmy, které si v nich zřizují kanceláře.