30. června 1908 nevítaný návštěvník z vesmíru vymýtil přes 2000 km2 sibiřské tajgy. I když se nenašel žádný odpovídající meteorit v oblasti exploze, je nejpravděpodobnějším viníkem výbuchu (okolo 25 Mt TNT) kus vesmírného smetí, které velkou rychlostí vstoupilo do naší atmosféry a vybuchlo vysoko nad zemí. Explozi zaznamenaly seizmické stanice po celém světě. Bohužel se krátce na to sesypal i carský režim a v následném chaosu první světové války neměl nikdo ani pomyšlení pátrat na tak odlehlém místě.
První vědecká expedice pod vedením profesora Kulika se dostala do oblasti exploze až v roce 1921. U Tungusky probíhají výzkumy dodnes. Existuje mnoho teorií (hodně z nich je konspiračních) o původu vesmírného tělesa, ale žádná prozatím nedokázala odpovědět na všechny nevyjasněné otázky.
K čemu přilba?
Nejsou to jenom kameny, které nám mohou spadnout na hlavu. Poslední dobou se doslova roztrhl pytel s různými kosmickými družicemi, které už dosloužily, a které se poslušny gravitačního zákona vydaly zpět na cestu domů. První z nich byla přes pět tun těžká družice UARS (z anglického Upper Atmosphere Research Satellite – družice pro výzkum vrchních vrstev atmosféry). Tento satelit nás pozlobil už v roce 2010, kdy mu z cesty musela uhnout Mezinárodní kosmická stanice. A 24. září letošního roku se nakonec družice zřítila do vod Tichého oceánu.
Skoro na den přesně (23. října) spadly do vln Indického oceánu trosky německé družice ROSAT. Tento satelit měl necelé tři tuny. Obsahoval však 1,7 tuny těžké zrcadlo dalekohledu, které bylo velmi odolné a s velkou pravděpodobností mohlo průlet atmosférou přežít. Ale stejně jako u amerického satelitu se přesný čas a místo dopadu jenom odhaduje a s přesností ho neznáme. Zbývá podotknout, že ROSAT byla družice s dalekohledem pro rentgenovou část spektra – práci po tomto satelitu převzala rentgenová laboratoř Chandra.
Přiberte i plynovou masku
Ale tím není všem pádům konec. Letos se Rusové po delší době znovu pokusili něčím trefit Mars. Tentokrát to měla být sonda Fobos-Grunt, jejímž posláním měl být dovoz vzorků z povrchu Marsova měsíce Phobos. Bohužel, chybička se vloudila, sonda spolu s orbitálním stupněm Fregat, který byl upraven speciálně pro potřeby této mise, zůstala zaparkovaná na nízké orbitální dráze Země. Nedošlo k zážehu, který ji měl nasměrovat na dlouhou cestu k Marsu. Bohužel s tímto problémem nikdo nepočítal. Sonda v současnosti není schopna komunikovat v dvoucestném režimu (zároveň přijímat a vysílat) a čas pro záchranu limitovaly především baterie na palubě rakety. Ty nebyly dimenzovány na dlouhý provoz a po třech dnech marných pokusů došlo k jejich vyčerpání; tím i ke konci mise na samém počátku.
Nad hlavou nám nyní krouží několik tun vysoce toxického paliva, u kterého existuje možnost zamrznutí a dopadu na zemský povrch. Ale možná bude tato hrozba odstraněna prostředky ochrany před balistickými raketami, jako tomu bylo v roce 2008, kdy raketa SM3 z USS Lake Erie sestřelila vysloužilý špionážní satelit NROL-21. Američané to odůvodnili hrozbou, jakou představovalo zhruba půl tuny toxického paliva na palubě nefunkční družice. Fregat měl pro cestu k Marsu skoro deset tun paliva; velká část nám pořád krouží nad hlavou a nikdo nedokáže říci, kam to spadne. Záleží především na aktivitě Slunce. Zkrátka a dobře – lépe bez přilby nevycházet a přibalenou protichemickou maskou také nic nezkazíte.
Další těsné průlety
Poslední dobou to všeobecně ve vesmíru kolem nás žije. 9. listopadu proletěl těsně kolem nás asteroid označený jako 2005 YU55. Vesmírná skála přibližně stejné velikosti jako je letadlová loď USS Nimitz (znáte z filmu Top Gun) byla po celou dobu průletu pod bedlivým dohledem pozemských hvězdářů jak ze Země, tak z oběžné dráhy. Radioteleskop v Arecibu pořídil její velmi podrobné radarové snímky. Parametry dráhy této planetky prozrazují, že se k nám znovu přiblíží nejdříve za 100 let. Ale už v roce 1976 kolem nás bez povšimnutí prosvištěl šutrák označený jako 2010 XC15, který odhalilo až zpětně pozorování oblohy v rámci Catalina Sky Survey. V tomto případě se jedná o skálu velikosti cca 200m.
Teprve nedávno vyšlo najevo, že jsme možná v roce 1883 měli jako lidstvo více štěstí než rozumu. Mexický hvězdář Jose A. y Bonilla pozoroval 12. a 13. srpna průchod několika objektů přes sluneční disk. Toto pozorování se ztratilo a až v letošním roce jej objevili výzkumníci z Cornellovy university. Na základě naměřených hodnot se pokusili odhadnout velikost těles a to, jak blízko byli Zemi. Podle nich se jednalo o zbytky komety o velikosti až 1km, které se doslova otřely o naši atmosféru. Ale lidé si všimli až Tungusky.
Dobrá zpráva na závěr
Před vydáním tohoto článku přišla alespoň jedna dobrá zpráva od družice Fobos-Grunt. Sondě se podařilo rozvinout solární panely, takže nyní má dostatek energie (a tím i času) na další pokusy ji oživit. Ovšem nebeská mechanika pracuje neúprosně proti nám. Sonda je stabilizovaná, ale pokud včas nezažehne motory, nebude schopna splnit cíle své mise. Čím později, tím výstřednější bude její dráha kolem Marsu. Již nyní je takřka jisté, že nebude možná zpětná doprava vzorků na Zemi. Jedním z možných cílů může být cesta k některému velkému asteroidu, jako je např. Ceres.
