Lesk a dřina hokejového mládí (galerie)

Od pondělí do pátku jsou čtyřikrát na ledě. Víkendy tráví na zápasech a sní o tom, že budou profesionálními hokejisty.

„Láďo, dojeď to!“ burcuje asi devítiletého hokejistu jeho trenér. „Neflákej se, brusli! Pořádně přešlapuj, rychleji,“ přidává se jeho kolega. V prostorách Svijanské arény zrovna začínají svůj dopolední trénink hráči, kteří představují budoucnost extraligových Bílých Tygrů z Liberce. Jsou to mladí kluci, jejichž život je řízen rozpisem zápasů a tréninkovým plánem.
„Během týdne jsme čtyřikrát na ledě a dvakrát absolvujeme suchou přípravu. O víkendu zase jezdíme na zápasy,“ potvrzuje šéftrenér mládeže Jiří Bermann. Malé profesionály má na starosti i ve škole. Chlapci totiž v drtivé většině navštěvují hokejové třídy na nedaleké Základní škole U Školy. Tam je Bermann učitelem tělocviku a třídním hokejové sedmičky. Pokud se vyskytne nějaký problém, snaží se ho ihned řešit.

Trenér i učitel

„Každý den navštěvuji ostatní učitele. Když se někdo chová blbě, nebo se neučí, tak jak má, vím o tom. Kluci jsou naštěstí většinou rozumní, takže stačí, když si s nimi o jejich potížích promluvím,“ vysvětluje Bermann.
Pro svůj hokejový růst mají v Liberci nadějní Bílí Tygři všechno, co potřebují. Trénují na stejných místech jako hráči extraligového týmu. Na rozdíl od nich, však zatím nemusí bojovat o sestavu, ani se trápit dosaženými výsledky.
„Letos jsme kluky rozdělili do dvou týmů. To znamená, že každé dítě, které chodí na tréninky, hraje i zápasy. Ať už je jeho úroveň vynikající, nebo špatná. To pravé síto, kdy z těch nejlepších uděláme jeden tým, je teprve čeká. Na to mají ale kluci ještě čas. V tomhle věku by měli hrát všichni,“ dodal Bermann.

Život po stadionech

S nároky, které jsou na mladé hokejisty kladeny, se musí srovnávat i jejich rodiny. Mít kluka na hokeji je sice fajn, zároveň to ale znamená i určité výdaje, a především velkou oddanost a trpělivost ze strany rodičů. Své o tom ví například Daniela Kysilková, jejíž tři synové v minulosti hráli, či ještě hrají za mládežnické týmy Bílých Tygrů.
„Je to celoroční omezení. Posledních patnáct let jsem prožila na stadionu. Volné víkendy trávíme na zápasech a rodinnou dovolenou koordinujeme tak, aby nezasahovala do začátku letní přípravy,“ popsala život s mladými hokejisty Daniela Kysilková.
Také proto se snaží jít v klubu rodičům naproti. Má-li přežít a jít dál, nutně potřebuje mladé talenty. Do konce druhé třídy neplatí rodiče žádné příspěvky a do určité doby se nemusí starat ani o nákladnou výstroj. Během prvních tří let ji totiž půjčuje klub mladým hokejistům zdarma.