Zpívání v dešti. Milostný hollywoodský příběh konce dvacátých let, parodující zmatky kolem převratné novinky ve filmovém průmyslu. Úspěšný ve své době. I dnes v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde měla muzikálová komedie premiéru loni před Štědrým dnem a další repríza se chystá na pondělí 20. února. S Ivanou Jirešovou, v alternaci s Kateřinou Šildovou, jako Linou Lamontovou.
Televizní barmanka
Liberecké divadlo „udělalo“ Ivanu Jirešovou. Po studiích herectví nastoupila první angažmá právě tam. Divadelní příznivci si ji pamatují jako Ondinu v Giraudouxově Ondině, Lavinii v O‘Neillově hře Smutek sluší Elektře nebo Fjoklu v Driverově a Haddowově hře Čechov na Jaltě. Televizní diváci ji znají především jako barmanku Lucii Hruškovou ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. A pražští diváci v letošní sezoně jako Ariel ve hře Woody Allena Sex noci svatojánské v Divadle pod Palmovkou.
Šaldovo od roku 1957
Stálý činoherní soubor působil v Liberci od roku 1945. Do té doby se zde hrálo převážně v němčině a česká představení zajišťovaly pouze hostující společnosti. Od roku 1957 se divadlo jmenuje po libereckém rodákovi a jedné z největších osobností české meziválečné kultury Františku Xaveru Šaldovi.
Obdobím vzestupu byla pro činohru šedesátá léta. Do Liberce přijíždí pravidelně odborná kritika, premiéry recenzují na stránkách Divadla a Divadelních novin, vyrůstá zde řada hereckých osobností, jež naleznou uplatnění v příštích letech i na jevištích českých předních scén, uvádějí webové stránky divadla.
Během půl století prošel libereckým divadlem dost velký počet osobností, které se zapsaly do historie herecké tvorby druhé poloviny dvacátého století i za hranicemi Liberce.
Věrný Liberci
Například Václav Helšus. V roce 1995 ho nominovali na Cenu Thálie za Vávru v Maryše bratří Mrštíků. „Václav Helšus je od roku 1979 členem našeho činoherního souboru. Od roku 1987 byl dva roky členem činohry Národního divadla v Praze a též natočil mnoho filmů a inscenací,“ říká Iva Špačková z propagace Divadla F. X. Šaldy.
Jako mladičký herec nastoupil do někdejšího Kladivadla v Ústí nad Labem a následně hrál v tamním Činoherním studiu. V sedmdesátých letech patřil k jedničkám liberecké Ypsilonky v inscenacích Michelangelo Buonarroti, Ubu králem, Kovář Stelzig. Pak přešel do Divadla F. X. Šaldy.
Hrál například ve filmech Holka na zabití, Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, Kanárek, Indián a sestřička nebo v seriálu Život na zámku.
Michaela Lohniská
Herečka Michaela Lohniská byla tři sezony od roku 1996 šéfkou činohry. Dosud je členkou divadelního souboru. Dcera herců Zory Jirákové a Václava Lohniského původně nechtěla ani slyšet, že by rodiče profesně následovala, a vystudovala sklářskou školu v Železném Brodě.
Pak si náhodou zahrála ve filmu Spanilá jízda husitskou dívku zamilovanou do pohledného zemana Petra Kostky. Jeho dcera Tereza hostovala během studia herectví v libereckém divadle v hudební komedii Anděla a piráti.
Po dramatu Handlíři se Michaele Lohniské herectví zalíbilo natolik, že je začala studovat a po angažmá v Mladé Boleslavi a Pardubicích nastoupila do Liberce.
Nejznámější Krakonoš
V Liberci hrál a žije František Peterka. Idol žen 17. března oslaví devadesát let. To byla dvojka s Ivou Janžurovou, vzpomínají milovníci českých komedií. Herecká kolegyně Krakonoše, který ve večerníčkových příbězích sousedil se zlým Trautenberkem, Iva Janžurová si v Šaldově divadle také zahrála. V roce 1963 absolvovala pražskou DAMU. Po ročním angažmá v Liberci se stala v roce 1964 členkou Divadla na Vinohradech, kde působila do poloviny osmdesátých let, a od roku 1988 je členkou činohry Národního divadla.
Mezi nejznámější filmové role Františka Peterky patří série komedií Zítra to roztočíme, drahoušku, Co je doma, to se počítá, pánové a Příště budeme chytřejší, staroušku! Málokdo možná ví, že hrál Fantomase v televizních seriálech Arabela a Arabela se vrací.
Soňa Dvořáková
„Lidé mě podle hlasu poznávali odjakživa, ještě když jsem se na obrazovce objevovala jen sporadicky. Můj hlas znali hlavně z dabingu a psali do televize, kdo je vlastně ta Soňa Dvořáková s tím sametovým hlasem. Vizáž i hlas si spojili v roce 1991, kdy jsem se na obrazovce začala objevovat jako programová hlasatelka Československé televize,“ říká Soňa Dvořáková. Dabérka, televizní hlasatelka a herečka, která objevovala divadelní svět ve městě pod Ještědem.
„Můj budoucí manžel hrál v Černém divadle Jiřího Srnce a začali jsme spolu bydlet v Liberci u jeho maminky. Odjížděl vždycky na čtvrt roku pryč, a když se vrátil, tak mi vyprávěl o světě. To se nedalo vydržet. A tak jsem začala hrát v Černém divadle a jezdili jsme spolu. Projezdili jsme kus světa,“ vzpomínala. Pracovala pak mimo jiné jako redaktorka a moderátorka ve zpravodajství, programová hlasatelka, učí moderování na herecké škole. Liberecké divadlo znamenalo éru v herecké kariéře také Zory Božinové nebo Rudolfa Jelínka.
Zora Božinová, rodačka z dánské Kodaně, přišla do libereckého divadla v roce 1964 po předchozím účinkování v Krajském oblastním divadle v Hradci Králové. Ve filmu si zahrála už jako studentka herectví, a to v Podobizně v roce 1947. V šedesátých letech dostala hlavní role Věry Weimannové v dramatu Andělé blažené smrti a doktorky Marie Novákové v kriminálce Znamení Raka. Na televizních obrazovkách se objevila také ve filmech Spalovač mrtvol nebo Kulový blesk.
Do Divadla F. X. Šaldy v Liberci nastoupil v roce 1960 Rudolf Jelínek, jenž předtím působil v novojičínském Beskydském divadle. Hrál například devatenáct převlekových rolí v Planchonových Třech mušketýrech, Kristu Mahona v Syngeově Hrdinovi západu či Caligulu v Camusově Caligulovi.
V roce 1963 přešel do tehdejšího Divadla S. K. Neumanna, dnešního Divadla pod Palmovkou, kde nyní vystupuje pohostinsky, stejně jako v Městském divadle v Příbrami nebo v Divadle na Jezerce. Zahrál si ve více než šedesáti filmech, jako byly Robinsonka, Smrt v sedle, Páté kolo u vozu, Atentát, a v mnoha televizních inscenacích a seriálech, například Ze života hmyzu, Čtvrtý obratel, Třicet případů majora Zemana. Daboval Terence Hilla z oblíbené komediální dvojice Bud Spencer a Terence Hill.
Libereckým Divadlem F. X. Šaldy prošel také Boris Rösner. Získal tu první angažmá v roce 1973 a v roce 1979 přestoupil do Městských divadel pražských. Alois Švehlík si na libereckých divadelních prknech zahrál v letech 1966 až 1974 Figara ve Figarově svatbě, Harryho ve hře A co láska?, Molčalina v Hoři z rozumu nebo Petra Verchovenského v Běsech.
Jiří Lábus, Alexej Pyško, Karel Pospíšil, v opeře pak třeba sólisté Luděk Vele a Hana Pecková. To jsou jména spojená s divadelními prkny pod Ještědem. Ve městě, se kterým je spojený i pan Herec Vlasta Burian. V Liberci se narodil a prožil chlapecká léta.
