Liberecké Šaldovo divadlo, první angažmá pozdějších hvězd | E15.cz

Liberecké Šaldovo divadlo, první angažmá pozdějších hvězd

Marie Šimice

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Václav Helšus, Michaela Lohniská, František Peterka, Soňa Dvořáková, Zora Božinová, Rudolf Jelínek, Ivana Jirešová. Hráli nebo hrají v Divadle F. X. Šaldy.

Zpívání v dešti. Milostný hollywoodský příběh konce dvacátých let, parodující zmatky kolem převratné novinky ve filmovém průmyslu. Úspěšný ve své době. I dnes v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde měla muzikálová komedie premiéru loni před Štědrým dnem a další repríza se chystá na pondělí 20. února. S Ivanou Jirešovou, v alternaci s Kateřinou Šildovou, jako Linou Lamontovou.

Televizní barmanka

Liberecké divadlo „udělalo“ Ivanu Jirešovou. Po studiích herectví nastoupila první angažmá právě tam. Divadelní příznivci si ji pamatují jako Ondinu v Giraudouxově Ondině, Lavinii v O‘Neillově hře Smutek sluší Elektře nebo Fjoklu v Driverově a Haddowově hře Čechov na Jaltě. Televizní diváci ji znají především jako barmanku Lucii Hruškovou ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. A pražští diváci v letošní sezoně jako Ariel ve hře Woody Allena Sex noci svatojánské v Divadle pod Palmovkou.

Šaldovo od roku 1957

Stálý činoherní soubor působil v Liberci od roku 1945. Do té doby se zde hrálo převážně v němčině a česká představení zajišťovaly pouze hostující společnosti. Od roku 1957 se divadlo jmenuje po libereckém rodákovi a jedné z největších osobností české meziválečné kultury Františku Xaveru Šaldovi.

Obdobím vzestupu byla pro činohru šedesátá léta. Do Liberce přijíždí pravidelně odborná kritika, premiéry recenzují na stránkách Divadla a Divadelních novin, vyrůstá zde řada hereckých osobností, jež naleznou uplatnění v příštích letech i na jevištích českých předních scén, uvádějí webové stránky divadla.

Během půl století prošel libereckým divadlem dost velký počet osobností, které se zapsaly do historie herecké tvorby druhé poloviny dvacátého století i za hranicemi Liberce.

Věrný Liberci

Například Václav Helšus. V roce 1995 ho nominovali na Cenu Thálie za Vávru v Maryše bratří Mrštíků. „Václav Helšus je od roku 1979 členem našeho činoherního souboru. Od roku 1987 byl dva roky členem činohry Národního divadla v Praze a též natočil mnoho filmů a inscenací,“ říká Iva Špačková z propagace Divadla F. X. Šaldy.

Jako mladičký herec nastoupil do někdejšího Kladivadla v Ústí nad Labem a následně hrál v tamním Činoherním studiu. V sedmdesátých letech patřil k jedničkám liberecké Ypsilonky v inscenacích Michelangelo Buonarroti, Ubu králem, Kovář Stelzig. Pak přešel do Divadla F. X. Šaldy.

Hrál například ve filmech Holka na zabití, Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, Kanárek, Indián a sestřička nebo v seriálu Život na zámku.

Michaela Lohniská

Herečka Michaela Lohniská byla tři sezony od roku 1996 šéfkou činohry. Dosud je členkou divadelního souboru. Dcera herců Zory Jirákové a Václava Lohniského původně nechtěla ani slyšet, že by rodiče profesně následovala, a vystudovala sklářskou školu v Železném Brodě.

Pak si náhodou zahrála ve filmu Spanilá jízda husitskou dívku zamilovanou do pohledného zemana Petra Kostky. Jeho dcera Tereza hostovala během studia herectví v libereckém divadle v hudební komedii Anděla a piráti.

Po dramatu Handlíři se Michaele Lohniské herectví zalíbilo natolik, že je začala studovat a po angažmá v Mladé Boleslavi a Pardubicích nastoupila do Liberce.

Nejznámější Krakonoš

V Liberci hrál a žije František Peterka. Idol žen 17. března oslaví devadesát let. To byla dvojka s Ivou Janžurovou, vzpomínají milovníci českých komedií. Herecká kolegyně Krakonoše, který ve večerníčkových příbězích sousedil se zlým Trautenberkem, Iva Janžurová si v Šaldově divadle také zahrála. V roce 1963 absolvovala pražskou DAMU. Po ročním angažmá v Liberci se stala v roce 1964 členkou Divadla na Vinohradech, kde působila do poloviny osmdesátých let, a od roku 1988 je členkou činohry Národního divadla.

Mezi nejznámější filmové role Františka Peterky patří série komedií Zítra to roztočíme, drahoušku, Co je doma, to se počítá, pánové a Příště budeme chytřejší, staroušku! Málokdo možná ví, že hrál Fantomase v televizních seriálech Arabela a Arabela se vrací.

Soňa Dvořáková

„Lidé mě podle hlasu poznávali odjakživa, ještě když jsem se na obrazovce objevovala jen sporadicky. Můj hlas znali hlavně z dabingu a psali do televize, kdo je vlastně ta Soňa Dvořáková s tím sametovým hlasem. Vizáž i hlas si spojili v roce 1991, kdy jsem se na obrazovce začala objevovat jako programová hlasatelka Československé televize,“ říká Soňa Dvořáková. Dabérka, televizní hlasatelka a herečka, která objevovala divadelní svět ve městě pod Ještědem.

„Můj budoucí manžel hrál v Černém divadle Jiřího Srnce a začali jsme spolu bydlet v Liberci u jeho maminky. Odjížděl vždycky na čtvrt roku pryč, a když se vrátil, tak mi vyprávěl o světě. To se nedalo vydržet. A tak jsem začala hrát v Černém divadle a jezdili jsme spolu. Projezdili jsme kus světa,“ vzpomínala. Pracovala pak mimo jiné jako redaktorka a moderátorka ve zpravodajství, programová hlasatelka, učí moderování na herecké škole. Liberecké divadlo znamenalo éru v herecké kariéře také Zory Božinové nebo Rudolfa Jelínka.

Zora Božinová, rodačka z dánské Kodaně, přišla do libereckého divadla v roce 1964 po předchozím účinkování v Krajském oblastním divadle v Hradci Králové. Ve filmu si zahrála už jako studentka herectví, a to v Podobizně v roce 1947. V šedesátých letech dostala hlavní role Věry Weimannové v dramatu Andělé blažené smrti a doktorky Marie Novákové v kriminálce Znamení Raka. Na televizních obrazovkách se objevila také ve filmech Spalovač mrtvol nebo Kulový blesk.

Do Divadla F. X. Šaldy v Liberci nastoupil v roce 1960 Rudolf Jelínek, jenž předtím působil v novojičínském Beskydském divadle. Hrál například devatenáct převlekových rolí v Planchonových Třech mušketýrech, Kristu Mahona v Syngeově Hrdinovi západu či Caligulu v Camusově Caligulovi.

V roce 1963 přešel do tehdejšího Divadla S. K. Neumanna, dnešního Divadla pod Palmovkou, kde nyní vystupuje pohostinsky, stejně jako v Městském divadle v Příbrami nebo v Divadle na Jezerce. Zahrál si ve více než šedesáti filmech, jako byly Robinsonka, Smrt v sedle, Páté kolo u vozu, Atentát, a v mnoha televizních inscenacích a seriálech, například Ze života hmyzu, Čtvrtý obratel, Třicet případů majora Zemana. Daboval Terence Hilla z oblíbené komediální dvojice Bud Spencer a Terence Hill.

Libereckým Divadlem F. X. Šaldy prošel také Boris Rösner. Získal tu první angažmá v roce 1973 a v roce 1979 přestoupil do Městských divadel pražských. Alois Švehlík si na libereckých divadelních prknech zahrál v letech 1966 až 1974 Figara ve Figarově svatbě, Harryho ve hře A co láska?, Molčalina v Hoři z rozumu nebo Petra Verchovenského v Běsech.

Jiří Lábus, Alexej Pyško, Karel Pospíšil, v opeře pak třeba sólisté Luděk Vele a Hana Pecková. To jsou jména spojená s divadelními prkny pod Ještědem. Ve městě, se kterým je spojený i pan Herec Vlasta Burian. V Liberci se narodil a prožil chlapecká léta.

Autor: Marie Šimice

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video