Loew prozradí, jak stopnout vrtulník
Dia show se uskuteční v aule Vzdělávacího centra Na Karmeli ve čtvrtek 20. a v pátek 21. ledna vždy od sedmi hodin večer.
Podle čeho si vybíráte země, které navštívíte?
To je různé, často však docela iracionálně, pocitově. Něco mě na té zemi musí lákat. Třeba nějaký unikátní ekosystém, historické památky či kultura. A někdy také pochopitelně někam jedu proto, že jsou tomu okolnosti nakloněné. Když vás třeba někdo pozve na Havaj, není třeba se dlouho rozmýšlet, že?
Sháníte informace, jak se v zemích žije? Nebo chcete být překvapený?
Na každou cestu se pečlivě připravuji. To mě nijak o překvapení neochudí. Před odjezdem si zjišťuji, kde co je a jak by se tam asi tak dalo dostat, jak je to daleko, kolik asi budu potřebovat času, kde se dá nocovat a tak dále. Když vím něco o zemi, do které jedu, lépe jí potom porozumím.
Byl jste z nějaké výpravy mile překvapený?
Já jsem mile překvapený skoro vždy. Často docela banálně z toho, že skutečná krása míst, která jsem znal třeba z fotek, je ještě krásnější. Ale vzpomínám si na velmi milé překvapení z první cesty do Jižní Ameriky. Překvapilo mě, že španělština, kterou jsem se dlouho před cestou učil jako samouk, opravdu funguje. Měl jsem radost z toho, když jsem se hned na letišti bez potíží domluvil s taxikářem.
Co vás naopak zaskočilo? Abych navázal na předchozí odpověď musím říct, že zaskočený jsem byl třeba neprůstřelností komunikace na thajském venkově. Nikdo tam neuměl anglicky, což mě sice nezaskočilo, ale nechápal jsem, proč na domorodce nefungovalo ani jindy účinné pantomimické dorozumívání. Oni z mé snahy o hovor na téma jídlo měli akorát legraci. Stáli a smáli se, vůbec nepochopili, že sháním něco k obědu.
Máte z cest nějaké kuriózní, nebo dokonce nemilé zážitky?
Z každé cesty si člověk vždy přiveze přepestrou mozaiku dojmů a ty nemilé tak nějak záměrně postupně zapomíná. K těm opravdu kuriózním vzpomínkám z nedávné doby patří i příhoda z Irska, kde jsem jednoho nedělního dopoledne stopoval na okraji města Mullingar. Dopadlo to tak, že jsem stopnul vrtulník. Když mě pak pilot vysadil přímo na místě určení, připadal jsem si jako hrdina někdejšího slovenského dětského seriálu Spadla z oblakov.
Vozíte si pokaždé domů z cest nějaké upomínkové předměty?
Občas se neubráním nějaké pěkné maličkosti. Ale většinou je všechny po návratu rozdám jako dárky. Hrozně mě baví vozit drobnosti z cest a dělat svým blízkým radost něčím, co doma nemáme. I když v době globalizace je stále těžší koupit něco, co u nás není k sehnání.
Jak dlouho plánujete cestu, než vyrazíte?
Je to různé. Pokud do plánování cesty započtu i nahodilý sběr informací o oblasti, do které bych se jednou rád vypravil, může takové plánování trvat i několik let. Nicméně ona poctivá a systematická příprava před odjezdem, o které už jsem mluvil, trvá tak jeden až tři měsíce.
V Mladé Boleslavi představíte Irsko. Můžete říct sedm důvodů, proč byste ostrovní zemi doporučil i návštěvníkům vaší dia show?
Předně bych je pozval na zmíněnou přednášku, protože se nejen dozvědí, jakže jsem stopnul ten vrtulník, ale také pochopí, že Irsko je skutečně osobitá země s neuvěřitelným kouzlem a neopakovatelným geniem loci. Mystika a magie tisícileté keltské historie tam na ně dýchne na každém kroku, Irsko je zelený ostrov a zelená je krásně uklidňující barva. Potkají tam přátelské lidi, kteří si s nimi na cestě budou chtít nejen povídat, ale také jim pomohou, kdykoliv to bude potřeba. Neprší tam zdaleka tak moc, jak si všichni myslí a když, tak v hospodě neprší nikdy. Zato se tam nekouří a k poslechu hrají irské kapely. Tak černé pivo se sametově krémovou pěnou navíc jinde nemají.
KAM VEDLY CESTY MARTINA LOEWA
vedle mnoha evropských zemí procestoval téměř celé jihoamerické Andy od rovníku až po Ohňovou zemi v Patagonii, Maroko, Turecko či Thajsko, propadl kouzlu ruské Sibiře
natáčí rozhovory pro rozhlasové stanice, příležitostně publikuje v zeměpisných a cestovatelských časopisech
