Mácha, Převrátil, Cabadaj! Bydlel jeden z machrů v Táboře? | E15.cz

Mácha, Převrátil, Cabadaj! Bydlel jeden z machrů v Táboře?

Názvy táborských ulic mají své příběhy. Málokdo ví, proč se jmenují Stylová, Mozolová nebo Převrátilská.

Sedm táborských ulic, k názvu každé z nich se váže zajímavý či vtipný příběh. Laudova nese název po malíři, který zemřel po záchraně svého díla před bouří, v Mozolové si udělali plno mozolů tátové, kteří tu pro své děti stavěli domky.

Stylová

Sídla ve stylu takzvaného podnikatelského baroka, obklopená obřími zahradami, skrytá za ozdobnými ploty a vraty na dálková ovládání.

„O názvu jsme, co vím, nerozhodovali. Těžko říct, kdo jméno navrhl. Ulici dělala firma Styl. Proto se jmenuje Stylová,“ vysvětluje majitel „stylové“ adresy Karel Valenta. Původní odhad nevyšel. Podobně jako u další z vybraných ulic.

Laudova

Pokud by se ulice ve vilové čtvrti jmenovala podle rakouské legendy Formule 1 Nikiho Laudy, možná by si její obyvatelé mohli zažádat o zvýšení povolené rychlosti. Mají ale smůlu. Název je odvozený od akademického malíře Richarda Laudy, který zde žil. Vzpomíná na něj jeho sousedka Anna Brabcová. „Richarda Laudu jsem znala jako malá holka. Ještě za první republiky jsem si hrávala s jeho syny. Oba byli tak trochu šmrnclí uměním. Například Bořivoj se stal ředitelem Jihočeské galerie na Hluboké,“ vzpomíná Brabcová a vypráví historky, které s Laudovými syny zažila.

Společně vymysleli zábavu, které říkali oslava prázdnin. Ta se stala v okolí populární a ostatní děti se přidávaly. „Paní Laudová byla velká parádnice. Měla spoustu klobouků, ty jsme vytáhli a běhali v nich kolem domu. Každý rok jsme oslavu vylepšovali. Například hrou kolo štěstí,“ vypráví Brabcová. Vyhrála v něm například malířův kartáček na vousy.

Snad by raději měla nějaký Laudův obraz, ale tím se pochlubit nemůže. Místo toho vytahuje z knihovny starou čítanku. „Malíř Richard Lauda, jehož obrazy Táborska, Blat a Šumavy znáte ze školy, je rodák jihočeský. Narodil se 3. ledna 1873 v Jistebnici. Zobrazuje krásy kraje, život lidu na tvrdé, chudé půdě,“ píše autor.

Spoustu obrazů Laudy prý zakoupila Spořitelna. „V táborské pobočce některé visí doteď,“ říká Brabcová. Laudovo největší plátno Dobývání brambor visí v Národní galerii v Praze. Malíř zemřel měsíc po Celostátní výstavě v Táboře v roce 1929. Nastydl, když přišla bouře a on zachraňoval své obrazy před zničením.

Převrátilská „Ti kluci si vážně nedaj říct. Podívej se, Boženko. Tak teď byli v sámošce, nakoupili plnej baťoh píva a teď se to budou snažit obejít zadním vchodem. No, jako bych to za ta léta nepoznal nejmíň dvacetkrát. Ovšem tohle je extra materiál. Cabadaj, Převrátil, Mácha – ke mně!“

Když se řekne Převrátil, asi každému v mysli naskočí známý „průserář“ z filmu Sněženky a machři. Ulice na Starém městě v Táboře, která nese toto jméno, ale nemá s českou komedií nic společného. Je zřejmě odvozená od názvu bašty, takzvané Převrátilky, kterou vlastnil kupec Václav Převrátil. Dříve se bašta jmenovala Velká nebo Soukenická, jak uvádí táborský historik Karel Thir v knize Staré domy a rodiny táborské. Podle Thira byla velkým vynálezem a zvláštností husitského válečnictví. „Má pětiúhelný půdorys a o celé století předběhla bastiony nizozemské opevňovací soustavy,“ píše Thir.

Koželužská

Mohla by se tak jmenovat spíš ulice u Lužnice než ta na Starém městě. Tam měli totiž ještě za první republiky dílny koželuhové. Někteří pamětníci tady stále říkají v koželuzích, několik domků má tento nápis i na cedulkách. Koželužská ulice je ale v centru. „Jmenuje se tak asi proto, že směřuje k řece, kde koželuhové pracovali, nebo na připomínku jejich cechu v Táboře,“ vysvětluje Stanislav Zita z Husitského muzea.

Na zvláštnost v domě 140 poukazuje architekt Otakar Jankovec. „V mázhausu dodneška visí stará cedulka, dochovaná jako jediná z posledního přečíslování domů v této části Tábora,“ uvádí.
Když vedl záchranné práce při obnově domů na Starém městě, přistihl zedníka s cedulí v kapse. „Pohrozil jsem mu, že ho zavřou za krádež. A on ji vrátil,“ směje se Jankovec. Naposledy dostaly domy v historickém centru města nová čísla v roce 1884. Tabulky si nechal Tábor udělat ve Vídni.

Šultysova Pátrání po názvu ulice by mohlo vést ke známému táborskému katovi Veitu Schultysovi. Tobiáš Šultys byl také táborský měšťan, který žil na Starém městě na přelomu šestnáctého století. Ale ani jeden nebyl inspirací pro ty, kteří pojmenovali ulici na Blanickém předměstí.

„Jmenuje se podle pána popraveného na Staroměstském náměstí. Účastnil se stavovského povstání,“ vysvětluje Jaroslav Vácha, který bydlí v ulici od roku 1957.

Proč a kdo se rozhodl použít jméno Šultys, už neví. I když je v ulici nejstarším pamětníkem. Stačí se ale rozhlédnout. Ulice Kaplířova i Harantova nesou jména dalších ze sedmadvaceti pánů, které popravili v roce 1621 po prohrané bitvě na Bílé hoře. Alespoň nějaké pojítko. Inspirací byla tedy asi krvavá událost v českých dějinách.

Mozolová „To je přece jasné. Můj tatínek i tatínkové mých sousedů si tu v šestasedmdesátém roce při stavbě domů pro své děti udělali spoustu mozolů. Proto jméno Mozolová,“ vysvětluje Marie Fauová ze Zárybničné Lhoty, jedné z městských částí Tábora.

Poslouchají ji kluci z ulice. Je vidět, že o původu své adresy vůbec nevědí. Mozolová patří mezi ulice, jejichž názvy si navrhli přímo obyvatelé. „Jméno vymyslel můj tatínek a město ho schválilo,“ dodává Fauová.

Soví „Sovy jsem tu bohužel nikdy neviděla. Název naší ulice se mi moc líbí, ale odkud pochází, ani domorodci netuší,“ říká Milena Bláhová ze Soví ulice. Na domě má alespoň emblém tohoto ptáka. Zkrátka zde bylo hodně sov, nabízí se vysvětlení. Ornitologové ho ale nepotvrzují. Ulice i nedaleký Soví rybník, od kterého je zřejmě adresa odvozená, má prý s těmito zvířaty společného tolik jako kterékoli místo v regionu.

„Slyšel jsem mnoho dohadů kolem naší adresy. Snad tu měla být spojitost s nějakým panem Sovou,“ rozpomíná se Miroslav Lipert, který v ulici bydlí. Jisté ale není nic.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!