Při vzpomínce na jižní Čechy se jednomu vybaví krajina plná rybníků, druhému chuť piva. Které značky reprezentují jižní Čechy výrazněji než ty ostatní?
Sedmička přináší odpověď. Zaměřila se na sedm tradičních jihočeských výrobků, které neznají ale jen rodáci, ale svůj věhlas získaly i za hranicemi.
1. Madeta: mléčné bohatství
Typickou jihočeskou značkou, která si drží více než stoletou tradici, je Madeta.
„Ve skutečnosti jí je ale mnohem víc než sto let. Historie sahá až do roku 1838, kdy byla na schwarzenberském dvoře poblíž Českých Budějovic založena první sýrárna. Madeta, jakou známe my, se zrodila až roku 1902 v Táboře. Tehdy ještě jako Mlékárenské družstvo táborské. Z počátečních písmen tohoto názvu se roku 1906 zrodila dnešní Madeta,“ líčí historii webové stránky českobudějovických mlékáren a sýráren.
Madeta je největšího zpracovatel mléka v Čechách. Skládá se ze šesti samostatných závodů. Za jeden rok do nich vteče půl miliardy litrů mléka, ze kterých si Češi, ale i Libanonci pochutnávají na mléčných výrobcích, jejichž počet přesahuje dvě stovky. Vyvážejí se do Ruska, Afriky, Asie i po celé Evropské unii. Do zahraničí se exportuje asi čtvrtina produkce.
2. Třeboňský kapr: vývozní ryba
Jihočeši jsou rybníkářským krajem. Z toho těží milovníci českých ryb, především kaprů. Tyto sladkovodní ryby míří do zahraničí z třeboňských sádek.
„Třeboňského kapra, ať živého nebo zpracovaného, zhruba z osmdesáti procent vyvážíme, dvacet procent je pak určených pro tuzemský trh. Hlavními zeměmi pro export jsou Slovensko, Polsko, Německo, Francie, Rakousko, okrajově potom Maďarsko, Itálie, Rumunsko, Belgie či Dánsko,“ vypočítává Emerich Čížek z třeboňského rybářství.
Zatímco v zahraničí zájem o kapry stoupá, čeští zákazníci si kapra k obědu tolik nepřipravují. „V tuzemsku je bohužel zájem o kapra již léta stejný. Nedá se mluvit o nějakých nárůstech prodeje, na druhou stranu ani o poklesu, spíš pozorujeme trend přesunu prodeje od živého kapra k rybě chlazené a zpracované,“ říká Čížek.
A právě proto, že kapr z Třeboně je značka známá i v Evropě, lidé z rybářství ji pečlivě chrání. „Třeboňský kapr je ochranná známka a zároveň je to produkt s Chráněným zeměpisným označením v Evropské unii. Bohužel zejména na tuzemském předvánočním trhu se můžeme potkat s obrovským množstvím podvodníků, kteří klamou zákazníky, protože neprodávají opravdového Třeboňského kapra. Naše smluvní prodejce si certifikujeme a označujeme jedinečným certifikátem,“ uzavírá Čížek.
3. KOH-I-NOOR: pastelky do světa
Žádný školák by nemohl nastoupit do první třídy bez pastelek, tužek a jiných školních pomůcek. Jihočeši se mohou pyšnit jednou z předních příček ve výrobě těchto předmětů. V Českých Budějovicích stojí od roku 1848 továrna, kterou založil Josef Hardtmuth. Původně se tužky vyráběly ve Vídni, a to od roku 1790.
Tužky KOH-I-NOOR slavily postupně úspěchy po celém světě. Získaly ocenění na světových výstavách v New Yorku, Londýně, Paříži. K původní výrobě grafitových tuh se postupně přidal sortiment ve čtyřech řadách. Umělecký, školní, kancelářský a sortiment pro volný čas.
Firma dnes vyrábí čtyři a půl tisíce druhů zboží. Stejně jako všechny velké jihočeské továrny, i KOH-I-NOOR vyváží své produkty do celého světa.
4. Budvar: národní pivo
Člověk nemusí být příznivcem piva, aby věděl, co je Budvar. Také proto, že má dlouhou historii. Pivo Budvar se začalo v krajské metropoli vařit v roce 1895 a od té doby se vyváží do padesáti zemí světa. V roce 2009 vyrobil pivovar 1 275 271 hektolitrů piva. „Jsem Budějcký patriot, tak mi samozřejmě Budvar chutná. Piji hlavně dvanáctku a někdy zajdeme s přáteli na kroužkovaný ležák, to je teprve lahůdka. Pokud ale cestuji po Čechách, tak raději hledám místní pivní speciality,“ říká třicetiletý David Nováček, který pracuje jako obchodní zástupce.
Národní podnik Budějovický Budvar je ale také známý tím, že vede na mnoha frontách majetkoprávní spory. Mezi lety 2000–2009 vedl Budvar celkem 115 soudních sporů s americkou firmou Anheuser-Busch Inbev, z toho jich dvaaosmdesát vyhrál.
5. Samson: první budějovický pivovar
Téměř stotisícové České Budějovice se mohou pochlubit hned dvěma pivovary. Ač je pivovar Samson, který se donedávna jmenoval Budějovický měšťanský pivovar či Budweiser Bier, starší o sto let než jeho konkurent, mezi lidmi je méně vyhledávaný.
„Moc míst, kde byste si mohli v Budějovicích dát Samson, není. Nebo o nich nevím. Ale jednou v hospodě jsem si dal kvasnicovou třináctku, a ta byla velice dobrá. Jinak vícestupňová piva mi od Samsonu chutnají. Přece musíte jako domácí pít i druhé pivo, ne?“ říká s úsměvem pivař Nováček.
Nejprve začali vařit pivo němečtí obyvatelé Budějovic v místech, kde dnes stojí blok domů naproti Jihočeskému divadlu. Až o několik let později se pivovar přestěhoval na dnešní adresu v Lidické třídě. V posledních dnech se budějovický Samson dostával do povědomí hlavně tím, že jeho ochranné známky Budějovický měšťanský pivovar koupil americký Anheuser Busch.
6. Tuzemák: lihovina s plachetnicí
Nejen pivo, ale i „ostřejší“ nápoje putují z jihu Čech do světa. Příkladem je Tuzemák, kterému ale nikdo neřekne jinak než rum. Tradiční lihovina z plachetnicí vzniká v Jindřichově Hradci. Jak přesně se Tuzemák vyrábí, to ví jen pár lidí a recept je tajný.
„Receptura Tuzemáku je střežená a její složení zná jen několik málo osob ve firmě. Pro zachování tradiční chuti je tato receptura přísně dodržována. Z tohoto důvodu má možnost dnešní zákazník vychutnat si Tuzemák přesně takový, jako pil jeho děd. Vyobrazení plachetnice je téměř na všech etiketách u Tuzemáků prodávaných v Česku. Jindřichohradecký Tuzemák má však svou plachetnici jako registrovanou obchodní značku,“ podotýká Ladislav Kremlička z jindřichohradecké likérky.
Z celkových osmačtyřiceti tisíc hektolitrů loni vyrobených lihovin bylo šestadvacet tisíc právě Tuzemáku. Naprostá většina z toho mířila do českých domácností.
„Tuzemák prodáváme především na domácích trzích. Za našimi hranicemi, zvláště v Rakousku a Německu, jsou známé podobné lihoviny jako Tuzemák, ale obsah alkoholu je podstatně nižší než u našeho produktu,“ vysvětluje Kremlička s tím, že zájem o jindřichohradecké lihoviny v tuzemsku roste.
7. Lira: rámy z Krumlova
Jako ke krásné knize patří krásný obal, tak i obrazy by měly mít rámy nemenší kvality. Výroba dřevěných lišt a rámů se v jižních Čechách rozvinula už v polovině devatenáctého století, a to v Českých Budějovicích a v Domoradicích na okraji Českého Krumlova.
V roce 1893 měla továrna Lira osmadevadesát dělníků a její výrobky znali lidé po celém světě. Rámy Lira putovaly do všech oblastí Evropy, ale i do Orientu, Afriky či Austrálie. Rámy a lišty obrazů mají v Českém Krumlově dlouholetou tradici.
Nyní se tento jihočeský výrobek vyváží hlavně do Spojených států a Kanady, následované Polskem a Maďarskem.
