Magistrát zajímají čísla a výdělek. Co galerie vystavuje, skoro vůbec

O tom, kdo řídí Dům umění, se mnozí Brňané dozvěděli až v posledních týdnech. Zprávy o možném odvolání Rostislava Koryčánka po pěti letech v čele instituce se stodvaletou tradicí vyvolaly rozhořčené reakce příznivců neotřelých výstav a projektů, které Dům umění zastřešuje.

Úředníkům se zase nelíbí, že Domu umění klesá návštěvnost: je tedy pravděpodobné, že Koryčánek jako jiní šéfové městských organizací bude svoji funkci obhajovat ve výběrovém řízení. Koryčánek připouští, že jde o standardní postup vedení města. „Ředitelé veřejných institucí by měli být schopni skládat účty,“ říká Koryčánek.

Vedení Brna přibližně jednou za pět let prověřuje výběrovým řízením schopnosti šéfů svých příspěvkových organizací. Souhlasíte s tím?

Hodnocení pracovních výsledků po pěti letech je výsledkem dohody politické koalice. Myslím, že je to zdravý a vhodný přístup. Jinak je člověk do funkce ředitele příspěvkové organizace, kterou je i Dům umění, volený na dobu neurčitou a výběrové řízení se vyhlašuje až na základě nějakého závažného pochybení. Je to vhodný a běžný způsob, jak zajistit změnu. Můj osobní názor je, že ředitelé veřejných institucí by měli být schopni skládat účty.

Vaši práci ředitele před čtrnácti dny hodnotila Kulturní komise Rady města Brna. Jakou podobu má prověření vašich pracovních výsledků?

To není zatím úplně jasné, protože hodnocení, které provedla Kulturní komise Rady města Brna, bylo trochu prapodivné - nebyl jsem na něj přizván. Předpokládám, že to nebylo úmyslné. Materiál, který rada předložila, vytvářel odbor kultury. Mě až později vyzvali, abych doplnil některé části, které se týkají hospodářských výsledků a managementu instituce, tedy mé samotné osoby. Doposud nevím, jak ten dokument vypadá a co bylo jeho obsahem. Že se něco takového dělo, jsem se dozvěděl až večer od novinářů.

Zdá se, že s úředníky „mluvíte“ přes média. Nebo už jste si nejasnosti vysvětlili?

Z médií jsem se o sobě dozvídal věci, které mi přišly alarmující. Tedy s ohledem na to, co by měl Dům umění podle mého mínění splňovat. Setkal jsem se proto s předsedou kulturní komise, panem Stanislavem Michalíkem, pár dní po zasedání kulturní komise. Snažil jsem se mu vysvětlit, která tvrzení týkající se činnosti Domu umění považuji za chybná. Hlavně s ohledem na to, v čem spočívá kulturní smysl galerie Domu umění v kontextu dalších příspěvkových organizací, které město zřizuje, a co může dům Brnu přinést.

Jakou máte zkušenost s jednáním s magistrátem?

Pro město jsou směrodatná hlavně čísla. Tedy kolik instituce vydělá a přinese městu peněz. Až na výjimky jsem nezaregistroval zájem o obsah. Ten se projevuje spíš u větších akcí, které Brno mohou zviditelnit, tedy například akce Brno Art Open. Pokud bych měl hodnotit hospodářské výsledky Domu umění, tak jsou výborné. Vztah města k Domu umění není jednoduchý, protože my sami nemáme jednoduchý program. Navíc politická reprezentace je v podstatě odrazem veřejného naladění. Podle mě obecně naladění společnosti není nijak zvlášť nakloněno umění. Problém kultury bych neshazoval jen na politiky a úředníky. Aktivita musí být na naší straně, na veřejnosti. Jsme v situaci, kdy se musíme neustále snažit, nejen vůči návštěvníkům, ale také politikům. V obou dvou případech na přístupu musíme stále pracovat.

Jedním z argumentů k prověření vaší práce bylo to, že zisky proti roku 2007 klesly.

Srovnávat rok 2007 s následujícími roky je ošidné. Rok 2007 byl výjimečný, plánovala se rekonstrukce Domu umění a před zavřením se hodně plnil program galerie. Jednou z akcí, která byla zajímavá i z diváckého pohledu, bylo Hnízdo her Petra Nikla. Její návštěvnost byla enormní. V roce 2007 navíc ještě platila jiná pravidla pro počítání návštěvníků. Pokud byly v té době v Domě umění třeba tři výstavy a návštěvník si koupil lístek, byl započítán do všech tří výstav. Tato metodika je klasická a používá se desítky let. Způsob počítání návštěvnosti jsme změnili po rekonstrukci, tedy v roce 2009, a to z jednoduchého důvodu - otevírali jsme velkou výstavu, jejíž instalace byla nejen v Domě umění, ale také v prostorách Domu pánů z Kunštátu. Počítat lidi jako dřív už teda nešlo, teď zaznamenáváme unikátní vstupy. To se samozřejmě odrazí na celkovém počtu. K faktickému snížení počtu návštěvníků ale došlo, důvodem bylo zrušení volných střed. Snažili jsme se tak od roku 2010 řešit klesající příspěvek od města. Ve středu k nám zadarmo chodilo sedmdesát procent návštěvníků. Dalším faktorem, který má rozhodující vliv, je i ekonomická krize. Lidé řeší, jestli si koupí vstupenku do galerie, nebo raději zajdou na pivo s přáteli. Pokud se však na přehledy podíváme komplexně, daří se nám držet návštěvnost na přijatelné úrovni. A to i díky doprovodným programům.

Myslíte třeba spolupráci s kavárnou Trojka v Domě pánů z Kunštátu?

Ano. To je další rozměr našich projektů. Je třeba diváky v dobrém slova smyslu atakovat, aby věděli, že se někde něco děje. Snažíme se udržovat kontinuitu. Ale návštěvnost třeba těchto doprovodných programů není zohledněna v návštěvnosti Domu umění. I to je třeba obhajovat.

Je v Česku další galerie programem srovnatelná s Domem umění?

Není. Dům umění je specifická galerie, zastupuje typ kunsthalle. To znamená, že nemá své vlastní umělecké sbírky, ale soustředí se na pořádání výstav. Prezentuje současné výtvarné umění. Další galerie, a to i soukromé, využívají při svém provozu komerční profit. Takovou galerií je například i Wannieck Gallery, která je zaměřena na malbu a vychází z vlastních sbírek. Moravská galerie také zužitkovává vlastní sbírky, které jsou obrovské a rozmanité. Dá se říci, že srovnatelná je v celé republice pouze galerie Rudolfinum. Dům umění je jedinečný i v tom, že má dvě budovy, které mu umožňují pořádat velké výstavy.

Co je pro galerii snazší? Čerpat z vlastních sbírek, nebo pořádat autorské výstavy?

Určitě je složitější mít stálou expozici nebo udržovat sbírky. V tomto ohledu jsme daleko svobodnější. Máme možnost dělat i velmi levné expozice. Tak třeba stálé expozice Moravské galerie jsou jen částí jejich sbírek a velkou část peněz spolyká jejich uchování. V tomto jsme svobodnější. Můžeme si vybírat témata, umělce a typy výstav.

Pod Domem umění dnes funguje také café restaurant Leporelo a designshop.

Tak jako ve většině evropských galerií najdeme místa, kde si návštěvníci mohou odpočinout, chce i Dům umění nabídnout návštěvníkům komfort. V západních galeriích jsou takové doprovodné projekty běžné. Při rekonstrukci se s komerčními prostory nepočítalo a Dům umění si jejich výstavbu a realizaci zaplatil aukčním prodejem děl věnovaných galerii.

Jak vy sám hodnotíte pět let svého působení v Domě umění?

Mám radost, že se za těch pět let podařilo vytvořit tým, který je sdílný a otevřený, vnitřně kriticky nastavený a funguje diskuze o problematických věcech. To je základ fungování a rozvíjení jakékoli instituce. Bez toho se nedají úspěšně uskutečnit náročné projekty. Jsem rád, že se povedla rekonstrukce a za poměrně krátkou dobu jsme Dům umění „zabydleli“, otevřeli café restaurant, designshop. Plusem je i rozhýbání Domu pánů z Kunštátu, čemuž napomohla výrazně i spolupráce s kavárnou Trojka. Ani toho bychom nedosáhli bez intenzivní komunikace s provozovateli. Důležité je také rozvíjení mezinárodní spolupráce.

Jak se díváte na situaci, která vznikla v Brně a projevila se škrty v kultuře?

Osobně mi nejvíc vadilo, že se to odehrávalo na poslední chvíli. Ta informace o dramatické změně příspěvků se objevila v září, a to většina institucí už má připravené programy a plány a do určité míry je má nasmlouvané. Došlo tak k trapným situacím, kdy jsme se omlouvali a odstupovali od domluvených projektů. Sráží to kredit instituce. Navíc se to vleklo. Velmi dlouho jsme se s radnicí dohadovali, jak to bude, a v kleštích jsme tak bohužel drželi i kurátory a další instituce. Městu se nedá vyčítat, že se snaží šetřit na kulturních institucích, ale to, že jim nedá dostatek prostoru pro získání prostředků z dalších zdrojů.

Dialog mezi vedením města, lidmi a kulturními institucemi poněkud vázne.

Myslím, že v tuto chvíli tomu tak není. Škrty nastartovaly diskuzi. Hlavně je třeba opakovat, v čem je kouzlo toho, co označujeme za kulturu ve městě. Že to není zdroj peněz, ale způsob užívání města, který může mít finanční efekt. Je to vytváření podmínek pro život a obyvatelnost města. Pokud má vedení jiné priority, začne tím trpět i samotná ekonomika Brna.

Jak vnímáte současné Brno a život v něm?

V tuto chvíli dochází k zásadní proměně města. Z průmyslového města se zaměřuje na vědu a výzkum, díky univerzitám sem přichází úplně jiný typ lidí. I proto je důležité, co město nabízí a jak se v něm žije. Zároveň Brno nikdy nemůže aspirovat na to, že bude schopné nalákat obrovské množství turistů. S tím se musí rozloučit, není na to dostatečně vybavené. Pohybuje se v extrémech. Buď pořádá masové akce jako velká cena nebo veletrhy. Na druhou stranu zde dobře funguje alternativní umění. Ať už jde o divadla, galerie, nebo vydavanení telství.

ROSTISLAV KORYČÁNEK

• Narodil se v roce 1972.
• Je absolventem dějin umění a sociologie Masarykovy univerzity.
• Založil architektonický časopis Era 21, organizuje semináře o architektuře.
• Od roku 2007 je ředitelem Domu umění.