Kolem starých tramvajových vagónů na Ovčím vrchu za ubytovnou chemičky rostou ovocné stromky a od jara do podzimu tu bývá živo. Na plechové vysloužilce si už místní v zahrádkářské kolonii zvykli a s láskou je opečovávají. Přitom ještě před sto lety z nich byli Ústečané nadšení ze zcela jiných důvodů. Tramvaj tehdy zkrátila cestu z Předlic a Krásného Března do centra města.
Dnes už zašlou slávu městské dopravy připomínají jen původní dochované koleje z tramvajového povozu na dvoře krásnobřezenské likérky. Ten zahájil v roce 1899 provoz městské hromadné dopravy v Ústí nad Labem. Cinkání návěstních zvonců tramvají bylo ve své době neodmyslitelnou součástí města. Díky tomu získalo Ústí přezdívku „malá Paříž na Labi“.
„Oproti kolejím se zachovaly sloupy vrchního vedení a především růžic a háků na domech. Litinová růžice na muzeu města u Smetanových sadů posloužila pro zavěšení trolejbusové troleje,“ říká specialista pro právní a kontrolní činnost ústeckého dopravního podniku Vratislav Blažek.
Dnes už dopravní podnik sází na autobusy. V lednu začaly ulicemi Ústí jezdit dva nové. Oba jsou dlouhé a nízkopodlažní a dopravní podnik za ně zaplatil více než třináct milionů korun. A chystá se koupit další. Budou jezdit společně s dalšími sedmasedmdesáti autobusy a osmašedesáti trolejbusy.
Přestože poslední předchůdkyně autobusů a trolejbusů vyjela naposledy na trať před téměř jednačtyřiceti lety, někteří lidé na ni vzpomínají s nostalgií. Jejich sláva trvala jednasedmdesát let.
Nové spojení s centrem
O zřízení kolejové dráhy rozhodli v roce 1895 městští zastupitelé. Rakouské ministerstvo železnic 16. října 1896 udělilo městu koncesi na její provozování. „Koncese je v původním znění v městském archivu, nechali jsme ji přeložit do publikace Sto let městské hromadné dopravy v Ústí nad Labem,“ zmiňuje důležitý dokument Vratislav Blažek. Výběrové řízení na výstavbu a zabezpečení městské tramvajové sítě a elektrárny vyhrála rakouská pobočka německého elektrotechnického koncernu Allgemeine Elektrizitäts Gesellschaft.
První tramvajová trať spojila centrum s Předlicemi a Krásným Březnem. Hlavní trať měla odbočovat u hlavní pošty k mostu přes Klíšský potok. Na dnešním rohu Masarykovy a Šaldovy ulice. A odbočit k elektrárně na Špitálském náměstí. První tramvaje vyjely 1. července 1899. A poslední? „Na lince číslo devět vyjela 1. června 1970. Do té doby zajišťovala provoz už jen ve špičkách v pracovních dnech. Ustoupila autobusům,“ konstatuje technik dopravy Petr Šašek.
Poslední historická tramvaj číslo 88 je registrovanou severočeskou technickou památkou a spravuje ji liberecký dopravní podnik. S orientací linky číslo 1 a směrovkami Horní Hanychov a Lidové sady se vrátila na Mírové náměstí při oslavách jubilea městské hromadné dopravy. „Tramvaje mnoha lidem chybějí dodnes,“ myslí si Vratislav Blažek.
Původní koleje většinou lidé likvidovali tak, že je zalili asfaltem. Tramvajový provoz dnes symbolicky připomíná kousek kolejí v Bílinské ulici. A to od 1. června 1999, kdy Ústí slavilo sedm set padesát let od svého vzniku a sto let městské hromadné dopravy.
„Malá Paříž na Labi“ zažila černý den 13. července 1947. Třicet mrtvých, pětačtyřicet těžce a jednatřicet lehce zraněných. To je bilance největší havárie tramvají v České republice a v evropských dějinách městské hromadné dopravy vůbec.
„Teplou letní neděli svážela přeplněná tramvaj linky číslo jedna Ústečany z výletu z Krušných hor. V prudkém klesání ze čtvrti Všebořice nabral vůz nebezpečnou rychlost, nešel zastavit, až nakonec narazil do sloupu trolejového vedení. Ten okamžik udělal z mnoha dětí sirotky a z dospělých vdovce a vdovy,“ líčí tragédii ústecký historik Martin Krsek.
Nejen kvůli tragédii je ale tramvajová dráha mezi českými nej. V roce 1953 dosáhla šestatřiceti kilometrů a stala se nejdelší v republice. „Rozsáhlejší síť měli už jen v Praze a Brně, ale tam užívali pro své tramvaje širokorozchodné železniční kolejiště. Ústí zároveň mělo nejníže položenou tramvajovou trať v republice. Tramvaje vozily cestující, ale také uhlí nebo sudy s pivem,“ říká Martin Krsek.
Linkové autobusy
Až o třicet let později než tramvaje vyjely i linkové autobusy. Ten s číslem deset svezl poprvé Ústečany 19. října 1929 na 3,065 kilometru dlouhé trati od hlavní pošty Bílinskou ulicí přes spodní etáž železničního mostu na Novosedlické náměstí na Střekově. Dospělé jízdné jedna koruna, dětské osmdesát haléřů. Po téměř sedmdesáti letech sedm korun na jedné lince a dvacetikoruna na všechny odpolední linky. Tolik stála poslední jízda Ikarusem v sobotu 7. března 1998.
To už ale deset let jezdily trolejbusy. První vyjel 1. července 1988. „Ústečtí obyvatelé si trolejbusy Škoda Tr poprvé prohlédli 27. dubna 1988 a přesně za měsíc se uskutečnila první zkušební jízda linkou číslo 51 Stříbrníky – centrum – Holoměř,“ vyjmenovává fakta Vratislav Blažek.
Na vrcholu je také autobusová doprava. „Od sedmdesátého roku zajišťovaly autobusy dopravu v Ústí a okolí. Tato éra znamenala absolutní vrchol výkonů celého systému z hlediska počtu přepravených osob a provedených jízdních výkonů,“ říká Ivan Grisa, spoluautor publikací o ústecké dopravě.
Od jejích počátků uvažovalo vedení dopravního podniku o trolejbusech. Rada Severočeského krajského národního výboru se 21. května 1981 usnesla na postupném přechodu systému MHD na kombinovaný provoz trolejbus – autobus. Platí stále.
