Malíř podpisů z Mostu s krví šlechtice. Označkoval knížky i Bolku Polívkovi | E15.cz

Malíř podpisů z Mostu s krví šlechtice. Označkoval knížky i Bolku Polívkovi

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Svými ex libris je po celé Evropě známý akademický malíř Vladimír Hadomský. Věnoval je mnoha osobnostem.

Most / Na řadě mezinárodních výstav získal Vladimír Hadomský z Mostu hlavní ceny. Katalogy se mu nevejdou do skříně. „To víte, panelákový byt,“ usmívá se výtvarník. Jeho díla vznikají v obýváku na koleně. To vypovídá o jeho skromnosti.

Mezi ilustrátory a grafiky je legendou. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze studoval v ateliéru knižní ilustrace a grafiky. Vedl ho přední český grafik Karel Svolinský. Svoliňák, jak mu všichni říkali, mu dokonce nabídl post asistenta. „Jenže bezděky vnucoval svůj styl. A já chtěl jít vždycky vlastní cestou,“ přiznává Vladimír Hadomský. Nabídku odmítl a po škole se vrátil do Mostu.

Věčný student

Ovládá všechny výtvarné techniky. Nejvíc ze všeho miluje komorní formáty. V ex libris se vyžívá. „Málokdo ví, že ex libris je vlastně podpisem do knížky,“ líčí malíř. V čase gotiky, kdy byly knihy cennými rukopisy a každá představovala pěkné jmění, se našli chytráci, kteří knihy nevraceli. Značka, vlepená uvnitř desek v levém horním rohu nebo uprostřed, měla každému jasně sdělit, čí kniha je. „Zámožný majitel měl knih víc. Potřeboval víc takových papírků se svojí značkou. A tak se mu vyplatilo objednat práci u uměleckého grafika,“ vypravuje Vladimír Hadomský a dodává, že ex libris je malým grafickým listem. Namaloval jich stovky. Pro lidi známé na Mostecku, v Praze nebo i v zahraničí, například pro Tomáše Ondráška, ředitele mostecké knihovny, Oldřicha Kulhánka, grafika, který navrhl české bankovky, mima Bolka Polívku, Tomio Okamuru, českého podnikatele s japonskými předky a mnohé další. Ex libris dělá na zakázku a vždy pro někoho konkrétního. Musí tedy o něm hodně vědět. Ve svých třiasedmdesáti letech je věčným studentem. Zajímá se o všechno.

Běh jeho života je pozoruhodný. Narodil se na Ukrajině na Nový rok. Děda, český legionář, tam koupil pozemky. „Od dětství jsem byl obklopený zvláštní mystikou, spojující tradici s pokrokem. Táta pracoval jako letecký mechanik, byl geniální technik. Děda z otcovy strany, šlechtic, psal básně a maloval. Maminka ráda filozofovala, měla citlivou duši a tíhla k přírodě,“ říká Hadomský.

Na výzvu prezidenta Beneše se mohli za první republiky rodiče, Volyňští Češi, vrátit do vlasti. Usídlili se ve Vtelně u Mostu. „Dostali pozemky. Táta obdržel dekret na půdu. Nemohl se smířit s tím, že bude samostatně hospodařícím rolníkem. Toužil po své dílně. Po Únoru 1948 se pokusil emigrovat. Nevyšlo to. Ze zoufalství, že nemohl dělat, co chtěl, se na Vánoce zastřelil,“ vzpomíná akademický malíř na své dětství. Na čas se ocitl v dětském domově v Žatci. Odtamtud začal docházet do kreslířských kurzů mistra Oskara Brázdy na zámku v Líčkově. „Brázda byl nezapomenutelným učitelem,“ říká upřímně malíř a dodnes na něj s obdivem vzpomíná. Dal mu takovou přípravu, že ze sedmi set uchazečů o studium na Střední výtvarné škole v Praze se Hadomský umístil první.

Prsty jako Napoleon

„V Žatci jsem chodil nejprve do houslí. Snil jsem o tom, že se stanu slavným virtuosem. Jenže mi řekli, že mám prsty krátké jako Napoleon. Tak jsem toho nechal a vzal jsem do ruky štětec,“ říká umělec.
Všechno, co maluje, prožívá. Naplno se soustředí, a když tvoří, okolí pro něj neexistuje. „Nejraději pracuji ráno anebo pozdě v noci, když všichni spí,“ prozrazuje výtvarník. Trpělivost, která je pro ex libris žádoucí, zdědil po otci.

Rád dělá druhým radost, a tak spoustu obrazů, grafik rozdal. „Neumím se prodat. Jsem prostě takový. Nemaluju pro peníze. Na chleba a sůl ještě mám,“ přiznává Hadomský. Má pořád spoustu nápadů. Inspiraci čerpá všude kolem sebe. Rád chodí do přírody, její barevnost ho fascinuje. Při sobě nosí papírky pamatováky. I při chůzi si na ně zapisuje poznámky. „Život je složitý a bohatý. Jeho kouzlo se snažím přenášet do své práce. A náramně mě to naplňuje,“ vyznává se Vladimír Hadomský.

Příznivec klasiky

„Je to člověk neobyčejně plodný a tvůrčí. Udivuje mě, kde bere čas na tak rozsáhlou tvorbu. Na jeho stylu je jasně vidět, že má akademické vzdělání, zvládá vše s velkou bravurou. Je příznivcem klasického malířství. Žádná moderna nebo abstrakce. Mám radost, že je naším příznivcem. Měl v knihovně už tři velké výstavy. Rád chodí na vernisáře kolegů. Vždy je zhodnotí trefně. Co řekne, sedí,“ prozradil na Hadomského ředitel mostecké knihovny Tomáš Ondrášek.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video