Chomutov / Pokaždé, když se jde malíř Lubomír Fárka koupat, prožije příběh. „S vodou jsem kamarád,“ říká umělec, který se snaží na plátně zachytit všechny podoby svého rybníka. Lidé si obrazy můžou až do 2. září prohlédnout na výstavě v galerii Lurago v Chomutově.
Proč se vaše výstava jmenuje Příběh rybníka? Máte hodně blízko k vodě?
Velmi blízko. Žiju ve vesnici Želeč, na samotě u lesa. Součástí mého pozemku je malý rybník. Od jeho obnovy ho sleduji v jednom kuse. Jeho faunu i flóru, život nad a pod hladinou v jakémkoliv ročním období. Takže s vodou jsem kamarád. Každý rok se ve svém rybníku i koupu. Letos jsem začal už v únoru.
Jaké je poselství vaší výstavy?
Poselstvím mé malby je, aby lidé nehledali fígly a efekty, ale podstatu normálního malířského přístupu. A také jedince, který má možná nějaký dar nebo talent. Má výstava by měla lidem říct, že je možné pohlížet na okolní přírodu jako na objev. Nemusíme jezdit a objevovat daleké ciziny a kraje. Kolem nás je mnoho krásných věcí. Je ale nutné je využít a nechat se jimi vtahovat. Odhalovat to, co sami nevidíme hned. Pomalu si to od přírody nechat předkládat a vysvětlovat. Důležité je, nechat na sebe působit cokoliv, co se nám zdá nebo líbí. Třeba i opakovaně. Nechtějme tomu hned rozumět. To by byl omyl.
Jak dlouho jste na vystavených obrazech pracoval?
To se nedá přesně určit. Na výstavě jsou díla starší i nová. Některá vznikala pár dní nebo dokonce jen pár hodin před vernisáží.
Kterou uměleckou techniku máte nejraději?
Mám rád všechny, které jsem dělal. Velmi rád mám například techniku štukolustra. To je česká náhrada mramoru v barokních kostelích. Objevil jsem ji a používal i v pracích do architektury jako malířský projev.
Máte nějaký sen, který byste si chtěl splnit?
Chtěl bych mít možnost malovat až do konce života. A možná se také podívat do Číny nebo do Mexika.
Co ještě chystáte do budoucna?
Tou nejbližší budoucností je pro mě příprava expozice v rámci projektu Chrám chmele a piva v Žatci. A na podzim mám mít ještě jednu malou výstavu.
Jak jste se dostal k malování? Lákalo vás odmala?
Maluji skutečně od malička. Vždycky mě to bavilo, proto jsem to také dělal. Ale živit jsem se tím nechtěl. Chodil jsem se do mostecké lidové školy umění. Když jsem povyrostl, musel jsem studovat chemii v Záluží. Tam jsem vyhrál celorepublikovou soutěž. Pak jsem dostal nabídku, abych studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Nastoupil do ateliéru monumentální, užité malby, kde se studenti připravovali na práce do architektury. Dělal jsem tam s různými materiály. Mozaiku, vitráže, malbu, textil a jiné. To dělám dodnes. Tvořím podle zadání a přání toho, kdo si mé dílo objedná.
Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Vlastně ani nevím. Možná pilotem, to by mě bavilo. Jeden čas jsem stavěl i letecké modely, ale později jsem toho nechal.
