Vyrůstala na jedné z nejrušnějších ulic Olomouce, hned vedle věhlasné hospody Ponorka, ale už od dětství ji to táhlo do přírody. Polovinu tvorby malířky Zuzany Dvorské Šípové tak zabírají plátna koní, na kterých mimo jiné i velmi ráda jezdí. Druhou část z díla další osobnosti seriálu Generace 77 tvoří figurativní malba s odkazy na umění starých mistrů.
„Pro inspiraci starými mistry pro mě bylo rozhodující období na Střední umělecké škole grafické v Jihlavě. Tamní ateliér malby a kresby byl pro mě nejpodstatnější, v tom jsem se viděla,“ vzpomíná třiatřicetiletá malířka.
V Jihlavě si také definitivně uvědomila, že se malováním chce a bude živit. „Rodiče měli vztah k výtvarnému umění a od dětství podporovali můj talent. Ani dnes by to bez podpory rodiny nešlo. Jednou prodáte, jednou ne,“ popisuje Dvorská Šípová nelehký úděl mnoha umělců.
Někteří malíři a výtvarníci si vydělávají peníze díky angažmá pro reklamní agentury. To ale olomoucká rodačka odmítá. Reklama totiž podle ní zaslepuje oči. „Je to mnohdy taková lež s kvalitním designem, kdy je to více o reklamě než o samotném produktu,“ prohlašuje malířka.
Naopak váží si práce restaurátorů. Však také sama po studiích v Praze pomáhala s restaurováním nástěnných maleb a plastik. Po odchodu z Prahy však začala opět studovat. Tentokrát pedagogiku na Univerzitě Palackého. Vztah k učení zdědila po mamince, ale vydrželo jí to jen dva roky, v nichž působila na olomoucké základní umělecké škole.
„Možnost vyučovat mi nabídla tehdejší ředitelka Eva Pešáková, ke které jsem devět let chodila jako žačka. Když skončila, odešla jsem ze školy také,“ vysvětluje Dvorská Šípová.
Kromě malování se pak prosadila i jako kurátorka, když začala vystavovat obrazy především mladých umělců. Přitom se stále snažila a snaží, aby z jejích vlastních děl čišela osobitost. I proto se příliš nevěnuje moderním postupům. Dnes tolik populární tisk na plátno třeba považuje za zajímavý, ale používat ho nechce. Není to její styl.
Co naopak patří k jejímu dílu, je, že své modely napřed fotografuje, a pak teprve v klidu v ateliéru namaluje. Stejně to dělal třeba Alfons Mucha, a tento způsob mnozí odborníci dlouho považovali za nepatřičný. „Tato technologie vyžaduje dlouhodobou práci v ateliéru. Je to pro mě lepší, než třeba chodit do volné přírody,“ říká Olomoučanka.
Realita plná emocí
Kurátor olomouckého Muzea umění Ladislav Daněk zahrnul její díla do nedávné kolektivní výstavy mladých figurativních malířů Futura. „Ačkoliv ji kolegové zařazují mezi hyperrealistky, myslím, že do této škatulky nepatří. Do zdánlivě realistického zobrazení totiž vkládá hodně svých emotivních zážitků,“ hodnotí mladou umělkyni Daněk.
Její obrazy koní jsou mezi „koníčkáři“ pověstné. Jeden ze sběratelů, Olomoučan Václav Myška, tvorbu Dvorské Šípové dobře zná. „Maluje hezky. Na mě je to ale drahé,“ lituje sběratel. Patří tak mezi skupinu těch, co dovedou plátno ocenit, ale nemohou si jej dovolit. U těch, kteří peníze mají, to podle umělců bývá zpravidla naopak.
Zájemců o plátna olomoucké malířky je dost, ona sama se jimi však doma neobklopuje. „Nedělám si depozitář. Snažím se je hned prodat nebo darovat. Jen tak najdou svůj smysl,“ podotýká Dvorská Šípová.
Malování ji naplňuje, ale i tak má dny, kdy nesáhne na štětec. „Když jsem plná myšlenek a emocí, mohu je díky svému daru předat v danou chvíli ze sebe ven. V ateliéru jsem denně, ale je jasné, že i když je to moje práce, není to žádná fabrika. Když člověk nemaluje, měl by alespoň sedět u knížky a studovat,“ podotýká malířka.
Energii a inspiraci nabírá hlavně při procházkách se psem nebo vyjížďkách na koni. „Nevyhledávám relax v restauracích, ale na samotě u lesa,“ říká olomoucká umělkyně.
