Renesanční zámek Radim nedaleko Peček jako jeden z mála nikdy nevyhořel a nikdo se nepustil do jeho přestavby. Přesně po něčem takovém léta toužil jeho současný majitel Antonín Dotlačil. Renesance je jeho veliká láska.
„Zámecká romantika je krásná, ale bydlíme až pod střechou. Topíme v kamnech dřevem a denně je to mockrát šedesát schodů nahoru i dolů,“ popisuje druhou stranu bydlení na zámku manželka Vladimíra.
Třicet valníků a bagr
Je zahradnice a moc se těší, až začne dávat dohromady i zámeckou zahradu. „Je v ní spousta vzácných dřevin, ale v zanedbaném stavu. Když jsme zámek v roce 2005 koupili, tak jen ze zahrady jsme vyvezli třicet valníků sajrajtu. Dokonce tam byl i zarostlý bagr,“ říká Dotlačilová.
O kupní ceně se manželé moc bavit nechtějí.
„Problém ani tak nebyla cena, jako spíš majetkové vztahy. Zámek získali v restituci dědicové doktora Bukovského, který byl osobním lékařem prezidenta Masaryka. Nakonec jsme se s ohledem na stav nemovitosti dohodli na slušné ceně. Krátce na to se objevili nějací Francouzi a nabízeli mi za zámek patnáct milionů. Neprodal bych to,“ říká Dotlačil.
Přes deset let pracoval v Americe ve stavebnictví a nyní úspěšně investuje do nemovitostí. Právě díky dobrému byznysu si může dovolit mít zámek.
Půda plná masek
„To, co nás stál zámek i s rekonstrukcí, je minimálně stejná cena, kterou jsme už utratili za mobiliář. V zámku byl před listopadem 1989 národní výbor. Na půdě jsme sice našli plynové masky, ale z mobiliáře vůbec nic,“ říká Dotlačil s tím, že nakupují zpravidla prostřednictvím starožitníka.
„Na aukce nechodíme, ale před časem v Amsterdamu dražili majetek Lichtensteinů. Těm jeden čas zámek také patřil, a tak z piety jsme tam pořídili renesanční lustr do hlavního sálu. K těm unikátním malovaným trámovým stropům se to moc hodí,“ doplňuje manžela Vladimíra Dotlačilová.
Na otázku, zda by Antonín Dotlačil šel do podobné rekonstrukce znovu, má jasno.
„Spíš ne. Víte, já se jezdím psychicky rekreovat do Německa nebo do Francie. Jak tady upadlo řemeslo, jak převládá lajdáctví, žvanění, to nemá obdoby,“ rozčiluje se a vypráví příběh, jak si najali řemeslníka na nátěry oken. „Když ten pán zjistil, že má také opálit a natřít futra, práce se nějak zadrhly. Půlku zimy jsme byli bez oken. Do zámku sněžilo, hrůza,“ zlobí se Dotlačil.
Neděláme to jen pro sebe
Vloni koncem června majitelé zámek poprvé v historii zpřístupnili. Přišlo přes jedenáct set návštěvníků. Letos otevřeli Radim už v dubnu a do konce června si ho prohlédlo přes sedm stovek lidí. „Jednou přišel starší pán a povídá, já jsem sám, to mě asi neprovedete. A já na to, proč by ne. Nedělali jsme to jen pro sebe,“ říká Dotlačilová.
Manželé by si mohli svůj majetek užívat třeba v Dubaji či Karibiku. Místo toho se Antonín Dotlačil rozčiluje s řemeslníky, a když to s nimi nejde, jde sám obrousit dveře nebo položit dlažbu. Manželé teď mají před sebou úkol. V červenci příští rok zámek oslaví čtyři sta let a k narozeninám mu slíbili novou fasádu.
