Marek Malík: Už chci zůstat doma

Má za sebou spousty hokejových bitev. Prošel několika kluby kanadsko-americké NHL, hrál na olympiádě nebo na světovém poháru. A letos po šesti letech obránce Marek Malík opět nastoupil v play-off české extraligy. A výrazně pomohl týmu do semifinále.

Bitvu s Českými Budějovicemi jste zvládli. Jak moc to byla náročná série?
To ukáže až čas. Je jasné, že v prvním kole mají všechny týmy spoustu sil a dávají do toho všechno a až další zápasy ukážou, jak na tom jsme. Každopádně play-off je loterie a může se stát cokoliv.

Před začátkem sezony nikdo nevěděl, co od Vítkovic očekávat. A vy jste už v semifinále. Po těch velkých změnách před sezonou dostali příležitost mladí hráči, kteří šanci chytili za pačesy. V základní části jsme uhráli dvaadevadesát bodů a pohodu jsme si pak přenesli i do play-off. Sezona je zatím parádní.
Po šesti letech hrajete extraligu. Jak moc je soutěž podle vás kvalitní?
Je to dobrá soutěž, ale nemůžu to srovnávat s NHL. Ta má daleko větší tradici. Vše tam funguje mnohem profesionálněji a hrají v ní ti nejlepší hráči. Naše liga se má ještě co učit jak přístupem hráčů, rozhodčích i vedení soutěže.

Může se stát, že byste po těch dlouhých letech strávených v zahraničí opět ještě někam odešel?
Já jsem se vrátil s tím, že tady chci dohrát kariéru. A pokud bych někam šel, tak by to musela být hodně zajímavá nabídka.

Od začátku vaší kariéry uplynulo spoustu času. Vzpomínáte si na svůj první zápas za Vítkovice?
Bylo to doma proti Litvínovu. Vyhráli jsme 3:1.

Pamatuji si, že jste v té sezoně absolvoval i první pěstní souboj. Bylo to s Kanaďanem Camem Brownem, který tehdy hrál za Olomouc. Bitka ale pro vás nedopadla moc dobře.
Vzpomínám si na to. Tenhle Kanaďan na českou soutěž neměl. Akorát viděl nějakého vysokého mladého kluka a před brankou mě strhl na zem a to bylo všechno. O nějakém pěstním souboji bych nemluvil. A upřímně: já bych se s ním nějak nezahazoval. Ten nemohl ničím jiným zaujmout.

Působil jste v NHL, kde jsou pěstní souboje běžné. Tam jste se musel asi hodně ohánět.
Na to jsou určeni jiní hráči. Ale neříkám, že bych se za celou dobu nepustil s nikým do žádného křížku. Nic velkého to ale nebylo.

V NHL jste odehrál jedenáct sezon, která byla nejpovedenější?
Zlom nastal v sezoně 2001/2002, když jsme se s Carolinou dostali do finále. V play-off jsem odehrál všechny zápasy a od té doby mi v klubu začali více věřit.
Poté přišel trejd do Vancouveru Canucks, kde se vám rovněž dařilo. V sezoně 2003/2004 jste vyhrál trofej Bud Light Plus-Minus Award, kterou získává nejužitečnější hráč základní části. A poté další změna dresu. Tentokrát New York Rangers.
Ve Vancouveru jsem byl dva roky a pak se ze mne stal volný hráč. Chtěl jsem tam zůstat. Ale tým čekal na jiného hráče a jednání se prodlužovala. Takže jsem odešel do New York Rangers.
V té době tam bylo plno Čechů okolo Jaromíra Jágra. Takovou partu rodáků jste si asi musel užívat, že?
Ze začátku jsem měl trochu strach, jak to bude fungovat. Ale bylo to všechno super. Trenér i generální manažer nám vycházeli vstříc. Odrazilo se to na mužstvu, ostatní kluci přijali naše vtípky, v kabině vládla pohoda. Rád na to vzpomínám.

V New Yorku jste zaujal i povedeným nájezdem proti Washingtonu, kdy jste si hokejku prostrčil mezi nohy a překvapil tím brankáře.
Byl to skvělý pocit. V Madison Square Garden byla nepopsatelná atmosféra. Hala na nohou, všichni lidé stáli. Bylo to parádní zakončení zápasu.

Co vaše záliby? Fanoušci vás hodně často můžou vidět na Baníku.
Když mám čas, tak tam zajdu. Fotbal mám rád a v létě občas hrávám i za Kubina Team.

Co říkáte tomu, co se teď děje kolem Baníku? Fanoušci stávkují kvůli stěhování klubu do Vítkovic. Jaký na to máte názor vy?
Neznám přesně, jaká byla domluva mezi městem a Baníkem Ostrava. Jedno je ale jasné. Klub s takovou tradicí a s takovými fanoušky by si zasloužil nový stadion.