Hrála jste někdy hokej?
Na rybníku, jako každý. Na takovém malém rybníčku v Hodkovičkách, když jedete z Novodvorské k pivovaru. Býval zmrzlý skoro každou zimu. Později jsme chodívali fandit, nejdříve s tatínkem, potom se spolužáky. Fandili jsme hromadně a bouřlivě. Zápasy se sovětskou sbornou jsem velmi prožívala.
Půjdete se během mistrovství podívat na nějaký zápas?
Moc ráda bych šla, ale nevím, jestli se mi to podaří. Jako organizační výbor jsme tu pro všech 16 týmů, nemůžeme žádný z nich preferovat, a v tom zázemí bude spousta práce. Nejsem si jistá, že se nám během mistrovství podaří vidět jeden ucelený zápas.
Kolik byste rádi prodali vstupenek?
Během mistrovství světa v Praze v roce 2004 se jich prodalo 552 tisíc, což byl rekord, který vydržel deset let. Loni v běloruském Minsku ovšem přišlo na zápasy 643 tisíc návštěvníků. Naším cílem je tento rekord zlomit. Bude to ale těžké, protože před deseti lety táhla lidi na zápasy i zcela nová hala. Spousta lidí přišla na nějaké utkání, jen aby si ji prohlédli.
Kolik lidí takový šampionát připravuje? A kdy je třeba začít?
Já začala před dvěma lety. Pak se přidal jeden kolega z Prahy a jeden z Ostravy. Pracovali jsme v co nejmenším počtu. Hlavně z ekonomických důvodů. Příjmy ze vstupenek se sice zdají obrovské, ale ty máte až od určitého momentu.
Kdo vás tedy celou tu dobu platí?
Musí to nést na bedrech Český svaz ledního hokeje. I proto jsme se snažili organizační strukturu naplňovat co nejpozději. Dnes máme dvě pořadatelská města (osm týmů bude hrát základní skupinu v Praze a osm v Ostravě), dvě arény, dvě lokace pro hotely, dva organizační týmy.
Připravujete vlastně dvě mistrovství světa?
Vstupenky se prodávají jedním systémem, ale hned potom už začínají specifika. Například počet hotelů v Ostravě je limitován, kapacita je už dnes téměř vyprodaná. A díky tomu, že tam hraje tým Slovenska a Ruska, je zájem trochu jiný než v Praze. Slováci budou mít dojem téměř domácího prostředí, protože to je pro fanoušky blízko.
Kolik má váš organizační výbor oddělení?
Asi deset. Třeba o týmy se stará sportovní oddělení. Přijíždějí k nám od loňska manažeři týmů a prohlížejí si arénu, šatny i hotely. Naše základní pravidlo je, že každému týmu musíme vytvořit stejné podmínky. Třeba i stejný klid na trénink, aby je nikdo neobtěžoval v šatně nebo v hotelu. O to se stará bezpečnostní oddělení.
Děláte něco trochu rozdílně, než je ve světě běžné?
Když jsem sledovala organizátory předchozích mistrovství, jejich výbory nebývaly moc propojeny s domovskými hokejovými svazy. Což si myslím, že byla obrovská chyba. Co se týče sportovní části, nikoho lepšího než lidi z ČSLH v této republice stejně nenajdete. My jsme tu chybu nezopakovali, takže jsme kombinovaný tým odborníků ze svazu a odborníků z venku, kteří třeba rozumí ticketingu rozsáhlých akcí nebo využívají nějaké zkušenosti z roku 2004. Propojení funguje dobře.
Bude letos něco výrazně jinak než před jedenácti lety?
V roce 2004 měla všechna práva na přenos ČT. Mezitím se systém úplně změnil. IHF si zřídila profesionálního broadcastera, který zápasy natáčí a poskytuje smluvním partnerům. Ti si to ale chtějí sami komentovat, což mimo jiné znamená, že jim musíme vytvořit dodatečný prostor. Když se k tomu připočtou píšící novináři, máme značný převis poptávky nad nabídkou.
A něco úplně poprvé?
Maskoti šampionátu, které jsme vybrali – totiž Bob a Bobek. V historii mistrovství světa IIHF nikdy nebyly dva maskoti, u nás to bude poprvé. Nápad byl všemi přijat velmi kladně.
