Masér Ulinec u Zubrů nestárne
Přerov l Blížila se čtvrtá odpolední a hokejový útočník Vladimír Kočara se už potřetí za půl hodiny objevil u masérského stolu. Je zkrátka před zápasem zvyklý na svou masáž. A tak Josef Ulinec mrknul na hodinky a za chvilku zabořil prsty do svalů přerovského hokejisty. Dělá to tak čtyři sezony a moc ho to baví.
Přitom sám je spíš milovníkem travnatého hřiště, než toho ledového. Rodák z Děčína hrával fotbal odmalička a díky němu se dostal i k masírování. To už ale bylo v Přerově, kam se Ulinec po vojně přiženil.
Příležitostně masíroval své známé, a ti si jej pochvalovali. Nakonec dostal nabídku z fotbalového klubu v Bystřici pod Hostýnem, kde tenkrát trénoval jeho zeť a nynější kouč 1. FC Přerov Pavel Koral. „Kvůli živnostenskému listu jsem si udělal několik masérských kurzů a pustil jsem se do toho,“ vzpomíná na dobu někdy před dvaceti lety Ulinec.
Hokejisti nesimulují
Na trávníku vydržel dlouho, ale když jej před pár roky oslovili přerovští hokejisté, moc se nerozmýšlel. „Přeci jen to mám doma, nemusím nikam dojíždět,“ vysvětluje masér. Když má srovnat spolupráci s fotbalisty a hokejisty, dlouho nezaváhá.
„Hokejista je většinou pořádný kus chlapa, navíc nesimuluje. Pokud už leží na zemi, má k tomu důvod,“ srovnává Ulinec.
K oblíbenému fotbalu se však vracívá a v sezoně se nárazově věnuje hráčům Kozlovic. Na fotbal má navíc i pěkné vzpomínky. Třeba když dva roky jezdíval masírovat hráče jednoho rakouského klubu. „Dostával jsem nějaký plat, ale když jsem tam končil, kapitán mi předal další peníze navíc, které mezi sebou vybrali hráči jako poděkování,“ vzpomíná dojatě Ulinec.
Slova díků si nejednou vyslechl i od Zubrů. Však se jejich bolavým svalům věnuje před každým zápasem a po tréninku, který po utkání následuje. „Když mě pochválí třeba Sedlák nebo Kotásek, kteří s hokejem objeli půl Evropy, to potěší,“ vyznává se Ulinec. Parta v přerovské kabině mu vyhovuje a také díky ní prý nemá čtyřiašedesátiletý masér čas stárnout. „No pro peníze to nedělám,“ říká s úsměvem Ulinec.
Na Ditrichovi se ušetří
Kromě zmiňovaného Kočary si na rychlé předzápasové prohřátí svalů potrpí třeba Pavel Hanák nebo Marek Ditrich. Ten má zvlášť v oblibě hřejivou masážní emulzi, kterou většina ostatních hráčů nevyhledává. „Hřejivka pořádně pálí, ale Ditrich ji na stehnech miluje,“ hlásí masér. Výhodou podle něj je, že se na menším útočníkovi ušetří. „Určitě lepší než masírovat dvoumetrového Ference,“ vtipkuje Ulinec.
Specialistou je Erik Kohút, který si jako jediný z týmu dopřává masáže chodidel. A gólman Radek Tihlář se zase pro změnu v masérně ještě neukázal. Masér se ale nestará jen o tělesné schránky hráčů. Ovlivňuje i atmosféru v kabině. „Když je v šatně moc ticho, není to dobré. Je třeba kluky povzbudit, třeba i říct nějaký vtip,“ upozorňuje Ulinec. Stejně tak je třeba dodržovat rituály. Třeba nevypínat kazeťák před odchodem na led.
Práce maséra není nic pro slabochy, u hokejistů to platí dvojnásob. „Masírovat třeba Martináka, který má paži velkou jako já stehno, to je docela fuška,“ připouští Ulinec.
Nejvíc trpí při práci jeho prsty a záda a masér sám by někdy potřeboval prohníst tělo. Ale nestěžuje si. „Dobrý masér musí dělat práci s láskou a přenášet cit do svalů. A mě tohle baví,“ uzavírá Ulinec.
